Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Pohádka

Recenze (26)

plakát

Boratův navázaný telefilm (2020) 

Po čtrnácti letech jsme se dočkali dalšího ztvárnění dnes již ikonického mockumentu se Sachou Baronem Cohenem coby Boratem. Film se snaží naplno využít úspěchu a popularity svého předchůdce, přičemž inscenuje podobné gagy pouze v jiném prostředí. Využívá přitom však geopolitického rozpoložení Spojených států v roce 2020. Bohužel musím konstatovat, že film opravdu spíše hladí po srsti, tedy střílí do vybraných reprezentantů myšlenkových táborů více než do jiných. Na druhou stranu oceňuji alespoň snahu o určitou rovnováhu. Nejzajímavější je bezesporu dějová linie kolem Boratovy dcery Tutar, pro jejíž ztvárnění se "obětovala" Maria Bakalova.

plakát

Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (2006) 

Záměrně nevkusná a politicky nekorektní pseudo-dokumentární komedie Sachy Barona Cohena má Američanům nastavit zrcadlo a odhalit jejich sebestřednost, naivitu a dvojí metr. Svérázný Borat se zároveň utápí v nejrůznějších klišé, která Američanům straší v hlavě ohledně "staré Evropy" a zejména zemí bývalého Východního bloku. Některé "boratovské" hlášky mezi českými diváky doslova zlidověly a to především díky skvělému dabingu Zdeňka Hrušky. Když si vzpomenu na náš středoškolský jazyk, tak byl jimi doslova protkán. Borat není v žádném případě zlomyslný, je však svérázným způsobem provokativní, kousavý a odhalující.

plakát

Stolečku, prostři se! (2008) (TV film) 

Tischlein deck dich je uveden v Grimmových Kinder- und Hausmärchen pod číslem 36. Snímek Ulricha Königa je klasickým televizním pojetím známého příběhu, který jako první zachytili v písemné podobě právě bratři Grimmové. Tato televizní pohádka je však ještě o jeden level bizarnější díky naprosto šíleně zakomponovaným rádoby "trikům", které jsou velkým soustem i pro rok 2008. Když to porovnám například s 53 let starším zpracováním Jaromíra Pleskota, ukáže se bizarnost animací v plné nahotě (korunu tomu všemu nasazuje mluvící koza). Určitá roztomilost toho celého mi však nedovoluje dát až příliš špatné hodnocení.

plakát

Král Drozdí brada (2008) (TV film) 

König Drosselbart je uveden v Grimmových Kinder- und Hausmärchen pod číslem 52. Příběh má varovat před lehkomyslností a arogancí, má zdůraznit hodnotu práce a pokory či řešit sociální nerovnost. Toto televizní zpracování kombinuje nevybíravým způsobem tvrdou výchovu prince Richarda (Ken Duken) s jeho feministicky laděnou sestrou, princeznou Maximiliane (Felicitas Woll), která však v původním příběhu nefiguruje. Zde má zřejmě vyvažovat svým feminismem snahy krále Drozdí brady napravit pyšnou a arogantní princeznu Isabellu (Jasmin Schwiers), které by mohly být u části dnešního publika reflektovány jako příliš šovinistické. Pohádka byla natočena v prostředí vícero pěkných hesenských hradů, jinak se jedná o průměrný nízkonákladový snímek.

plakát

Kocour v botách (2009) (TV film) 

Der gestiefelte Kater zpracovává téměř všem známý pohádkový příběh, který jako první do písemné podoby zpracoval italský sběratel pohádek Giovanni Francesco Straparola. Jelikož se v případě této televizní pohádky jedná o německou produkci, není divu, že vychází z předlohy bratří Grimmů (v prvním vydání Kinder- und Hausmärchen z roku 1812 pod číslem 33). Celkově vzato se jedná o průměrnou adaptaci s typicky německým kýčovitým nábojem. "Zaklínadla" čaroděje Abbadona (Jürgen Tarrach) mě budou svojí trapností pronásledovat ještě dlouho v mých snách. Naopak bych vyzdvihl poměrně dobrý výkon Romana Knižky jako kocoura v botách a také půvabnou Jennifer Ulrich v roli princezny Friedy.

plakát

Princezna se zlatou hvězdou (1959) 

Martin Frič, jeden z našich nejpilnějších režisérů a také jeden ze zakladatelů moderního českého filmu, vytvořil klasickou filmovou pohádku, která je (notabene z dnešního pohledu) po mnoha stránkách unikátní. Vzal klasické dílo Boženy Němcové a vtiskl mu v podstatě velice umělecký rozměr. Veškeré aspekty, které byly dobovou kritikou konce 50. let vnímány jako negativní, mi vlastně nikterak nevadí. Výprava, veršování, přesaturované barvy i určitá artová rigidita a nepřístupnost –⁠ to vše dělá tuto pohádku jedinečnou a možná právě proto se na ni vždy rád znovu podívám, ačkoliv jsem ji v dětství právě z výše uvedených důvodů vlastně příliš v oblibě neměl.

plakát

Šíleně smutná princezna (1968) 

Česká pohádková legenda, jež je výjimečná zejména svojí rozvolněnou atmosférou roku 1968, předčila svými vtipnými dialogy, zamilovanými scénkami, politickou satirou i hudební složkou o parník své mladší konkurentky. Režisér Bořivoj Zeman vytvořil mnohogenerační snímek s nesmírně sympatickou ústřední dvojicí, která díky nápadité inscenaci osloví děti i dospělé. O dnes již kultovní hudební složku se postaral tehdy teprve devatenáctiletý Jan Hammer ml., jenž stihl tyto nezapomenutelné písně složit těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa a svou emigrací do amerického Bostonu. Zkrátka jedna z nejlepších pohádek české kinematografie.

plakát

Korunní princ (2015) (TV film) 

Štědrovečerní pohádka České televize z roku 2015 a v tomto ohledu třetí počin Karla Janáka, dnes již matadora této každoroční výzvy, hodnotím jako jeho vůbec nejpovedenější. Produkce, scénář i dialogy působí velice uvolněným dojmem. Patrik Děrgel a Eva Josefíková mají mezi sebou poměrně uvěřitelnou chemii. Dochází zde k zajímavému mixu již známých pohádkových a filmových motivů (nápoj zapomnění, nejistá identita, souboj s drakem, vysvobození princezny, rytířský turnaj etc.), které dohromady až podivuhodně dobře fungují. Pohádka byla navíc pozitivně reflektována i v rámci filmové kritiky v sousedním Německu.

plakát

Nesmrtelná teta (1993) 

Devadesátková klasika, která již dnes neodmyslitelně patří na seznam štědrodenních pohádek, mě v dětství vždy svým způsobem děsila. Jiřina Bohdalová je jako Závist přesvědčivá a některé scény z jejího "doupěte" mohou na dětského diváka působit až hororovým dojmem. Zajímavý je koncept dvou nadpřirozených entit Rozumu a Štěstí, jejichž spor se však paradoxně odehrává v lidském světě. Nejvtipnější částí je bezesporu scéna, ve které se z Pavlínky (Barbora Bobuľová) stane Závist a opačně. Celkově vzato se jedná o lehce nadprůměrnou pohádku.

plakát

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) 

Legenda z konce první poloviny "zlatých" 60. let, kdy se i filmová produkce v Československu mohla těšit alespoň částečnému přívalu kreativity. Skvěle zvládnutý muzikálový western, jenž překypuje lehkostí a divokým satirickým vtipem. Zároveň se jedná o studnici dnes již zlidovělých hlášek, což je vůbec moje velká libůstka. "Prohrál jste, saláte!"