borboleta

Když jsem byla dítě, byl to suveréně nejoblíbenější film. Dneska se už na něj neopovažuji podívat Tento svět fantazie byl pro mě ve své době obrovskou inspirací a velký létající pes se stal mým nejmilejším zvířátkem:-)

Z kina jsem odešla s rozporuplnými pocity a teď se nemůžu pořádně rozhodnout, jestli se mi to líbí, nebo ne. Spousta jednotlivostí je perfektních, stylizaci, kostýmům, kulisám a hudbě nemám co vytknout, je tu řada vydařených vtipů (například lekce dějinami malířství u Angie v zasedačce) a roztomilých scén (s hipíkama v lese), ale celkově to tak nějak nedrží dohromady. Děj se nepovedl, někdy jsem měla pocit, že by bylo potřeba ho trochu proplesknout, aby se vzpamatoval. Je jasně vidět, jak je vytlačen tak nějak násilím, to ani nemluvím o řadě nelogičností. Do filmu jako celku se mi taky moc nehodil ten přespříliš akční závěr plný skoro až zbytečných efektů. Tvůrci měli hodně dílčích nápadů, ale na celek jako takový se asi moc nesoustředili.

Troška překonává sám sebe, tohle je ještě horší než minule. Ani tenhle Kameňák nejsem schopná dokoukat a na další se z důvodu pudu sebezáchovy nikdy dívat nebudu.

To bylo hodně zlý. Týn si snad takovou reklamu ani nezasloužil. Troška se asi snaží vyhrát v soutěži o to, kdo sebe a ostatní nejvíc ztrapní.

Nikdy jsem nepochopila všeobecnou oblibu série Slunce, seno, něco. Mě při se při vzpomínce na tuto trilogii zvedá obsah žaludku a ježí se mi chlupy na všech částech těla. Dokonce jsem jednou měla noční můru, že jsem se ocitla někde mezi těmi bodrými vesničany a co hůř, zpovzdálí se na mě usmíval Troška. Ani ten sen, ani ten film fakt nebyla sranda.

Ještě nikdy se mi nestalo, aby mojí oblíbenou knížku někdo zfilmoval úplně přesně tak, jak jsem si to celou dobu představovala.

A máme tu zase další seriál, který si můžeme pustit během přežvykování večeře. Musím ale uznat, že ta večeře pak bude celkem příjemná a aspoň nikdo do vás nebude prát umělý smích. Tak dobrou chuť!

Vynikající a nevšední zpracování Drákuly, který hororový žánr vnímá se silným nadhledem. Rozhodně to není přesný filmový přepis Stokerova románu, na mě kniha působila úplně jinak, než film, ale to neznamená, že to Coppola natočil špatně. Mě přijde jeho úhel pohledu vlastně docela sympatický, člověk je přinucen skrytě fandit zlu. I když Drákula tu vlastně není ztělesněné zlo, ale jen zlomený člověk/upír, který měl a stále má taky někoho rád a krev je pro něj až na druhém místě. Jednoznačně perfektní je vizuální stránka filmu s kulisami a kamerou jak ze staré školy a se zajímavými kostýmy. Vše je doplněno výbornou hudbou a těmi správnými herci a já tak pomalu nemám co vytknout.

Opravdu to je myšlené vážně, nebo si někdo jen udělal z třináctiletých holek srandu, kterou jim všichni sežrali? Kdyby Bellu hned na začátku zakousla nějaká potvora, vyřešilo by to spoustu problémů. Škoda, že nemám v okolí žádného upíra nebo vlkodlaka, abych se zeptala, co na ní všichni vidí, vždyť se ani nijak neprojevuje, jen celou dobu nejapně kouká. Během scény, kdy asi půl roku smutnila u okna kvůli svému upírovi, který ji (alespoň dočasně) nechal být, jsem přemýšlela, že jí asi zaplatím sezení u psychologa. Původně jsem chtěla dát jednu hvězdičku za množství chlapců bez triček, jenže Taylor Lautner a jemu podobní bohužel nejsou můj typ. Navíc má Twilight u mě velké mínus za to, co udělali mým jinak oblíbeným upírům, jejich typologii a charakteristice.

Čím je Brad Pitt starší, tím zajímavější role hraje. Všechny "nejaponské" příběhy jsou silné, napínavé a hodně zajímavé, navzájem se doplňují a člověka nutí úplně se ponořit do děje. Japonská linie je ale zbytečná, je jako z úplně z jiného filmu a vlastně mi bylo úplně jedno, co se s tou hluchoněmou dívkou bude dít. Šla bych do pěti hvězdiček, nepřekousnu ale, že jinak skvělý film byl rušen linií asijského příběhu.