Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Western
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (447)

plakát

Parazit (2019) 

40% neznamená, že je to špatný film. Ale negativa nelze jen odbýt poukázáním, že jiné kulturní prostředí znamená jiná východiska, jiné procesy i jiné výstupy. Film je především příběh a ten zde je poškozen rozporem mezi brilantní simulací dovedností všech členů chudé rodiny a jejich sociálním statutem (příklad za všechny: starší člověk, který nikdy pravidelně neřídil auto, se za pár návštěv autoprodejen naučí řídit moderní mercedes tak, jakoby měl opravdu 30 let praxe). Prostě všichni jsou tak nejen šikovní v různých činnostech, ale jsou i pracovití, že by se do takového dna mohli dostat jen po velkých a cílených katastrofách. Drobnějších nelogičností je mnohem víc (suterénní byt vyplaven, ale druhý den jsou všichni bez poskvrny opět "v prácl"), včetně příliš krvavého vyvrcholení, Že má film polootevřený konec, není vada, ale chybí jakýkoli ideový koncept, myšlenkové pochody  všech aktérů jsou zastřené nebo nedotažené, opět včetně zkratu v jednání otce, který je přitom klíšový, aby se děj posunl k závěru. Zároveň jsou nevyužité kolizní momenty (skrývaní se pod pohovkami). A pseudoerotická scéna byla zcela zbytečná a vlastně trapná. Plusem je představení korejského života a místní mentality, včetně historických konotací a mezinárodně pochopitelného humoru. Obsahově šlo o tragikomedii, ale evropských standardů tohoto žánru film nedosáhl. Vysoké průměrné hodnocení je patrně způsobeno tím, že film je koukatelný i pro lidi, kteří by se jen tak sami od sebe na korejský film nedívali, až pod vlivem ohlasu (od prvních nadšenců).

plakát

Svět podle Garpa (1982) 

Zvláštní film, takový neamerický, nebo spíš neholywoodský. Podtitulek by mohl znít "Život jde dál". Je to hezky natočeno, ale chybí gradování, poučení, katarze, prostě cokoli, co nějak víc zaujme.

plakát

Čerkasy (2019) 

Většina zdejších hodnocení (tedy těch, co se drží filmu) má v zásadě pravdu, je to film divný, pomalý, nedotažený, nepřehledný, ale ne špatný. O to víc vyniká, když velmi podobná hodnocení vedou k bodování v rozptylu 2 až 4 hvězdy. Pravděpodobně se v tom odráží nejen obvyklý důvod, že každý má svou vlastní laťku (někteří mi připadají, že každému filmu dávají jen 4 nebo 5), ale i to, že tentokrát mnozí do hvězdiček promítají svůj postoj k realným událostem na Ukrajině.

plakát

Ať žije Django! (1968) 

Většina recenzí zde je trefná - mírně nadprůměrný western, tj.  musíte si vědomě zakazovat přemýšlení nad nekonzistencí jednání a schopností (nejen) hlavního hrdiny v různých částech (jednoduchého) příběhu. To u těch špičkových nemusíte, protože buď tam rozpory nejsou, nebo jsou překryty něčím výrazným - dynamikou děje a/nebo obrazu, hereckými výkony, množstvím štěpných hlášek, podmanivou hudbou nebo aspoň úchvatnými scenériemi. Tady nebylo nic vyloženě špatně, ale na zakrytí absence faktické nadřazenosti hrdiny nad zlosyny to nestačilo. Potěšilo mne, že T.Hill nehrál hbitého skřítka se stále rozzářeným obličejem, ačkoliv podle první scéna se dost podobala jeho pozdějším filmům s Budem Spencerem, mínusem bylo množství zastřelených lidí, z hlediska vývoje i logiky děje často zbytečně.

plakát

Dožeň, co se dá! (1999) 

Americká mutace Dostojevského Idiota. Občas docela vtipné. Ale v podstatě romantika se šťastným koncem. Naštěstí to skonšilo krátce po t=, co děj začal být nudný.

plakát

Úplně vyřízený chlap (1965) 

Dílo nepatří mezi TOP filmové vlny 60. let, ale svou sílu má. Ukazuje vztahy mezi komunisty a nestraníky trochu jinak než je ve filmech o té době obvyklé, a rozšiřuje tak povědomí o tom, že tohle dělení neříkalo nic o charakteru - to, že někdo nebyl ve straně, neznamenalo že je čestnější než průměrný komunista, a ne každý straník měl mozek vypláchnutý ideologií. Pozoruhodné jsou herecké kreace starých bardů v naprosto nezvyklých postavách. Ostatně Peterka jako intelektuál (a čestný komunista) je také pecka.

plakát

Svatej z Krejcárku (1969) 

Pro mne utajený film z české nové vlny. V. Kotva je možná nedoceněný herec, ale síla tohoto filmu je v atmosféře a jakési lyričnosti, která mne netěší. A jak se v nové vlně slušelo, zazářila zde řada neznámých hereček. Děj a hlavně postavy mi přišly jak z Hrabalova snu, nesnáším lidi, co se náhle a ne z úplně jasné příčiny huronsky smějí. Ale v rámci žánru je to natočeno kvalitně. Škoda, že pro mladší diváky je to nevstřebatelné, je tam příliš mnoho odkazů na dobové reálie, nez  konkrétní doby (žádné tanky bratrské pomoci ani události pražského jara 68), je to takové bezčasí někde na sklonku 50.let .

plakát

Všechny velké a malé bytosti - Série 1 (2020) (série) 

Velmi příjemný seriál, kniha je kvalitní předloha a režisér správně využívá předností televizního formátu. Není to komedie, ani dokument, ani art film, ale ani telenovela. Je to vtipné, ukazuje to dobovou atmosféru, děj se plynule rozvíjí. Co mne překvapilo, je citlivě dávkovaná míra scén se zvířaty, trochu jsem se bál, že zvěroékařské téma se bude točit stále kolem nějakého zvířecího pacienta. Zbytečně, snesl bych tam zvířat i více.

plakát

Martin Fruwein osmadvacátý odsouzený (2021) (TV film) 

Velmi dobrý naučný pořad, a to nejen díky tématu - málo známému příběhu na motiv úloha jedince v dějinách. Zásadní moudra dodával jeden z historiků "offline", díky kterému mi např. došlo, že principielní rozpor v pojetí státu "protoparlamentního" typu, tedy tj. se silnou šlechtou, kde panovník je první mezi rovnými, a tradičním monarchistickým systémem, kde panovník řídí moc pomocí pyramidy loajálních úředníků, nemohl v 17.století na našem území dopadnout jinak, než vítězstvím monarchie, protože naše šlechta nebyla dostatečně ekonomicky ani politicky vyspělá (jako třeba ta holandská). To je to hlavní a nikoli deklarovaný náboženský spor. Důkazem je, že i v okolních zemích s podobným stupněm rozvoje společnosti, se prosadil stejný princip (přinášející onu povinnost jedné víry - "koho vláda, toho víra" ), ačkoli státní náboženství byla navzájem odlišná. V pořadu na mne působilo rušivě střídání hraných epizod se zákulisními záběry a rozhovory, naštěstí jen mírně. Příjemné bylo i nešokující podávání některých vývodů, pro které nejsou důkazy, ale jen pravděpodobnostní odhady. Ale zase to bylo méně zábavné, než fabulace ve stylu Zdeňka Mahlera.