Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (399)

plakát

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011) 

Film zbavený nepřehledných dějových odboček, nadbytku zbytečných vedlejších postav a motivů a mdlého scénáře. Tedy všech atributů ve kterých se utopil díl předešlý. Keiru s Blumou jsem nepostrádal. Nahradili je nováčci S. Claflin a (po Cruzové) další kráska ze Španělska A. Berges-Frisbey. Oba působí neokoukaně a svěže, stejně jako pirátský svět v rukou nového režísera. Marshall foukl Pirátům do plachet nový svěží vítr a je až obdivuhodné, že i tolik okoukané postavy jako je Sparrow s Barbossou dokázal ukázat zase v trochu jiném světle. Oddychová letní podívaná pro celou rodinu, jež má spád a vtip.

plakát

Diane Arbus: Příběh jedné obsese (2006) 

Diane Arbus byla jedna z nejzajímavějších osobností dokumentární a portrétní fotografie, bohužel Shainbergův film jí líčí jako divnou osobu, která rozhodně neměla jen jednu obsesi. Přes všechny bizardnosti film vyznívá nuceně a některé dějové odbočky nejsou příliš věrohodné. Poněkud samoúčelně působí i neustálé metafory a odkazování na Alenku v říši divů. Nicméně Nicole Kidman má stále uhrančivé charisma a hlavně díky ní přečká divák i několik vyloženě hluchých míst. Méně je někdy více a tady mi ta neustále okatá snaha o jinakost trochu lezla na nervy. Shainberg bohužel není Lynch.

plakát

Hana a její sestry (1986) 

Hana a její sestry dokáží vyvolat celou paletu emocí. Scénář je bezchybný stejně jako civilní herectví všech zůčastněných. Allen rozehrává na pozadí čtyř ročních období v New Yorku komediální vztahový více úhelník, který má často hrany ostřejší, než leckterá dramata. Spolu s Purpurovou růží z Káhiry pro mě nejlepší Woodyho film.

plakát

Cizinec (1946) 

Napínavá noir podívaná, obohacená o typicky Wellesovské inovativní úhly kamery, působivou hru se světlem a stíny a hutnou atmosféru. Herecky vyčnívá ústřední trojice, charismatický Edward G. Robinson, mírně stylizovaná Loretta Young a hlavně démonický Orson Welles, který jakoby místy parodoval sám sebe. Klasická podívaná studia RKO, opět ovšem nesmírně kvalitní.

plakát

Interview (2007) 

Aby vznikl výjmečný film, tak někdy stačí mít jen dobrý scénář (potažmo námět) a dva kvalitní herce. A to když do sebe Sienna Miller se Stevem Buscemim střílí rychleji než Rambo ve Vietnamu, připomíná to akční jízdu, kde zbraně a kulky nahradil břitký humor a verbální fikanost. Jenom onoho doslovného konce je zde téměř škoda.

plakát

Vysoké podpatky (1991) 

Oproti pozdějším Almodóvarovým filmům je příběh více vykalkulovaný a místy až překvapivě předvídatelný. Tragikomické scény však měly u mistra šmrnc vždycky, stejně jako pečlivé vedení herců. Marisa Paredes mě opět utvrdila v tom, proč ji považuji za královnu španělského herectví, Miguel Bosé ve své šílené trojroli nemá chybu a Victoria Abril se pro roli křehké Rebecy snad narodila. Mimochodem milostná scéna posledně jmenovaných je asi ta nejoriginálnější,co jsem zatím viděl. A Sakamotovu rytmickou hudbu si budu pobrukávat ještě dlouho.

plakát

V pasti (2005) 

Rafinované.Skvělé výkony i postavy a znepokojivý příběh. Pod nenápadným zevnějškem se skrývá velký film.

plakát

Černá labuť (2010) 

Natalie Portman je dokonalá. Jako kdyby to ani nehrála, na plátně jsem celou dobu viděl Ninu a ne Natalie. Jednoduše jsem jí to spolkl i s navijákem. Což bohužel nemůžu říci o celém filmu. Aronofsky místy až nepříjemně vykrádá sám sebe, a to co působilo u jeho předchozích filmů originálně a úderně, se mi začíná jevit jako čistokrevná manýra. Jeho styl se mi sice líbí pořád, zažitek to byl, ba co víc v dnešních multikinech působí Černá labuť jako čiré zjevení (a to i vzhledem k tomu, jak se Fontána s Wrestlerem našimi kiny jen tiše proplížili). Jenom ono tahání hrdinů až na samé dno, začíná působit jako laciný kalkul.

plakát

Centurion (2010) 

Schématická lesní honička bez větší dávky napětí a výraznějších postav. Nevím proč, ale tentokrát jsem to Marshallovi prostě nevěřil. Jeho typická režijní osobitost se nedostavila a nebýt těch několika krvavých výstřiků, domníval bych se, že se jedná o začátek historické televizní minisérie z dílny Hallmark. Průměrné a lehce zapomenutelné.

plakát

Babel (2006) 

Velkolepá mozaika, jejíž skládání mě přinutilo nespouštět oči z rodícího se úžasného obrazu přede mnou. Pravda, ono proplétání dějových linek, je tentokrát o něco předvídatelnější. To ale Iñárritu kompenzuje citlivým přístupem, a tak je jedno zda hlavní postavy mluví anglicky, japonsky, marocky či španělsky. Budete jim rozumět i beze slov. Za to náleží dík všem umírněným (ne)hercům v rolích hlavních i epizodních. Po dlouhé době mě mrazilo v zádech, výjmečný film.