jezurka42

Tady žádní druzí nejsou! Byla jsem vyděšena, překvapena a unešena. Já naprostá nežroutka hororů jsem z tohoto snímku byla úplně mimo. Klepala jsem se na celém těle a husinu jsem měla až na zadku...přitom tam neukápla jediná kapka krve, nikdo nešel na někoho sekerou, aby ho pak rozsekal (nebudu do toho počítat brokovnici na obranu). Byla to čistá psychologie, bez krve a efektů. A přesto, nahánělo to neuvěřitelnou hrůzu.

Nikdo není mrtvý, dokud si ho pamatujeme. Víš jak vzpomínám na svoji mámu? Kouknu na hodinky a když jsou čísla stejná, třeba 11:11 nebo 22:22, když jsou stejná, tehdy si vzpomenu, že musím říct mamce, jak jí mám rád. Hodiny zrovna ukazovali 11:11, když nastal zlom v rodině Taylorových. Zlom, který nikdo nečekal, který byl neuvěřitelně bolestný, ale zároveň jim pomohl navzájem se pochopit, vyléčit staré rány, říct si, že takhle to dál nejde. Staré rány bolí více než ty nové. Mámina tragická smrt bolí, ale rány, které se staly před mnoha lety a vůbec se nevyřešily, bolí mnohem více. ...Hodiny ukazovali 11:11 když přišel i zlom v mém myšlení. A já jsem v tom okamžiku pochopila, že si své rodiny rozhodně nevážím tak, jak by si to zasloužila. A ještě něco se ve mě zlomilo. Julia Roberts. Z mé asi nejnenáviděnější herečky se stala jednou z mých nejoblíbenějších...

To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Ale také místo, kde se může projevit opravdová láska, i když je zde komplikovaná...Mám pocit, že jsem jako malá holčička, která dostala lízátko. Sladké, růžové, naplněné láskou, štěstím, ale i žárlivostí a...smrtí. A ona, to malé děvče je natolik ohromeno tím složením, že prostě ochutnat musí. A já jsem tohle všechno ochutnala. A pochopila jednu věc: I když se bude dít cokoli, když budeš mít své srdce naplněné láskou, nebudeš na to nikdy sám. ...Díky Bazi, díky Nicole, díky, Ewane. Díky Moulin Rouge...

Svět Vám zlomí srdce na tisíc způsobů, to je jisté. Nedokážu vysvětlit proč. Ani tu bláznivost, kterou v sobě máme asi všichni. Ale neděle je zase můj nejoblíbenější den. Myslím na všechno, co pro mě kdo kdy udělal a vím, že jsem velmi šťastný člověk. OK, zase jeden z těch filmů, na který koukám s otevřenou pusou a jediný projev toho, že jsem stále ještě naživu, spočívá v tom, že se začnu řehtat jako tele. A to jsem zezačátku tomuto vcelku netradičnímu snímku nevěřila...prostě ta Jennifer. Stačila jedna věta (kdo si vzpomene na letošní zlaté glóby, hned bude vědět, o jaké větě mluvím) a já začala tuhle holku nesnášet. A proto jsem nedávala filmu moc šancí. Jenže...uf, ona je Jennifer fakt dobrá herečka a Oscara si prostě zaslouží (i když si to stále nechci přiznat). Bradley Cooper má tak nádherný úsměv, že jsem jen s vypětím všech sil nespadla (díky výpadku elektřiny v mém mozku) ze židle. No a Bob De Niro? Bůh...

Koukala jsem na tuto prkotinu s otevřenou pusou. Bůhví, jestli kvůli tomu, že to byl skvost nebo kvůli tomu, že jsem jen nemohla uvěřit tomu, že něco tak komplikovaného chtělo "čétečko" zfilmovat...

Ano, mě stačí jen pouhých 12 minut na to, aby mě má celodenní mrzutá nálada vcukuletu opustila. Judy je postarší dáma, avšak když usedne ke "compu" a začne chatovat, stává se z ní nervózní náctiletá dívčina...Judy, za tohle bych ti dala to nejvyšší ocenění...pusu. :D

Dobrá, přiznávám, Helen je výborná a Bětce je opravdu neuvěřitelně podobná. Přesto...Helen, vrať Oscara. U tebe mu není dobře...

Jsi tam? Jsi tam? Jsi tam? Jsi tam?! Jsi tam? Jsi tam? Jsi tam? Jsi tam? Jsi tam? Jsi t... Boj o poslední chvíle s tátou, který se už nikdy nevrátí z práce a nikdy ho už neobejme. Už tu není ten milovaný člověk, který, když přišel domů, řekl ´Co tady všichni děláte?´, se kterým by pátral po šestém obvodu, se kterým by si dal Taekwondo. 472 lidí, 216 adres. Ty všechny musí obejít, aby pochopil tátovo sdělení. Které vlastně ani neexistuje. Tedy existuje, ale to on hledá na špatném místě. Nejdříve totiž musí otevřít oči, nadechnout se čistého vzduchu a udělat první krok k tomu, aby poznal sám sebe. Pak to teprve může všechno pochopit. I tátovo tajemné a důležité sdělení... Daldry mě neustále překvapuje. Nikdy bych nečekala, že by se něco mohlo vyrovnat jeho Hodinám. A hle, ono se mu to povedlo. Ne v takové míře, ale povedlo. Dalším překvapením je pro mě Sandra. Bože, jak já ji nemám ráda. Ale tuhle velice obtížnou a neuvěřitelně komplikovanou osobu vyobrazila naprosto excelentně. Tleskám a klaním se Vám.

Život mi dal jednu lekci, Hugo a ne jakou jsem si přál...Štasné konce existují jenom ve filmech. Martin Scorsese si chtěl zkusit roli kouzelníka a myslím si, že se mu jeho první číslo velice povedlo. Hugo a jeho velký objev je poctou filmu, pánovi jménem Georges Méliès, Paříži...a životu samotnému. Každý člověk je v tomto světě důležitý. Protože svět je podobný hodinám: Každá jeho součástka je velice důležitá...

Jsi chytrá, jsi hodná, jsi moc důležitá. Tak dojemný film. Tak pravdivý film. Tak důležitý film. The Help. Smutné dny černošských pomocnic snažící se o úsměv, i když je každý jejich den naplněnn bezmoci, beznadějí, jakousi samotou uvnitř nitra každého toho jednotlivěho člověka. A přesto (nebo právě proto) se snaží vypadat aspoň trochu šťastně. Vypadat, nic jiného jim nezbývá. Žijí životy, které nechtěly, ale Bůh jim nedal na vybranou. Zdají si býti tak bezvýznamnými...ne však pro jednu mladou, hodnou, chytrou bělošku jménem Skeeter, která chápe jejich trápení. Přišla proto, aby jim i celému světu ukázala pravdu. Pravdu o praktikách bělochů k černým, o nich i o sobě. Přišla proto, aby je naučila jednu důležitou věc: věřit v zázraky, které možná nesplní naše tužby, ale alespoň vnesou jakousi naději do těch smutných dnů těch smutných, beznadějných lidí...