jezurka42

Film, který je zcela neprávem jaksi zaškatulkován, přitom již v samotné předmluvě autora je řečeno, že to vlastně psal všechno tak nějak, jak mu to přišlo pod ruku. A my tedy dostáváme všechno a zároveň naprosté nic. Hmyz možná využívá hru Čapků jako jakýsi středobod všeho, ale hlavní je výsledný dojem divákovo. Je zde život a smrt, láska a nenávist, pravda a nepravda, skutečnost a fikce. Zrod a přerod. Co z toho si vyberete, čemu vy budete věřit, je jen na vás. Vše záleží jen na tom, jak velkou dávku té naší typické české připosratosti v sobě ukrýváte.

Is it really necessary for you to always say no before you say yes? Já mám jednoduše tyto filmy ráda. Komedie se špetkou lidskosti. Realita se špetkou nadsázky. Kvalitu tohoto snímku pozvedává výborný výběr hudebního doprovodu, neustálý přínos záběrů na úžasné jídlo, krásné lokace, kukuč Johna Krasinskiho, humor Steva Martina, božské tělo Aleca Baldwina a herecký um Meryl Streep. Toto všechno působí v přirozené harmonii a i přes neustálé zvraty a komplikace nakonec vše končí tak, jak má - tak, jak to už v životě bývá. Ztrácíme, nacházíme, prožíváme. A život plyne. PS: Jak je to možné, že ta Meryl zraje jako víno?

You can dance, You can jive, Having the time of your life. Film, který opravdu ukrývá jedno klišé vedle druhého, ale co se dá dělat...zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do nádherné hudby, příjemných postav a lehkosti děje. Zamilovala jsem si ostrov Kalokairi, spontánnost tří potencionálních otců, krásu Sophie Sheridan a sehranost nerozlučného tria Donna, Tanya & Rosie. Mamma Mia! je jednoduše film, který zahřeje u srdce a vykouzlí úsměv na tváři. Mne se tak stalo před mnoha, mnoha lety, když jsem tento snímek viděla poprvé. A na ten nádherný pocit tam uvnitř nikdy nezapomenu. What would life be? Without a song or a dance what are we? So I say thank you for the music, For giving it to me.

And turning out the light, I must have yawned and cuddled up for yet another night, And rattling on the roof I must have heard the sound of rain, The day before you came. Chcete nádhernou květinu, ale nedáte ji dostatek vláhy. A tak i toto pokračování postrádá veselost, lehkost, spontálnost, krásy Řecka a neotřelý hlas Donny Sheridan.

I am Julia Child. Bon Appetit! Náš svět je plný hrůzy, nenávisti, válek a konfliktů. A pak je zde tento film, který také ukazuje dramata obyčejných i těch neobyčejných lidí, zároveň nás však jemně pohladí na duši a vykouzlí úsměv na tváři. Julie & Julia je film, který je estetickým i kulinářským zážitkem určeným nejen pro estéty a milovníky dobrého jídla. Především je to film, který je prosycen dobrou náladou, nádhernými záběry Paříže i Queensu, smíchem Julie Child, úsměvem Lobster-killera Julie Powell, láskou a především výborným jídlem. Meryl nezapomenutelná, Amy roztomilá, Chris vtipálek a Stanley jednoduše charizmatický džentlman. Nora Ephron byla, je a navždy bude královnou filmového průmyslu, a já jen doufám, že si to tam nahoře dosytosti užívá. You are the butter to my bread,and the breath to my life

You're so nice. You're not good, you're not bad, You're just nice. I'm not good, I'm not nice, I'm just right. Pohádka pro dospělé. Realita dospělých? Možná oboje. Into the Woods vznikl podle stejnojmenného brodwayského muzikálu, a drží si přibližně stejnou dějovou linii i s podobným či zcela stejným umístěním jednotlivých písní. Originální muzikál jsem měla možnost vidět ze záznamu, a tak mne spojení různorodých pohádek a vyvrcholení celého příběhu nepřekvapilo, tedy alespoň ne v tom negativním smyslu. Pro mne krásně chytlavé písně, při kterých máte chuť se taky pustit do některé z hádek mezi jednotlivými postavami. Všichni herci podávají perfektní výkony jak herecké, tak i pěvecké, a nejvíce mne ze všech přítomných překvapila (příjemně!) Emily Blunt. James Cordan vtipný a uvěřitelný. Mladoši nadějní. Tracey Ullman je zvláštní stvoření, které ve mne ve stejnou chvíli dokáže vyvolat naprosto rozdílné pocity, a snad hlavně proto si ji tolik vážím. Meryl Streep opět na 1000 způsobů a stále a zas zcela dokonalá a bezchybná. Jednotlivé příběhy do sebe perfektně zapadají, avšak vše zabíjí přílišná délka a pro mne zdlouhavý závěr. Ale toto mi vadilo právě i u původního muzikálu z Brodwaye. Vrchol filmu přišel o půl hodiny dřív než byl samotný konec. Ale tedy stál za to. Your fault a následující ohromující Last Midnight by sami o sobě měli dostat Oscara za výkony, hudbu, načasování, scénu, efekty, jednoduše za všechno. I když…nominace na Oscara pro Meryl přeci jen vykouzlí poněkud ironický úsměv na tváři (a to říká člověk, který by jí dal Oscara už jen za to, že existuje). A tento snímek, přestože nepatří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděla, a to ani v rámci muzikálu, se právě s touto scénou zařazuje mezi těch pár vyvolených, při kterých mi naskočila husí kůže a kteří ve mne vyvolaly maximální prožitek z toho, že existuje něco tak dokonalého, jako je film. Careful the things you say, Children will listen. Careful the things you do, Children will see...and learn.

Ducks dream...

He’s sent you not what you want…but what you need. Broadchurch. Přímořské městečko. Obyvatelé jako jedna velká rodina. Klid. Ticho. Bouře se pomalu blíží. Ellie Miller, těší mě. Alec Hardy, opravdu? Ne. Bouře je již blízko. Kluk, mladý, chytrý, bezproblémový. Nalezen mrtev na pláži. Příčina smrti: uškrcen. Trestný čin: vražda. Bouře propukla v peklo. Broadchurch je naprosto nádhernou studií lidské povahy. Studií strachu, obav, pomluv a podezřeních. Kdy i nejlepší přítel se stane nepřítelem a rodina svými vlastními zabijáky. Příběh, přestože se jedná o vražednou zápletku, nikdy nezabředne do stanovených pravidel, přestože nijak nevybočuje ze svých obvyklých kolejí. A jde snad něco tomuto skvostu, jež mne během jednoho jediného dne dokázal okouzlil, vytknout? Ne. Strhující výkony, brilantní kamera a úchvatná hudba, to vše utváří jednoduchý, mrazivý příběh úžasným a mnohdy těžko uvěřitelným.

Aneb co by se (ne)stalo, kdyby Doktora opravdu pohřbili. Nedošlo by k nádherným setkáním a srdcervoucím rozloučením. Nezažili bychom zábavná dobrodružství ani strašidelné cesty. Životy bychom pouze přežívaly a vzpomínky by se vytratily. Však...však byl zde ten muž, jenž si myslel, že nemá žádnou rodinu. Však je zde ten muž, jenž mu dokázal, že nikdo neměl větší rodinu než on. Děkuji ti Marku za tvou vášeň, fantazii, touhu a lásku, kterou jsi vynaložil do tohoto díla. Děkuji tomu bláznivému Doktorovi za jeho TARDIS, fez a rybí prsty s pudinkem. A ta největší poklona patří muži, jenž to nikdy nedokázal vzdát. Mr. Hartnell, you will always be the first..." I want you to belong somewhere, to have roots of your own. With David you will be able to find those roots and live normally like any woman should do. Believe me, my dear, your future lies with David and not with a silly old buffer like me. One day, I shall come back. Yes, I shall come back. Until then, there must be no regrets, no tears, no anxieties. Just go forward in all your beliefs and prove to me that I am not mistaken in mine.

Give the lady what she wants. Harry Gordon Selfridge měl obrovský sen, jenž se jednoho mrazivého dne roku 1909 stal skutečností. Přes časté problémy a mnoho posměšných výrazů od usedlých Londýňanů, utvořil na samém konci Oxford Street obchod, jenž dával každému možnost, splnit si své vlastní, tajné a často těžko splnitelné přání. Protože v každé době chce být člověk alespoň trochu šťasten. A přesně o tom seriál Mr. Selfridge je. O malém zázraku, naději, která se snesla do Londýna v době, kdy všichni měli zlomená srdce a smutek v očích. Ohromena nádhernou kostýmní prací, výpravou a perfektními hereckými výkony celého ensemblu, nechala jsem se unést dokonalým příběhem jedné velké rodiny, kterou Selfridges je. Energický obchodník a jeho tragický život, a zaměstnanci řešící své vlastní životní drama rozehrávají na malém prostoru velkolepou show. A o to tu vlastně vždy šlo. Zaujmout diváky hrou, která nám bude vždy tak nesmírně blízká a často velmi povědomá.