Wartord

Znáte ten pocit, když vám okolí jasně říká, že jste nemocný a vy si stále dokola melete svou, že ne a že víte, co je to realita a co fikce. Omyl! Dokonalý rozbor patologických stavů sestavený průměrným Carpenterem, výborným Neillem a skvělou hudbou. V podstatě nevíte, co se dělo, koukáte s otevřenou pusou a nakonec to skončí s cukajícími koutky a démonickým smíchem na závěr. Jste nemocní.

Masakr je ten Director's Cut. Teprve tady se totiž pozná, jak Bloom nehraje. On v podstatě jenom zahořkle čumí do kamery. Výběr hereckého ansáblu přitom nemohl být lepší. Ale celkově tomu chybí něco, kde by se mohli dostatečně projevit. Obtěžující scénář tomu dává za pravdu. Celé tři hodiny nesestříhaného obsahu se v podstatě nic neděje, a stejné se to Scott snažil sestříhat tak, že například bojové scény ušmikl v polovině, takže to vypadá následovně: střet jízdy, výstřiky malinového sirupu vypadají doslova orgasticky a najednou...konec bitvy a závěrečné vyjednávání. Tohle by nebyla náhoda, kdyby nešlo o Scotta! nechápu to. Tři hvězdy jsou si myslím až příliš, ještě to budu muset přehodnotit, když uvážím ten hrozný soundtrack a doslova nestředověkou atmosféru. Prostě to celé vypadalo jako divadlo dětí na prvním stupni ZŠ.

Drama o tom, jak člověk někam spěchá a jako na potvoru autobus po cestě píchne kolo. Naprostá hyper vykonstruovaná šarvátka dua student-učitel. A zrovna se obětí stane bubeník. To totiž znamená, že saxofonista, kontrabasista.. mohou být s klidem průměrní. Člověk, který si od despotického kantora nechá diktovat všechno, i soukromý život, se musí jisto jistě nakonec oběsit na půdě. Film vzrušivý až neskutečně citově nadsazený nám dává vědět, že je jedno, jestli umíte bubnovat, důležité je jak rychle a jak dlouho to vydržíte a přitom se vám nerozskočí hlava. Řinčení činelů tu bylo až příliš.

Kvůli Barbarianě a laser raptorům tomu nebudu dávat pět hvězd, ne ne.

Ten kluk pořád toho dědu sledoval, ani člověk neví, proč. A potom se to dozví. On totiž předtím zjišťoval všechno možné, aby nakonec poznal že ten dotyčný děda je bývalý mistr v zabíjení. Ale už mu táhne na nějaký ten rok, a nebýt toho úlisného hocha, jeho chuť po krvi by se nevrátila. Dobře to udělal. Já bych se taky židům dobrovolně nevydal. Film obsahuje opravdu jen pár silných momentů a poslední záběr je spíš takový gandalfovský, ale budiž. Jen je škoda, že spouštěč chlapcovy demence je SSák, on by to klidně zvládnul i bez něj.

Začíná to jako Pobřežní hlídka s úchvatnými titulky, jak z WordArtu. A končí způsobem, kdy čekáte na nějakou výstižnou vtipnou hlášku, ale ona nepřijde. Všechno mezi tím je čistý výsměch tajných služeb, od A po Z. V podstatě žádná scéna vás nepřekvapí, všechno jste už někde viděli, a nakonec přijde ohňostroj, který byl tak originální, že se člověk prostě zasměje.

Spíše se to mělo jmenovat Dovolená v Ugandě. Jediné, čím je rodina ztrápená, tak je hlad. Už jen chybí Boží armáda odporu, kterou Němci podle představ ČT ztvárnit opravdu nemohou. Její televizní tvorbu přehlížím, nehodnotím, protože bych se musel proodpadovat až na dno. Ale tady udělám výjimku, protože nejsem ignorant a historie mě zajímá a tohle rozhodně odpad není. Ještě mě zaujalo to jejich rádio, které všude cpou v propagaci. Zajímalo by mě, jestli je ten model opravdu dobový.

Zvláštní propojení žánrové hudby s kopulací v bazénu mě přesvědčilo, že i ty dvě hodiny budou stravitelné. A potom se dozvím, že to nějak u toho bazénu končí. V podstatě je to film, ve kterém má tvar koule i Olžina tvář. Mistr světa vedlejších rolí Freeman si vyprosí smrt, kdy se úplně dotýká Boha, alespoň jeho parodie. A abych nezapomněl na Cruise, který se ukázal, že ksichty na kameru dělat umí. Nic převratného, ale ta zvláštní atmosféra tomu něco přidává. Ale je to dlouhý.

Singer se piplal v detailech, až se sám upiplal. Nikdo přesně neví, jak to bylo, ale pro každičký detail je najednou důkazů plno. Kdo vyloženě řekl, že aktovka spadla a následně byla přesunuta na druhou stranu nohy stolu? Nikdo, ale ve výsledku to celkem zapadá do nešťastného příběhu se sarkastickou poznámkou, že Hitler o devět měsíců později spáchal sebevraždu. Tyhle detaily avšak společně pracují na skvělé atmosféře a napětí. bohužel vyvstává spoustu zbytečných otázek, coby kdyby. Ale jinak skvělá práce.

Po desetiminutové sekvenci titulků, která nám mimochodem ukazuje, že Oldman umí chodit, se nám rozjíždí špionážní drama na všech kontinentech. V sedmdesátých letech to vypadá jako po první světové a do toho hraje kostelníkova hudba jako z prvorepublikové kavárny. Otřesná výprava, otřesná šachová partie, otřesné žvanění, otřesný konec. Beru zpět, k dramatu to má daleko.