ninon

Nádherný, černočerný, zlem prolezlý muzikál, u kterého jsem se výborně bavila.

Nenávidím Triera, i když dám nízké hodnocení, bude vrnět blahem a když dám vysoké, bude vrnět zase. Proč já se těm jeho "fackám" nechám vystavovat a nepoučím se!

Líbivá marmeláda, bohužel. Režisér měl raději zůstat u dokumentu nebo minimálně vyhodit klišovité scény s Haydenem (naprosto chápu pozvednuté obočí Boba Dylana) a vyměnit Pearce (že přece hraje autistu, jak tu někdo v komentáři upozorňuje...no kucky kuck), zlatý Bowie jako Warhol. Sienna zřejmě jediný dobrý tah, nejen kvůli zjevné podobě.

"Tu veux...voir?" 172 minut bez dechu a téměř bez mrkání, s ústy dokořán a naplno zapnutými mozkovými závity.

Bohužel se potkali vedle sebe jeden rok dva filmy z kouzelnického prostředi a Iluzionista vedle Dokonalého triku vypadá jako pouhá pohádka.

Závěrečný Lennon snižuje hodnocení na 3. Hodně špatný tah.

Hostel jsem si musela přehrávat v dvd přehrávači rychleji, abych se neunudila k smrti. Jedna hvězdička za pojetí Slovenska a Američanů a za to, že režisér se určitě bavil a o to přeci hlavně jde. ;-)

V kinosále si slečna přede mnou stále zakrývala oči. Dva studenti sedící za mnou si zase před promítáním svěřovali pohnutky proč na tenhle filmy přišli. "Má to být hrozná prasárna". I já jsem měla obavy z toho, co uvidím, ale uklidňovala jsem se, že jsem snad už nějaký zkušený divák, kterého jen tak něco nerozhází. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, jak si užívám autotaxidermickou scénu po vizuální stránce. Ani v nejmenším mi to nepřišlo pobuřující, zvrhlé, nechutné. Nevrle jsem reagovala pouze na scénu s polévkou a scénu s kočkou pro jejich umělost. Nemohla jsem věřit, že by byl tvůrce tak nedůsledný.

Typická ukázka toho jak Francouzi dokážou slibně rozjetý film totálně zpackat až absurdním překombinováním a několikanásobným závěrem, který vyklouzlí leda úsměšek na tváři a ťukání na čelo.

Ve třináctém filmu Kim Ki-duka zaujme velká míra dialogů a mluveného slova, kterými do té doby režisér maximálně šetřil. Navíc film překvapuje, pro režiséra netypickým, civilním stylem. Tenhle velkoměstský příběh o dvojici mladých milenců vlastně jen trochu jinak vyjadřuje podobnou myšlenku jako režisérův dřívější snímek Jaro, léto... Ukazuje totiž marnost lidského snažení vzdorovat pomalu, ale jistě plynoucímu rytmu života.