ninon

Pánové, držte si klobouky.

Tak asi hodinu to vypadalo, že Harvey Milk bojuje pouze za práva gayů a nikoli lesbiček. Naštěstí ale přišla jedna, která je všechny zachránila, takže můžu dát s klidným srdcem 4.

Nehodnotím víru, jak někteří mylně činí hlavně u dokumentů s náboženskou tématikou, ale dokument jako takový. A ten mi přišel jako nedotažené domácí cvičení. S rebelskými sklony, které autorka měla tak možná před natáčením, ale ve filmu se projevily tak max. kouřením s kamarádkou na balkónku a výběrem tématu, které je ták (ne)vděčné. Myslím, že svoji vlastní zkušenost mohla autorka využít o něco líp a nejenom pro záminku třídního srazu. Snad příště.

Závěrečné Deep Throat doprovázené mrkáním oček nemá chybu. :-)

Někteří tu volají po tom, že by se měl tenhle film povinně promítat na školách. Popravdě, on ten film vypadá jako na zakázku MŠMT. Ultracool styl, aby se to dětem líbilo. Já už jsem na to evidentně moc stará. Je to celé umělé a závažné téma to posílá kamsi do kopru.

Kubrickův obraz tupé mašinérie, beznaděje a absurdity. K vrcholům filmu patří scény nezdařeného útoku, popravy, která vypadá spíš jako slavnostní přehlídka a hospodský závěr filmu.

Clooney nás ve svém filmu zavádí do období amerických procesů 50. let, tzv. honu na čarodějnice. Do doby, kdy si televize začala uvědomovat, jaký může mít vliv a kdy se před kamerou ještě mohlo kouřit. Příběh je servírován jako komorní drama, boj muže proti muži. McCarthy vs. Murrow. Ani u jednoho se nedozvíme nic ze soukromí, pouze postoj k jednomu tématu a způsob jejich boje. Odosobněnost vládne celému filmu. Vlastně až na výjimky skoro všichni v tomto filmu vypadají jako lidé bez soukromí, oddaní pro svou věc nebo spíš pro tu Murrowovu? Loajální vůči CBS až tak, že jsou ochotni přijmout zásadu žádných osobních vztahů na pracovišti. Odbočka k manželům Wershbamovým mě zaujala a to z důvodu kam nás tím chtěl režisér vlastně nasměrovat? Mně se totiž po zbytek filmu drala na mysl otázka, proč někdo, kdo se snaží o morální políček, prosazuje takový zákaz. Z důvodu ochrany nebo čeho? Dost se to v mých očích bilo s přístupem ředitele CBS k celé situaci kolem kauzy McCarthy. To by vydalo na jeden díl pořadu pana Murrowa. Pokud by to ovšem pro něj bylo dost velké téma, že. Tím se dostávám ke skvělému výkonu Davida Strathairna a jeho sucharskému, rezervovanému a nemýlícímu se Murrowovi. Pro dobré hodnocení filmu by mi snad stačil na plátně jen on a kouř z cigarety (na který ovšem v reálu Murrow nakonec doplatil). Málem jsem utrpěla šok, když si ten muž s pokerovou tváří začal nervózně poklepávat nohou. Projev lidskosti!

Zajímavá a dobře natočená vize posmrtného života. "Krásné, chladné...jako katalog IKEA" vystihuje vše.

Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko.

Konečně znám odpověď na otázku, kterou filmovou postavou bych chtěla být nebo ve kterém filmu bych chtěla žít, kdyby to šlo. Byl by to právě tenhle a já bych chtěla být nevyléčitelná optimistka Poppy s typickým a nesmazatelným úsměvem na rtech (a přívěskem ve tvaru duhy na krku). Kolem sebe pár dobrých přátel, sem tam nějaká srážka s bručounem a pesimistou, ale nic by mě nevyvedlo z míry. Svět je přeci fajn, i když je někdy sakra těžké být v tomhle světě optimistou a snažit se rozdávat dobrou náladu kolem. Ve kterém jiném filmu kromě nějaké prázdné komedie, je hlavní hrdina šťastný na začátku filmu, uprostřed i v závěru, aniž by mu chyběla inteligence a nebyl odtržen od reality. A že tomu chyběla pointa, jak si tu někteří (bručouni) stěžují? Ale samozřejmě, že tam byla (a nebylo to „enraha“). To vás Poppy nic nenaučila? ;-)