ninon

Složitost přemíry nápadů a mírný chaos mi evokoval kaufmanovský styl aneb když nevíme co z toho všeho vybrat do scénáře, tak to tam dáme prostě všechno a bude to vypadat hrozně moc propracovaně (to bude tím sebevědomím v Trierovic rodině). Na povrchu se film tváří intelektuálně, ale jinak je to cool záležitost, hehe....odhaleno při scéně party s Le Tigre a polštářem. Dodatek: miluju fiktivní umělce. :-)

Pro mě se stává po x zkušenostech filmová mozaika nižším filmovým žánrem, který je dobrý na ukrácení času, často jeho sledování bývá příjemné, ale u toho to taky končí. Paříž má pár dobrých scén, i postav, ale taky spoustu zbytečných scén a střihů (např. havárka, střih, odpadkový koš, ech) a zbytečných postav, které jsou tam jen pro kontrast a tyhle kontrasty režisér podal naprosto hrozně. Měly dojmout nebo já nevím co, ale vyzněly naprosto naprázdno a uměle, nuceně.

A to jsem si myslela, že nic šílenějšího než Dumbland existovat nemůže. :o)

První neutříděné dojmy - ledově krásný a klidný obraz, černá a bílá v kontrastu s bezohledností, chladností, despotismem a notnou dávkou hořkosti, která na konci divákovi zbude v ústech. Byť Haneke recykluje stále jedno a totéž, pořád se mu daří zaujmout a vyvolat myšlenkové vření v divákově hlavě.

Věčný problém předloh, jejich adaptací a následného hodnocení. Knižní předloha se mě určitým způsobem dotkla (i když teď už to vidím s odstupem taky trochu střízlivěji, vlastně celé Coelhovo dílo), tak mi nedalo se nepodívat na americkou adaptaci....kde z knihovnice udělali úspěšnou účetní? Ale tak prosím. Hlavní hrdinka si pustí k sebevraždě RH? Ale tak prosím, koho by to nenapadlo, že. Jenže s přibývajícím počtem minut se čím dál tím víc zdálo, že celý film jen hezkou skořápkou bez obsahu. Jakoby scénárista přečetl předlohu, vytáhl kostru, celou ji zahodil a ze zbytku udělal scénář pro tenhle film. Herecké výkony radši nehodnotím, jejich výběr mi nepřijde nejšťastnější, ale možná je to jen síla zvyku, že, Buffy.

Koho by to napadlo, že se dobrovolně budu dívat na režisérský debut své neoblíbené herečky Drew Barrymore. Zaprvé jsem si nevšimla, že tam bude taky hrát. A zadruhé jsem doufala v trošku toho inteligentního feminismu, což bylo hodně naivní. Tentokráte jsme se proměnu dozvěděli, že v životě mladé ženy neexistuje nic mezi princeznou, jejíž život závisí na její vizáži a drsňačkou libující si v agresivním sportu a chlapáckém chování. Ech. Abych si zase pustila Přízračný život, u toho se člověk necítí jako nula. :-)

Camus, Eunuška, This Mortal Coil...

Nejkrásnější hádanka byla hádat, kde všude si pan Troška něco vypůjčil. Jinak jsem měla dojem, že pohádky byl konec už po půl hodině, takže jsem nechápala zmatenosti, které se tam děly další hodinu.

Je to takové...warholovské.

Zřejmě to bude oborem mého studia, ale jakmile se někde objeví ve filmu hrátky s náboženstvím zvyšuje to mou nedůvěřivost. I tady to víc uškodilo než prospělo. Navíc kdo viděl Prvotní strach, úžas už u něj tenhle film nevyvolá. Pointa odhalena po čtvrt hodině, ale i tak jsem si užila atmosféry a hezké tvářičky Eddie Redmaynea, s potutelným úsměvem na rtech.