vyfuk

Přibližně po půl hodině sice cítím, že film může být poetickou záležitosti nebo jednoduše zajímavým filmem, ale těžkým. Za tu dobu mě však neoslovil natolik.

Tento film je až nečekaným oříškem. Přeci jenom ono sledovat srbskou komedii s přispěním skoro celé Jugoslávie není jen tak. Nějak asi pro mě nemá smysl hodnotit styl kamery, která občas vypadá dosti zváštně v rámci obrazu, ale jak říkám, jen málokdy toto beru jako úplnou katastrofu. To co mě na tomto filmu jakožto komedii asi nejvíce dostává je samotný humor. Nevybavuji si, že bych zažil takto houpavou a zblázněnou komedii v rámci humoru. Buď totiž mnohdy koukám na komedii, která mě prostě baví a nebo se dívám na něco úplně zcestného. Zde je od každého trochu, někdy jsem se za břicho popadal a někdy zase jsem si říkal, že asi mělo jít o vtip a měl jsem se smát. Nepamatuji si takto rozporuplnou a schizmatickou komedii. Mnohdy je humor stavěný na tom, že hahaha, ty jsi buzny. Hehe, jo no! Nejednou to jde totálně mimo mě a těžko se na to pohlíží. S tím vším se pracuje dosti těžce. Tahle bilance je sama o sobě zvláštní. Film je alespoň zajímavý v rozpracováním zase nějakého toho jugoslávského spojení, komplexu a stínů. Zde trochu humornou cestou, která občas stojí dost zvláštně bez podstaty. Zvláštní film.

Chorvaté zajímavě kombinují něco jako bláznivou komedii s docela kvalitním zpracování po technické stránce i z prostředí, které ani vyloženě není nijak sociálně nebo společensky kritické jako spíše jenom snaha udělat si z něčeho srandu v celku dobrou formou, která vyloženě neurazí. Plus k tomu se spojením s příjemnými chorvatskými scenériemi. Na konci se vlastně dočkáme nějakého zvratu, což je nečekaně zajímavé, ale po určitém protahování spíše ne tolik šokující, jak by mohlo být. Kupodivu na komedii asi zbytečně moc zdlouhavý a náročný film. Natočit ale takovouto smysluplnou komedii v Česku, tak valím bulvy.

Tady se něco šeredně nepovedlo. Hodně těžce se o tom přemýšlí, jelikož film začne slibně. Asi nějak jako poslední Shorta, která není vůbec stará, ale v ní jde spíše o boj o přežití. Zde spíše se snažíme nějak chápat o co vlastně jde. A samotná ta dramatická sekvence a zápletka je vlastně dost zvláštní. Co vlastně sledujeme? Film o policajtech, kteří žehlí průser absolutního idiota, který ukradne lvíče. Proč? To nikdo neví. Asi aby řeč nestála. Tam se to dalo teoreticky udělat úplně jednoduše tím, že by ho třeba hecovali starší kluci. Je to klišé, ale staré klišé je asi stále lepší než absolutní nelogičnost. Co potom? Když už ho gliny najdou, tak jim zdrhne, protože další banda vypatlanců se ho snaží chránit. Oukej, pak přijde dost zvláštní pasáž během které by policisté mohli dát kluka do auta, kdyby mohli a nějak relativně v pohodě odjet. Jenže to by film brzy skončil a nebyla by zápletka. Místo toho policajt stojí s klukem venku, mává s ním jako na prvního mája a nechá ho střelit svým kolegou, co náhodou natočí jeden dronový nadšenec. To poslední by asi nebyl takový problém jako spíš to, že vlastně celá záplatka stojí na tom, že to nedává smysl. A já irelevantnost silně nesnáším. I když se film poté dokáže nějak lehce obhájit a navázat nějakou lepší atmosféru včetně finální sekvence, tak finále samotné je trpké a spíše ránou mezi oči. Otevřené konce mi nevadí, ale poté, co byla vyvolána taková historie oproti ničemu, tak scénář ve kterém vše nekončí ani tolik otevřeně jako spíše blbě, tak v tom já mám chuť to hodit do koše.

Buďto je toto geniální kombinace a nebo my Češi máme opravdu zvrácený smysl pro humor. A nebo jenom já. Kdo ví? A nebo je to jenom opravdu geniální film. Chcanko se svým příběhem si zavaří na dost velké problémy jenom kvůli tomu, že najde peníze a ty jako ctihodný občan vrátí státu. I když mu vlastně asi ani nepaří, kdo ví? Na tom nezáleží. Důležité je, co se vše stihne stát. Na druhé straně stojí úspěšná úřednice ministerstva z PR, které svět v podstatě leží u nohou. Úžasné hodinky, které mu patří a ztratí je, ji dovedou k tomu, že není schopná za sebe a své činy převzít odpovědnost a tím Standu zažene do velkého kouta, který mu změní život. To celé je tak absurdní v rámci povrchnosti, absurdity a všeho možného, že to z filmu dělá neuvěřitelně skvělou komedii, která ani moc komedií být nechce, protože má v celku tragický průběh, který k tomu končí nejdříve šokujícně smutně, poté sladce a nakonec i hořce a trpce. Nenápadná záležitost, která je bezpochyby jedním z klenotů uplynulých let. A asi nejlepší film na východ od Polska, který jsem kdy viděl.

Od tohoto filmu jsem si moc nesliboval. Spíše jsem asi dostal, co jsem chtěl nebo čekal. Akorát idea formy se logicky může lišit. Ale ono asi není tolik, co brát negativně. Film se snaží ukázat, že i v případě Laponců to nebylo nic příjemného a úžasného v době vysoké popularity extremismu. Zde ani tolik nejde o extrém jako spíše jednoduchou, prostou, ale stále nelidskou segregaci. Nevím, o jak moc velkou se jednalo, ale i tak jde docela o lehký čajíček. To neznamená, že to ubírá na kvalitě. Film i tak umí dokázat, že nešlo o nic skvělého a hlavní hrdinka je sama o sobě průvodcem svého snu, jak se vymanit ze sámského prostředí i sámské krve. I když je nejednou těžké k ní získat sympatie. Ale možná o to ani tolik nešlo. I tak to nevadilo.

V tomto případě dostaneme dosti zajímavý námět, který zní v celku dost vyhroceně, ale brzy se ukáže, že ono jde spíše o nějaké pokornější i komornější drama. V tomto případě ten scénář v praxi je v celku pro mě zavádějící. Postrádá nějakou větší akci a ta největší epičnost spíše spočívá v synopsi. K tomu režie vypadá v celku unaveně velkou část filmu a nezanechává nijaký významnější otisk. Potom když jde do tuhého, tak se Bier opět ukáže v plné palbě a dosti překvapí. Ale asi je to moc pozdě na to, aby to něco zachránilo. Film má pro mě jako obvykle silný potenciál, ale ten v realizaci není nic extra. Ale nebyl od toho daleko.

Zprávy ze světa nepobrali úplně tolik dobrých recenzí. Člověk by rád i věřil, že to bude jednoduše horší film a o to větší překvapení je, když tomu tak vůbec není. Film je taková Zelená kniha pojata po občanské válce, kdy se jezdí s indiánsko-německo-tajnou dívkou a Tomem Hanksem. Tam asi není moc co říci. A ta premisa funguje i zde. Sice už trochu ohraně, ale člověk nemůže tvrdit, že by se na to nedalo v rámci doby, zpracování a dramaturgie zkousnout. Ke konci se možná dostaneme trochu do průtahů, ale asi bych nemohl říct o zruinování celé myšlenky a formy filmu. Obecně a závěrem je to film, který není nijak průlomový, ale v rámci dramaturgie a zábavy jde o dobré dílo. A s poohlédnutím za minulým rokem, si myslím, že film s ambicemi na Oscara a jeden z filmů roku.

Dánové letos přinesli i něco trochu jinačího. Akční nálož, která se i trochu hraje na menší boj o přežití. Ten ale bohužel po pár minutách není tak vyhrocené, jak by se zdálo. A asi i chtělo. Prvotně mále onen seznamovací rozjezd, který funguje v celku dobře a pak je tu právě ta akce. Ta je v rámci záběrů a skladby velice hravá až inovativní. Poté je ale lichá myšlenka, že by to neustále byl jenom boj o přežití. Brzy z toho je totiž něco mezi sociálním dramatem s vývojem postav, ale taky trochu hašteření. Zbytečného. Ale kdo ví. Film ke všeliké té akci začne být brzy v celku nudný. Nebo alespoň zdlouhavý, což nezní tak strašně. Pocity jsou kolem toho stále trochu stejný. I tak určitě bych neřekl, že bych šlo o něco hrozného. Naopak jde o určitý signifikantní kousek akčního i obecného filmu minulého roku.

Co si budeme namlouvat, Četnické jsou seriál mého dětství. Přinesl mi mnoho sentimentu, nádherných vzpomínek, ale i traumat. Ke všemu se snad dostanu. Seriál jsem neviděl uceleně mnoho let. A podle mého šokujícího zjištění jsem nějaké díly neviděl vůbec. A zrovna takové kritické jako třeba Klaudie, který málem zacloumá celým seriálem. První série je asi klasika nejvyšší kvality. Je to znát. Příběhy mají silné kriminální příběhy a už nějak jste schopní si vytvářet city k postavám. A to efektivně. A hlavně dojde i na dobré spojení s názvem, kdy se občas opravdu královsky bavíte. Z mnoha epizod na mě celkově sedne nostalgie, ale ta je hold uzpůsobena i určitou kvalitou mnoha epizod. Druhá série už je v celku oříšek. Tvůrci předpokládají, že jste si k postavám vytvořili až moc dobrý vztah, takže upozaďují kriminální zápletku a do popředí jdou vztahy postav. Přes trochu irelevantní rozkol mezi Arazímem a Jarým kvůli jejich společné ženě, což v onom obalu vypadá mnohdy irelevantně. To je spojené pak i s milostným trojúhelníkem Ludmily a Karličky, což je také něco, co mnohdy má dost vágní nádech. A trpí tím i upozadění případů samotných. Asi největší drzost v tomhle je Doktor Smrt, ve kterém je záporák analyzován, skoro i nějak odsouzen, ale bez důkazů a bez ničeho, takže zde není žádný konec. A tato drzost dokonce dostane dvojdíl. Pak už to jde ráz naráz. Příkladem je i poslední díl série, ve kterém je vlastně Klaudie usvědčena z toho být agentka NKVD nebo koho a nikdo nemá zájem na tom to vyšetřit nebo zjistit jak se věci mají. Pak o mnoho let později jde na scénu poslední série. Ta je lehkým hřebíčkem do rakve, ale vlastně i důstojným rozloučením zároveň. Postavy už více hrají na humor, návrat starých známých a nějaký sentiment k nich, který je někdy až směšně irelevantní. K tomu dosti debilní sexuální narážky ne-li děj vystavěný jenom na tom, že někdo někoho vomrdá a řeší se tím veškerý problém. To je dosti absurdní i na tento mnohdy odlehčený seriál, který tím skoro začne připomínat méně vtipný díl Prciček. I přesto se na poslední dva díly vše najednou zvláštně obrátí. Seriál má asi nejlepší humor od první série a navíc i kriminální zápletku. Spíše i osobně vyrovnávací, protože se blíží konec a přeci jen i smutná doba nás vleče k Protektorátu. Na konci neuvěřitelně dominuje kombinace Donutil a Preiss a seriál je vyhrocený až si z toho nesu následky (scéna se Sudeťáky na dvoře asi jen tak nezapomenu). Stejně tak ani celý seriál a myslím, že na něj nezapomenu v dobrém. I přes to všechno špatné, jsem se vždy těšil na nový díl. A tím se s poslední doby nemůže chlubit ani lecjaká stamilionová produkce v Americe přes kina až VOD.