vyfuk

Nečekaně na konci roku přichází pohádka, která může být otazníkem. Já osobně jsem mnohdy dost podezřívavý k animákům a navíc i k těm, které nejsou od prověřených lidí. O to více jsem i překvapený nakonec. Zde je to půl na půl. Opět se někdo nebal a udělal trochu originální způsob animace, které se někdy lidé dost bojí. Experiment stojí za to. Takové malování ve stylu pohybu, což je nečekaně originální a dobré. Co se týče příběhu je to trochu komplikovanější. Film totiž ve výsledku vypráví jenom další klišé, které jsme viděli milionkrát jenom je to trochu více komplikovanější a zmatenější, takže nakonec nevýhody. Navíc je to trochu zvláštní i kvůli záporákům, o kterém se vlastně dozvíte, že je záporák až zvláštně pozdě a nepřirozeně. Protože se zdá, že tam vlastně žádný není. Nemohu asi odepřít nějakou originalitu a novátorství, ale zároveň asi nemohu mluvit o zázraku. I tak to ve mě zanechává pozitivní myšlenky.

Lidi mohou řešit historickou korektnost. To už je otazník. Přeci jen, člověk tak nějak zná historii, jak v rámci nacismu, komunismu i třetí republiky. K tomu stačí si udělat obrázek. Obecně zde asi máme Habermannův mlýn, který asi jen tak nic nepředstihne. Už jenom kvůli nějaké té větší brutální explicitě, které se Sláma v celku mistrně vyhýbá. Já jsem vždy na jednu stranu rád, když vidím nějaký polozapomenutý příběh, který je trochu zpropagován. V rámci možností i kvalitně. A ano, já asi mohu vyjmout určité větší skákání v ději, které se mohou jevit trochu chaoticky nebo neuceleně. Člověk se moc nerozkouká. Třeba nějaké to malé zapálení postav za své ideály. Asi bych toho našel více, ale toto je za mě jediné, takže moc nevím, co bych tady mistrně vymýšlel. Za mě velmi nedoceněný film, který určitě má, co nabídnout a myslím, že by se těžko na něm hledalo nějakých extra dost objektivních chyb. To už je otázkou. Já mohu mluvit o spokojenosti, na kterou se zřejmě určitě zase někdy podívám.

Koho by asi zabil Gavrilo? No, nikoho. Zabil by se sám. A nebo ještě hůř. Někdo se rozhodl na výročí skoro počátku první světové udělat oslavy. Zajímavé. A co více, tak to odstartuje až mnoho nechtěně chtěných událostí. Nejdříve to začne nevinně, ale pak se vlastně ukáže, že se opět tvůrci nimrají ve své vlastní minulosti, národní identitě, nevraživosti vůči dalších Jihoslovanů a podobně. To je rozehrané na podkladu jednoho hotelu, kde se zase pro změnu řeší rodinné vztahy, ekonomické, morální a podobně. Jako hele, viděl jsem asi jenom dva filmy z bosenské nebo obecně jihoslovanské produkce, ale oba byli tak nějak zlaté nebo alespoň s nějakým poselství a logikou. To je i zde. Podařilo se to nečekaně dobře. Velmi dobře.

Tohle se popisuje těžce. Člověk vlastně čekal odlehčenou komedii, které se poté zvrhla do takové té suché komedie, které je spíše drama s poselstvím. A pak už je to jenom drama. Jen suché a hodně tvrdé. Děj v něm se určuje přes syna výtržníka, kterému byste mohli trhat vlasy po jednom a trhat mu nehty a stejně se bude chovat jako sráč jenom protože může a dceru, která chce řešit problémy tím nejvíc nelogickým způsobem jakým to jde. To celé je zaobaleno realitou. Dosti zvláštní. Takovou nelogické, za kterou by někdo dostal přes držku. Ale život občas takový je. Je na sebevraždu. Zvlášť když máte takového pechového ptáčka. K tomu celému si přičtu takový více než otevřený konec a je vymalováno. Ale kéž by bylo. Barvy by pomohli a dodali by nějakou logiku. Tou otevřeností asi žádám vždycky moc, ale já si nemohu pomoci. Zvláště když po tomto mám dojem, že jsem se díval na hodinu a půl na něco, co mi vlastně nic nedalo a bylo to k ničemu. I když vím, že nebylo. A to mě na tom nejvíce frustruje.

Češi se ukazují. Existují snad jen tři populární fan filmy z prostředí LOTR a jeden z nich vzniká u nás. A co víc, čtvrtý od jiných tvůrců je na cestě. Nyní máme na štaci příběh před Prstenem, který může být stále silný. Stále je to jednoduše jednohubka. Asi od ní nemůžeme čekat velkou výpravu, epickou muziku a podobně. Film je pro mě kupodivu až moc barevný. Což je zvláštní říct, ale LOTR trilogie byla vždy taková trochu bledá až šedivá. To mi vlastně asi nejvíc vadilo na Hobbitovi, že byl takový až moc barevný. A nebo v jeho případě až moc zelený. Tenhle film hodnotím v rovině nějaké nízkorozpočtoviny nebo amatéřiny. Proto si myslím, že jde o zlato. I tak je obsah možná až moc zbrklý, jelikož spíš než o muziku, barevnost nebo herecké výkony, jde o nějakou epiku. O dramaturgii a vyprávění, kdy vy sledujete obrovský komplexní svět nastrkaný do necelých dvaceti minut příběhu. To jednoduše Středozemi nesluší. Ale to už je asi vedlejší, ale kupodivu je to největší negativum filmu. Že ani necítíte za tím nějakou komplexnost.

Film dost překvapivý pár věcmi. Vlastně přímo dvěma. Neuvěřitelně nečekanou expresí, kdy najednou je péro venku a huba na něm. Stejně jako kozy venku a klobina v mušli. To už ani moc vidět není, ale to je vedlejší. Ta druhá věc je dosti zajímavé a nečekané rozzuzlení, které se dá čekat, ale asi ne každý by byl připraven. Občas musíte jít cestou, která je nečekaná a možná kontroverzní a dostanete o něco originálnější dílo. To je asi i tento případ. Film je na mě dosti pomalý. Až moc se snaží ukázat jaké jsou vlastně postavy, co dělají a jaké jsou. Asi v pohodě obecně, za mě dlouhé jak finská zima. Poté už to naopak jde docela svižně dolů. A je co by se dělo. Jde to rychle. Jenže i přes ty překvapení mám občas menší pochybnosti jakým způsobem na mě film dělá dojem. Obecně jde asi o dobrý film. Objektivně. Za mě velice zajímavé, ale něco na, co asi dosti efektivně časem zapomenu. A nebo taky ne. To ukáže čas.

Nakonec se člověk nevyhnul ani této klasice. Film starý jako snad samotné Vánoce, které je opět ukazují s novém světle. Alespoň tedy ty svátky. Jinak to tak rozdílné není. Film je vlastně dost stejný v rámci námětu, který známe již mnoho let napříč planetou, náměty, délkami a podobně. Jde ale přeci jen o nějakou individualitu toho, jak je film pojatý i s humorem. Tam už je to asi subjektivní, jak to komu sedí. A mě docela ano. Asi ne nějak extrémně, že bych se bavil neustále, ale nějak mi to jednoduše sedlo. A to docela stačí.

Člověk musí vždy doufat v něco lepšího. Protože třeba najde poklad. A nebo jen další průměr. A přitom stačí tak málo. Poláci konečně představili něco dalšího z Netflix produkce pod svou vlastní záštitou. Ale nestalo se nic, co by změnilo chod dějin. Nic, co by vzalo za srdce a nebo i pocity. To je tak, když v celku i zajímavý příběh je natažený dokonce až moc, i když má i tak jenom šest dílů, tak se ukazuje, že i to může být moc. Z nějakého důvodu je seriál protáhnutý, moc se nikam nehýbe a nějak ani nemáme tolik možností se dát dohromady s postavami. Čas na to je, ale zdají se být nezajímavý a plitcí. Myslel jsem, že vždy průchod do Polska bude zážitek. I teď to tak je. Akorát spíše v tom, že se ukazuje, že Poláci umí dost i to, co známe jak z Česka, tak z celého světa především.

Až nečekaně osvěžující. Trochu by to mohlo připomínat Tři billboardy až s tím, že tam šlo o osobní mstu, zde jde o mstu světu od světa. Konkrétně mstí přírodu proti čemukoliv nepřírodnímu. Hodně dobrý motiv. Zvlášť dnes. A nakonec ani ne moc násilný. Islanďané si do toho navíc dají svůj nehumor, který pro ně i mě kupodivu funguje. I když mám takový divný dojem, že jsem viděl na film trailer, který vypadal dosti jinak. Více vesnicky, psychologicky, ale humorněji. V tomto případě sledujeme něco trochu víc megalomanského, co tak nějak funguje i přesto. Film bych asi neoznačil za jednu z nejlepších věcí, ale určitě bych si na něj rád vzpomněl, když jde o zajímavě odlehčený film, který byl určitě dobře natočený, dokázal překvapit i pobavit. Velmi velmi a velmi dobré překvapení z islandské produkce za poslední trochu smutné a rozpačité roky. Ten hudební doprovod dosti metafyzický, matoucí, ale originální.

Hodně těžce se to hodnotí. Film má ve výsledku vtip. To na komedii musí docenit snad každý. Je to pohotový, přeci jen originální a svůj příběh k odvyprávění má. Ta forma už je trochu sporná. Film totiž je absolutně bez emoční. Snad nikdy v životě bych neřekl, že by absence hudby ve filmu tolik ovlivnila atmosféru, tedy i celého výsledného dojmu. Plus k tomu i obraz, který místo nějaké určité barvitosti nabízí Anglii ve zvláštní šedivosti, která spíše sedí do psychologického dramatu nebo severského krimi, než do komedie. Je toho v celku dost, co dokázalo až zvláštním způsobem ovlivnit film natolik, že jsem se i přes ten kvalitní humor nemohl dívat jako na komedii. Tohle je za mě docela dost zajímavý příklad toho, kdy scénář dělá hrnce a obraz a technika srnce.