vyfuk

Velice krátký a bizarní film, který pokládá více otázek, než by se dalo čekat.

Pro změnu zase něco bláznivějšího, ale zároveň vážného. Taková hodně zvláštní kombinace opět trochu absurdního humoru, ale vlastně i dost zvráceného a bizardního příběhu, které vrcholí až do zdárného a ještě víc zvráceného konce. To celé v obalu velice kvalitní hudby, se kterou jsem již dneska setkal a nelitoval ani v jednom. Ten film je ve výsledku vtipný, ale i vágní. A uprostřed to docela dost zbytečně ztratí drive, který je u něčeho takového silně důležitý. Nakonec bohužel toto dílo mě tedy neoslovilo natolik, ale dokážu si představit jeho smysl v rámci odkazu a snahy o realizaci od tvůrců. Docela dobré, ale zároveň docela škoda. K tomu Mads ve velice nové a zajímavé roli, která je neuvěřitelná.

Tenhle film přichází velice nečekaně. A málem neviděno. A ten film je hlavně překvapením roku. Neuvěřitelně sehraná a legendární herecká souhra Dánska dělá jednu úžasnou věc za druhou v jejich symfonickém souladu, který aby toho nebylo málo příhodně doplňuje hudba. Navíc v počátku v celku klišé příběh brzy dorazí nějaké ty zvraty, které přichází nečekaně a přesně. K tomu se především musí připsat onen humor. Čekal jsem ani něco černého, ale asi ne bizarního nebo absurdního. A tohle je pecka. Nepamatuji se, kdy bych se u filmu tolik nasmál. Navíc u něčeho, co se nezdá být ani komedie. Dánsko letos vystrčilo růžky několikrát. A ještě s Madsem v hlavní roli. Tohle jen tak nezapomenu. Dánsko udělalo z roku 2020 něco snesitelného.

Narazil jsem. Na konci roku jsem tvrdě narazil. Film, který je asi jasným aspirantem na zisk Oscara a jiných cen, tak už mnoho věcí nasvědčovalo, že toto nebude klasický aspirant. Už asi samo za sebe mluví hodnocení, které není katastrofální, ale je zvláštně nízko. Ale to by normálně vůbec nehrálo roli, dokud by člověk ten film opravdu neviděl. Poselství je asi jasné. Krize, která přivedla lidi na kraj živoření, ale zároveň vlastně jim dal nový život. Ale po dlouhé době bych se pootočil za zpracováním. Protože to je vlastně nijaké. Mnohdy až sestavené z náhodných záběrů za sebou, které nic neříkají a jako kdyby chtěli prodloužit děj. Mnohdy když se dívám na filmy nominované na Oscara, tak z nich cítím nějakou ucelenost a kumšt. Něco jako u Minari. U tohoto jsem spíše cítil nečekanou nudu. A tak na konci roku, místo v celku očekávaného klenotu dostávám šokující průměr.

Slušný vyprošťovák. Ale jak v čem. Film nabídne v celku zajímavé akční scény, které jsou sice jistým stylem dobré, ale obecně se snaží jenom ukázat nějaké přednosti tohoto filmu, který je vlastně něco jako Taken, Leon a mnoho dalších filmů, které jsou vlastně na jedno brdo. Spíše je toto kombinace několika klasik, které zde jsou mnoho let a lze z nich čerpat. Tady se ukazuje, že tvůrci si chtěli zrealizovat vysnění projekt, což je hezké, ale na prdel si z toho nesedne asi nikdo, kdo někdy viděl alespoň základní klenoty filmografie.

Občas člověk narazí na něco zvláštního. Něco, co přesně odpovídá takovým klasickým dramatickým parametrům Hollywoodu, který ale není ani moc Hollywood jako spíš americká akademika. Plus k tomu člověk musí připsat velice intimní a líbivé zpracování pracovního života, který je opět okořeněný o trochu humoru, který je v celku prostý, ale efektivní. Minari je nakonec nečekaný výkvět tohoto roku, který asi neuvidí moc lidí asi nejde o nějaké geniální a legendární dílo. Stále si myslím, že ten kdo viděl, tak si myslím, že neprohloupí.

Tohle byla po dlouhé době pěkná smaženice. I s houbama samozřejmě. Tento počin se těžce hodnotí. Nejdříve si myslíme, že jde o nějaký manifest deprese a psychické nahlédnutí do hlubin mysli a duše. Pak se to nějak spíše vrhne v esejistické a kritické dílo života. Pak je to zase spíše mysteriózní cesta bez vysvětlivek a pak už je to jenom nějaký filozofický a chaotický free style, který se vzdaluje od jakéhokoliv chápání. Asi největší úspěch filmu však je, že i já jsem uvěřil tomu, že tento film vlastně chápu. Ale to by byl velký klam. Plně rozumím tomu, proč toto vzniklo a i věřím, že někdo přesně ví, o co jde. Já ne. A nejsem sám ani za zlaté prase.

Zajímavá originální snaha. Něco jako tajný vládní komplot, Ready Player One a nějaké Hromnice šoupnuté do další nekonečné smyčky. Když nad tím člověk víc a víc přemýšlí, tak zjistí, že asi neviděl nic extrémně originálního nebo převratného. Plusovými body je asi nějaké své pojetí, které nakonec dokázalo přeci jen i příjemně zabavit. Jinak si ale říkám, že jsme měli tu čest už několikrát. A asi i lépe.

Evropský film v americkém provedení. Dosti divný pakůň. Ale on běhá. A docela dobře závodně. Asi sice ne na první pozice, ale je to pakůň černý. Film začne dosti divně. Kupodivu hned tím, co by spousta lidí popsalo jako zázrak. Porod. Ten je asi popsán autenticky, ale upřímně i docela komicky. V celku jsem si myslel, že jestli to takto půjde dál, tak tento film mě silně obejde ve všem možném. Nakonec se ukázalo, že toto je více asi umělečtější, sofistikovanější a sušší Manželská historie. A opět na Netflixu. To skoro ani nezní jako náhoda. Nakonec se celý film dost dostane do festivalového ladění, které mi nakonec velmi sedne. Neuvěřitelným překvapením je hudba, která zní jako od skladatelského mistra z minulých století a on je to menší návrat legendy Shora. Plus k tomu sympatické i děsivé herecké výkony a obecně zajímaví souhra celého vedení filmu. Vlastně skoro takový filmově genetický experiment, který začal dosti pochybně, ale vyklubalo se z něj opravdu něco zajímavého.

Ona se ta skepse mnohdy nevyplatí. Nicméně výjimka asi nepotvrzuje pravidlo. Ani zde ne. Ale je to příjemné zpestření. Na první pohled feministické dílo, které má opět glorifikovat ženství a jejich práva se ukazuje být velice suverénní a hluboké drama, které rozehrává silné události 70. let, kdy se neperou jen feministky s macho blbečky, ale především a v první řadě boj feministek s feministkami samotnými. Ať už napříč politickým spektrem a nebo i ve vlastních řadách. Původně trochu pochybný seriál o feminismu se ukázal být spíše takovou větší a zajímavější kritikou a rozborem mezi liberalismem a konzervatismem světovým a hlavně v Americe. Poslední seriál roku 2020, který byl málem přehlídnut se velice snadno dostal mezi adepty na seriály roku. Už i kvůli skvělým hereckým výkonům, kvůli velmi příjemnému a srozumitelnému zpracování, hudebnímu podkresu nebo i poctivé filmařině.