vyfuk

Nakonec se člověk nevyhnul ani této klasice. Film starý jako snad samotné Vánoce, které je opět ukazují s novém světle. Alespoň tedy ty svátky. Jinak to tak rozdílné není. Film je vlastně dost stejný v rámci námětu, který známe již mnoho let napříč planetou, náměty, délkami a podobně. Jde ale přeci jen o nějakou individualitu toho, jak je film pojatý i s humorem. Tam už je to asi subjektivní, jak to komu sedí. A mě docela ano. Asi ne nějak extrémně, že bych se bavil neustále, ale nějak mi to jednoduše sedlo. A to docela stačí.

Člověk musí vždy doufat v něco lepšího. Protože třeba najde poklad. A nebo jen další průměr. A přitom stačí tak málo. Poláci konečně představili něco dalšího z Netflix produkce pod svou vlastní záštitou. Ale nestalo se nic, co by změnilo chod dějin. Nic, co by vzalo za srdce a nebo i pocity. To je tak, když v celku i zajímavý příběh je natažený dokonce až moc, i když má i tak jenom šest dílů, tak se ukazuje, že i to může být moc. Z nějakého důvodu je seriál protáhnutý, moc se nikam nehýbe a nějak ani nemáme tolik možností se dát dohromady s postavami. Čas na to je, ale zdají se být nezajímavý a plitcí. Myslel jsem, že vždy průchod do Polska bude zážitek. I teď to tak je. Akorát spíše v tom, že se ukazuje, že Poláci umí dost i to, co známe jak z Česka, tak z celého světa především.

Až nečekaně osvěžující. Trochu by to mohlo připomínat Tři billboardy až s tím, že tam šlo o osobní mstu, zde jde o mstu světu od světa. Konkrétně mstí přírodu proti čemukoliv nepřírodnímu. Hodně dobrý motiv. Zvlášť dnes. A nakonec ani ne moc násilný. Islanďané si do toho navíc dají svůj nehumor, který pro ně i mě kupodivu funguje. I když mám takový divný dojem, že jsem viděl na film trailer, který vypadal dosti jinak. Více vesnicky, psychologicky, ale humorněji. V tomto případě sledujeme něco trochu víc megalomanského, co tak nějak funguje i přesto. Film bych asi neoznačil za jednu z nejlepších věcí, ale určitě bych si na něj rád vzpomněl, když jde o zajímavě odlehčený film, který byl určitě dobře natočený, dokázal překvapit i pobavit. Velmi velmi a velmi dobré překvapení z islandské produkce za poslední trochu smutné a rozpačité roky. Ten hudební doprovod dosti metafyzický, matoucí, ale originální.

Hodně těžce se to hodnotí. Film má ve výsledku vtip. To na komedii musí docenit snad každý. Je to pohotový, přeci jen originální a svůj příběh k odvyprávění má. Ta forma už je trochu sporná. Film totiž je absolutně bez emoční. Snad nikdy v životě bych neřekl, že by absence hudby ve filmu tolik ovlivnila atmosféru, tedy i celého výsledného dojmu. Plus k tomu i obraz, který místo nějaké určité barvitosti nabízí Anglii ve zvláštní šedivosti, která spíše sedí do psychologického dramatu nebo severského krimi, než do komedie. Je toho v celku dost, co dokázalo až zvláštním způsobem ovlivnit film natolik, že jsem se i přes ten kvalitní humor nemohl dívat jako na komedii. Tohle je za mě docela dost zajímavý příklad toho, kdy scénář dělá hrnce a obraz a technika srnce.

Jo diplomacie, to je věda. Ne, že ne. V tomto případě je nastolena necelý rok před koncem války, kdy se podíváme do Paříže, která už ani za pár hodin nemusí existovat. A zřejmě by to byla velká škoda. Obecně vzato je na tomto dosti smutné, že film má obecně vše, co mám rád. Historie, malé prostředí, kde se děj odehrává a potencionální silné dialogy. Celý film je totiž klasickou ukázkou klaustro-filmu. Neustále se točíme v potenciálu, který mě ale z nějakého důvodu moc neosloví. Ale asi si za to mohu sám. Film má totiž jasně dané hranice a obecně snad funguje dobře. Jen mi tam chybí něco, čeho bych se mohl lépe chytit. Ale to mě asi tolik netrápí. Vím, že film měl své kouzlo, které mě oslovilo. Věřím, že druhá šance pro mě bude rozhodná. A kdyby ne, tak přeji jen, Varšavu taky srovnali se zemí... a zvládli to.

Elf je ve výsledku docela přešlap vedle. Film, který se zdá být jako nějaké polovánoční klasika se ukáže být brzy jako zvláštní směsice všech možných věcí, které nějak nefungují. Film není nijak extra vtipný. Tam kde to jde udělat, tak to spíše působí trapně a obecně v celku originální příběh je tak nějak zahozen, protože ten příběh je takový suchý, ne moc atmosférický a obecně občas trapný. Relativně to zachraňuje hudba, která sedí k dobrému vánočnímu a kvalitnímu filmu. Což rozhodně není tento film.

Asi se nedá mluvit o tom, že by se laťka posouvala. Ale minimálně se drží. S tendencemi směrem vzhůru. Je asi jasné, kam tvůrci směřují ve svých hlavách a je to i vidět. Epizodický seriál, který vlastně drží celistvý a napínavý příběh, který dokáže upoutat i překvapit vlastně ukazuje to, co mohl být Zaklínač, kdyby ho někdo úplně neposkvrnil. Toto je úkaz, že stále lze čerpat ze světa Star Wars velmi epicky a originálně. Po tom všem asi není, co dodat. Bude záležet jakým směrem bude se ubírat budoucnost, která je nyní v celku nejistá.

Dosti suchý příběh. Ale co jiného čekat ze syrské pouště. Ono koukat na dánské filmy, když čekáte nějaké drama ze severu a vy se dostanete někam k teroristům. Což Není na škodu, akorát tématicky mě to v celku dost obchází. Nicméně to nebrání tomu, aby byl film vlastně dobrý. Příběhem jdete s chutí a i určitým napětím až do hořkosladkého konce, ve kterém asi dokážeme zhodnotit, že šlo o dobrý film, který zanechal neodkrytý příběh, který musel něco důležitého odvyprávět.

Nějaké extrémní překvapení se nekoná. Seriál začíná v celku slibně. Jasně dané tajemné nastavení, na kterém se dá v celku dobře pracovat. Ale to končí už po asi třetím díle. A zbytek je nějaké zvláštní plácání mezi tím. Příběh, který není ani nijak extrémně šokující. Ve výsledku v něm dostaneme to, co je nám nabízeno už od počátku, jenom se to zaobaluje do různých smyček a pseudo převratů, které někdy spíše otravují, než aby zaujaly. Navíc Kidman se v tom všem zdá zvláštně submisivně jako nějaká tupá panenka, která příběhem spíše proplouvá než aby konala. Navíc její pozice psycholožky se v příběhu zdá dosti nerealistická, což je škoda, protože kdyby byla třeba doktorkou, logopedkou, hokejistkou nebo programátorkou, co já vím, tak asi by bylo mnohem jednodušší na to celé nahlížet. Věrohodnější a přirozenější. Stačilo málo. Seriál dost promrhá svůj potenciál. Pro nic za nic. Ale to už je jiná kapitola.

Dá se to vůbec popsat? Já myslím, že ne. Těžko se to popisuje. Seriál totiž nikdy nebyl jednoduchý. A s každou sérií to bylo jen a jen horší. Teď to není výjimka. Poslední série je těžká. Velmi. Už jenom z principu, že ani já nechápu asi ani 30 % z toho, co bych měl. Dokonce i když se dívám na dvaceti minutové video, která má vše vysvětlit, chápu asi jen 40 nebo 50. Moc jsem si nepolepšil. Lidé se mohou ptát, proč tedy tak pozitivní hodnocení. Jednoduše a subjektivně. Pocit. Pro ten pocit jasné kalkulace příběhu a směru. Přesné vědění tvůrců seriálu, kteří věděli, že seriál bude mít nějaké přibližné tři sezóny, že seriál se bude ubírat nějakým směrem... prostě jednoduché. Ale vlastně velmi složité. Přeci jen seriál si servítky nebere. A což o to, je nutno to celé vidět od začátku do konce třeba dvakrát, abychom mohli říct, že nějak víme a tušíme. Normálně by to bylo odsouzeníhodné a nepřijatelné. Ale tady na vás dýchá promyšlenost. Kvalitní filmařina především. Vymazlení obrazového detailu, který vytváří silný celek. V celku chápu silnou kritiku, ale poté záleží na svědomí, kdy tito lidé hodnotili různé bludy, které i ke kvalitě zpracování měli daleko asi jako Babiš k pravdě.