vyfuk

Překvapení se nekoná. Už jen z toho principu, že vlastně nejde o nic překvapivého. Doslova jsem dostal dalšího Mikkelsena a Vinterberga s tím, že oba věděli spolu s celým štábem kam sáhnout a co předvést. Film začne nevinně a ukázkově. Nádherně rozvinuté téma samo o sobě a skvělé zpracování kolem toho. Přeci jen, naprosto dynamická a úžasná čtveřice přátelství, která spolu s herci perfektně funguje. Připišme k tomu skvělé napsané situace a vývoj příběhu, který ladně a bez problémů se přenáší ze sekvence do sekvence a skvěle funguje spolu i s nečekanými upřímně vtipnými situacemi. Film se pomalu sune ke svému konci, který je nečekaně hořký, ale s velice sladkou tečkou. Neuvěřitelně až nečekaně moc. Finální Mikkelsenův tanec je tak strašně autentický a nečekaný, že člověk i zvažuje slzy. Nedostal jsem to, co jsem přesně čekal, ale dostal jsem něco jiného a stejně dobrého.

Občas jsem skeptik, přiznávám. Už jenom proto ,že soudím knihu podle obalu. A dle sympatií herečky vůči mé osobě s dřívějšími pracemi a vzhledem. Jsme povrchní stvoření. Zvlášť, když mě Taylor-Joy uhrane na prvních dvaceti minutách, co se v seriálu objeví. Ano, je pravda, že šachy asi vůbec nemusíte chápat jak fungují. Asi jen lépe na jednu stranu, když by tu byli nějací Bobby Fišerové. Je celkem na škodu, že je to celé pojato i jako drogový příběh, který ale není nijak tlačený dopředu. V tom jsem přeci jen trochu asi čekal menšího Patricka Melrose, ale nemohu mít vše. Muselo mi stačit poctivé filmové řemeslo. Přesně jasná a výstižná režie, který ví, kam sáhnout a scénář, který nenudí a potěší dává dohromady další eso v rukávu pro Netflix, který si nejedním letošním průser napravuje opět reputaci a opět je v sedle. Na letošní rok vskutku dobré. Postupem času sice člověk asi ztratí pozornost, ale nejde ani tolik o katastrofu jako přirozený vývin. Ve výsledku jsem tento seriál sjel na skoro první dobrou najednou. To si nepamatuji, kdy bylo naposledy. Na konci asi chybí nějaké obecné vyvrcholení v rámci vztahů postav a menší femine-propagace, které se celou dobu samotná hlavní postava snaží ignorovat a stranit se, ale pak se to na to stejně nějak uhraje. A já se ptám? Musíme vytvářet fiktivní příběhy o silných ženách? Copak žádné neexistují?

Poselství je jasné. Zpracování taky. Důkazy v celku mluví jasně. Ale co z toho. Nebudu lhát. Jsem skeptik. Koukat na tento film je pro mě asi jako koukat na zprávy označení s titulem "novinka!", která je ale z roku 2010. Ano, tento svět jde do kytek. Nebo spíše kéžby to bylo do kytek. Spíše je to opak. Attenborough má za sebou hodně věcí, hodně poznání a zkušeností, o které se může dělit. Problém je, že mnoho lidí mu to bere s láskou a učí se. Většina však taková není a nějakého Brita, co jezdí za opicema bude při nejlepším ignorovat. A asi to je ten problém. Jsem skeptik. Tahle společnost je kapitalistická. Přes komunistickou Čínu (ironie) až po zakonzervovanou Ameriku s levicově radikálními sklony. A to je vše. Jsou tu vlády, které budou cucat cecek dokud to jde a malé podniky, které chtějí růst. Žijeme jen jednou. A tak to prostě je. Jsem skeptik. A já doufám, že omylný skeptik. Což o to. Já tu za těch padesát let, kdy bude konec světa asi nebudu. Ale o to více je smutné, že je mi víc líto dětí, které nebudou moje a budou to muset zažít, než asi jsou teď jejich rodiče, kterým je to úplně jedno. Nemohli jsme si přát lepší a jasnější Davidův epitaf.

Druhá série se trochu nese ve formě zklamání. A takového nic v podstatě. První série mě zasáhla minulé léto velmi tvrdě a já měl pocit, že je tu opět náběh na nový zajímavý seriál, který kombinuje zajímavé téma z mého dětství do nové doby a vlastně z doby sto let zpět. Jenže toto kouzlo se až zvláštním způsobem opět ztrácí. Seriál ve druhé série nenabízí nic, co by mě nějak zajímalo. Jenom dává příběhy a zápletky z minulé série a snaží se je udělat znovu a jinak. Ale nic víc v tom nevidím. Téměř nic si z nové série nepamatuji, jelikož se v ní nedělo nic, co by mě chytilo za mysl, že bych si tuto sérii užil stejně jako před rokem. O to více je zajímavé, že to pocítilo více lidí a seriál bude asi po druhé sérii zrušen, s čímž skoro nikdo nepočítal v rámci rozjeté série, které nekončí úplně uzavřeně. Moc to tomu nepřeji, věřím, že věrní byli i teď, ale já alespoň budu mít čisté svědomí, že to skončilo se mnou. Případnou šanci druhé sérii totiž vskutku nedám.

Fargo se stal nečekaným oříškem. Počátek byl pro mě stejný jako každý jiný. Plný naděje a příslibu o budoucnosti. A poté se něco stalo. Něco zvláštního, co jsem napřímo u Farga snad nezažil. Přestalo mě to bavit. Jednoduše jsem se začal ztrácet v příběhu, ve vztazích mezi postavami a skončilo to takto. Seriál je opět dokoukaný a já ani nevím, jestli jsem ho viděl. Obecně vzato se zde nedělo nějak nic, co by chytilo a já bych mohl velice s nadšením pokračovat ve sledování. A to je konec. Nezbyde nic než vzpomínka na něco, co pro mě bylo zcela nezajímavé, ponechalo zvláštní vzpomínku na docela dobrého Chrise Rocka ve vážné roli. A tím to končilo. Pouze to a pranic víc. O to je to vtipnější, že finální díly byly pro diváky asi těžko zkousnutelné, což je vtip docela, jelikož já to měl už od třetího dílu. Velká škoda.

Herec naplnil mnoho očekávání. Určitě se najde někdo, kdo bude silně zklamán. Má na to právo. Myslím, že by to stálo za přezkoumání. Seriál má asi až na pár menších scenáristických trhlin skvělý spád i s příběhem. Člověk skoro s láskou zapomene na to, že mu byla linka příběhu v rámci anotace vyzrazena a stejně je na konci prvního dílu překvapen. Především je nutno říci, že Cina opravdu předvádí vrchol své práce stejně jako mnoho dalších. Eskalace leze nahoru a vy si do poslední chvíle myslíte, že to snad nebude tak hrozné, a dojde k morální změně. A ono ne. Herec se objevil zčistajasna a ukázal zcela novou a zajímavou linku této práce. Ukázal světlý článek tohoto roku a opět vznikl z televizní práce. Obdivuji navíc režiséra Bebjaka, který skáče mezi českou a slovenskou produkci, je aktivní jako nikdo jiný a skoro vše, co ze sebe dostane je klenot nebo minimálně jde o zajímavý potenciál.

Na popud karantény a divadelních představení jsem se dostat i k zfilmované verzi tohoto díla. Ta se od divadelní verze lehce liší. Ale záleží jak v čem. Film dokáže upozornit a ukázat něco, co divadlo zase tolik neukáže. A to jsou hlavní pozitiva a výsady tohoto filmu. V tom vidíme lehce zneklidňující postavení postav a herců, kdy Leo hraje manipulativního hajzlíka a kdežto Thewlis zase násilnického magora s nějak divným dobrým srdcem. Minimálně slabým pro cizího muže. Oba do filmu pasují až s podezřelou zvráceností. Hlavně je zajímavé pozorovat jak si tento motiv opět vybrala paní Holland, která pro mě letos už po druhé nabízí nějakou skoro až zvrácenou gay romanci. K tomu všemu můžeme připočíst v celku odlišnou, ale atmosférickou hudbu. Celé to nakonec dělá dojem skvělého zpracování reálného příběhu, který dokázali tvůrci přenést s důležitými momenty na plátno a odvyprávět to v celku dobrým způsobem. I když je zde něco, co mě moc neláká vidět film v dohledné době znovu. Už asi z principu, že v rámci kulturního zážitku byla divadelní inscenace Davida Czesaneho v něčem dost zajímavější a více ji člověk prožíval i přes její lyričtější pojetí.

Nečekané, jednoduché a přesto složité. Film, který dává dohromady různé aspekty s lehce amatérským pojetí, které je až nečekaně znát jenom v kameře samotné, ale je zde vidět, že ambice znamenají hodně. Původní zájem a vystavění nového světa v celku zaujme a ze začátku ani nenudí. Později, když už se na to jde s nějakou metafyzickou a točením se skoro doslova v kruzích v padesáti různých realitách, tak to začne být zajímavé. A to o tom, že to ani tak zajímavé není jako spíše těžce přístupné a neúnosné. Celý film má svoji specifickou atmosféru a nedá se asi říci, že jde o špatné dílo. Problém shledávám spíše v tom, že je těžké s mým slepičím mozkem dosáhnout vyvrcholení a soužití s příběhem.

Moc jsem nevěděl, co si z toho odnést. Zajímavý hlavní herec, který nedokáže vyplnit díru po scénáři, který je spíše absurdně humorný než akčně thrillerový a nemá navíc ani punch line, což se nedá od nehumorného filmu očekávat. Takže Moc nevím, co v tom nalézt.

Opět Poláci a opět nějaké to drama. Tentokráte trochu těžší na zpracování už jen protože je to trochu jinačí, než by se dalo čekat nejen v Polsku, v dramatu nebo i filmu. Trochu jinačí způsob filmu, který sice vypadá stejně, ale má až moc různějších sekvencí, bodů obratu, které nějak vedou to slepé ulice. Poté se to nějak vede do dalších částí kaskády, které trochu připomínají jako Nabarvené ptáče, na které se ale koukalo trochu lépe, ale stále těžce. Trochu těžší drama, které bylo na mě až moc rozhozené do různých směrů a člověk se snadno ztratil. Ne zrovna moje oblíbená příchuť pierogů.