Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (648)

plakát

Gilmorova děvčata - Série 1 (2000) (série) 

Tenhle seriál jsem kdysi měl moc rád, líbilo se mi, jak je seriál nahláškovaný a jak se v něm zmiňují různé filmy a knihy - plus se mi líbila Rory. Ale ono obecně jsou hlavní hrdinové všichni velice atraktivní. Rory i Lorelai jsou kočky a jejich objekty zájmu jsou vždycky taky dost velcí hezouni, kteří by si v klidu mohli ve volnu přivydělávat jako fotomodelové (včetně představitele Luka Danese, i když se většinu času tváří otráveně a nosí ošuntělé oblečení). Seriál má výborné postavy, některé jsou hlavně ulítlé a zábavné (např. Michel, který v českém dabingu sice mluví podobně, ale přichází o skvělý francouzský přízvuk), některé jsou ale opravdu zajímavé a dobře poslouží v dramatických částech. Rory je tu prototyp nejhodnější možné dcerunky, ale z nějakého důvodu mi to nikdy ani na vteřinu nepřišlo otravné či nerealistické. Hodně zajímavý je také střet dvou světů - bohatí rodiče Lorelai (a prarodiče Rory) proti střední třídě v idealizovaném městečku Stars Hollow, ve kterém se odehrává většina děje. Boháči jsou občas pořádní snobi, ale nejedná se o nějaké padouchy. Jen každý žije v trochu jiném světě, a zatímco Rory nemá nejmenší problém mezi těmito světy plynule přecházet, u Lorelai to tak snadné není, protože ke svým rodičům chová dlouholetou zášť kvůli jejich společné minulosti a ani naopak to úplně nefunguje. Konkrétně jde o velmi živé trauma z toho, jak Lorelai jako mladá otěhotněla a od rodičů odešla jako svobodná matka. Je to dost citlivé a řeší se to zajímavým způsobem, vůbec ne ve stylu telenovel či obyčejnějších seriálů. Postavy a některé situace jsou překvapivě komplexní. Na druhou stranu někdy taky dojde na nějaké to romantické třeštění, kdy jak u Rory (která si v 1. sérii začne svůj první vážný vztah s Deanem), tak u Lorelai má často divák chuť na ně zakřičet, ať se sakra proberou. Což je ale realistické, obzvlášť u mladičké Rory. Celkově velmi milý seriál (kde nyní rozumím ještě více popkulturním narážkám a ještě více si je užívám) s milými postavami, ve kterém hezky funguje komedie i drama. (8/10)

plakát

Pátek třináctého 5 (1985) 

V pátém dílu je oproti předchozímu dílu méně erotiky, jen se tam občas objeví nějaká ta prsa, aby se neřeklo. Jinak se jedná o poměrně standardní slasher - ale v tom negativnějším smyslu slova. Krásný holky, nabušení kluci, pár podivínů, kteří nezapadají... ale všichni jsou úplně, úplně pitomí a chovají se naprosto nelogicky. V tomto "Novém počátku" se najde několik brutálnějších scén, ale většinou jde jenom o rychlou vraždu, po níž se rychle vracíme k podivnému ději. Tentokrát se ocitáme v jakémsi moderním, liberálním ústavu pro problémovou mládež, který je spíš jen takovou větší chalupou, v níž vše funguje na rodinné bázi. No, "funguje" je trochu silné slovo, protože od začátku se tam dějí šílenosti, které hlavní vedoucí ústavu okázale ignoruje. Je na něho naštvaná místní vidlácká rodinka, a to docela oprávněně. Vidlácká mamka a její synek jsou každopádně naprostou parodií a chovají se, jako by vypadli z nějaké grotesky, což tu není ani vtipný ani zajímavý. Pěkným nápadem je, že hlavním hrdinou je klučina ze 4. dílu, ze kterého se nyní stal zadumaný svalovec. Velice průměrný slasher zachraňuje posledních 20 minut, ve kterých jde o solidní horor. (5/10)

plakát

Pátek třináctého 4 (1984) 

Čtvrtý díl začne úvodním shrnutím předcházejících dílů, které nové diváky pěkně uvede do děje. Je to dobrý sestřih, ve kterém vidíme dobré scény z filmů, které nijak zvlášť dobré nebyly. Pátek třináctého 4 není bohužel opět ničím výjimečným. Jde o poměrně nadržený film s dostatkem erotiky. Dojde dokonce i na obnažená sexy dvojčata. Hlavní parta teenagerů jsou hrozná košťata a jedním z hlavních hrdinů je i divný kluk, co si vyrábí na svůj věk dost propracované masky. Tento klučina je občas svědkem nějaké nadrženosti partičky odvedle, což je docela ujetý. Místo pořádného hororového zabíjení je podstatná část filmu o těch mladých pitomcích a tom divným klučinovi. Do toho jen Jason vždy vyjde ze zálohy a rychle někoho kuchne. Trochu víc zabíjet se začne až v samotném závěru, který má zajímavý nápad, ale bohužel je zpracován šíleně trapně. Mamka divnýho klučiny bojuje o život, zatímco on si dramaticky vyholuje hlavu kvůli svému divnému plánu... Nefunguje to. Hodně slabý díl Pátku 13. (4/10)

plakát

Kapky (2022) 

Zdánlivě standardní komorní drama, ve kterém se zloděj stane únoscem dvou zbohatlíků, mě velice těšilo a bavilo sledovat. Prosluněné prostředí vily na konci světa, která je luxusní, ale zároveň se snaží být co nejvíc spjatá s přírodou, je moc pěkná na pohled a stejně tak se dobře dívá na ústřední trojici. Jsou charismatičtí a každý z nich umí svou postavu přesvědčivě zahrát. I když nemá film nijak extra nečekanou zápletku, udrží diváka v napětí (i díky rozumné délce filmu) a postavy mají moc pěkné charaktery, kterým se daří uniknout šablonovitosti. Film jednotlivé zvraty dobře dávkuje a je to zábavné a prostě ve všech ohledech fungující drama, které i připomene starší časy. Super. (8/10)

plakát

Bullet Train (2022) 

Bláznivá akční komedie, která na začátku působí jako něco, co by mohlo mít zajímavý, komplexní děj, ale ve skutečnosti je to jen bláznivý dějový propletenec, který je vymyšlený jednoduše. O vývoji ději rozhoduje v rukou scenáristy náhoda - a prvek náhody se později i mírně alibisticky přímo využije. Bullet Train je z velké části postavený na cool postavách. Máme tu samé charismatické a vystylizované herce, co nejdou pro hlášku daleko. Skvěle se na ně dívá, ale nikdo mezi nimi nevynikne tak, že by se nějak zapsal do filmové historie nebo aspoň do širšího povědomí. Akce je totálně přepálená a nerealistická. Což je záměrem. Není to úplně ve stylu japonského anime, ale blíží se to. Vlak je tu pouze kulisou, protože i když se zdejší akční figurky snaží být na oko nenápadné, všichni spolucestující jsou v podstatě slepí a hluší a nikdo neřeší desítky příznaků toho, že tady je něco v nepořádku. Tím pádem tu není žádné napětí, protože hlavní postavy nezažívají žádné větší riziko. Bullet Train je nakonec zábavná akčňárna, která je sice naprosto povrchní a nerealistická, ale není úplně blbá a ta stylovost a hlášky postačí. (7/10)

plakát

Duše (2020) 

Soul je (právem) oceňovaný za to, že má velmi originální koncept... bohužel mě ale příliš nebavil, nějak se mi prostě netrefil do vkusu. Jako téměř každá pixarovka umí hezky zabrnkat na emocionální strunu a film je místy dojemný. Nápady a celkově vytvořený svět, ve kterém je "život po životě" jakýmsi moderním korporátem cíleným na pozitivitu a efektivitu (ale bez všech těch negativních věcí, které existují v reálném životě), je docela zajímavý, ale vůbec jsem se do něho ani do příběhu jazzmana nedokázal ponořit. Nepomohlo mi ani že ve filmu dabují mí oblíbenci Richard Ayoade a Graham Norton. Každopádně vizuálně je film pěkný a cením ochotu zkusit něco jiného. (6/10)

plakát

Hush (2016) 

Pěkný hororový thriller... který by byl super, kdyby měl poloviční délku. Hush má vcelku krátký úvod a pak se hned vrhneme do akce. Dokonce stylová maska padoucha není dlouho nasazena a díky tomu máme o trochu větší vhled do toho, co je hlavní vrahoun zač. Ale jenom trošku. Je to prostě sadistický "lovec", který je solidním záporákem. Hra na kočku a na myš se spisovatelkou, která má tu nevýhodu, že je hluchá, je pěkně udělaná a občas i slušně děsivá. Bohužel jak už jsem naznačil v úvodu, v druhé polovině se začne film trochu táhnout a začnou se objevovat nic moc scény. Objeví se tu dokonce otravný "falešný konec" (po vystrašení diváka se ukáže, že to byla jen představa). Je to škoda, protože první půlce nemám v podstatě co vytknout a hlavní herečka, která film dokonce se svým manželem napsala, není vůbec špatná. Velmi solidní. (7/10)

plakát

Neslýchané: Přítelkyně, která neexistovala (2022) 

O téhle aférce jsem něco málo slyšel, ale nečekal jsem, jak velký příběh se za tím skrývá. Věděl jsem toto: úspěšný hráč amerického fotbalu si myslel, že randí s holkou, ale ukázalo se, že to byl jen fiktivní facebookový účet. Myslel jsem, že si z něho jen vystřelili spoluhráči nebo tak něco. Ve skutečnosti byla jeho virtuální holkou "trans", která během své proměny z muže na ženu byla pořádně sobecká mrcha. Každopádně víc než nad tím, že Manti naletěl fejkové holce, jsem během dokumentu kroutil hlavou nad přepáleností až absurdností univerzitních sportů v USA. Nejsem vůbec na tohle expert, ale v tomto seriálu do poměrů univerzitních soutěží nakoukneme, a předpokládám, že to, co kdysi bylo fajn nápadem jak utužovat zdravou rivalitu mezi univerzitami, se zvrhlo v něco, co mi připadá až úchylné - na statisících fanoušků se rejžujou velké peníze a studenti z chudých poměrů najednou dostávají příležitost studovat na prestižních školách. Pokud teda budou dobří ve sportu, na ničem jiném pak už moc nezáleží. Ale to už trochu odbíhám od hlavního tématu. Je možné, že se v tomhle mýlím... a byl bych za to rád. Každopádně ústřední hrdina Manti Te'o se v tomhletom nezdravém prostředí stává úspěšným sportovcem a jeho (dle mého názoru taky docela nezdravá) víra ho přitáhne na místo daleko od domova, kde je sice úspěšný, ale také osamělý. Dokument představuje velmi poutavý příběh, který mi připadal také velmi smutný. Pro Mantiho mám částečně pochopení a každý americký fotbalista nemůže být géniem... Zdá se, že byl Manti snadno ovlivnitelný, ale také zásadový a hodný člověk. Vzhledem k tomu, jak byl slavný ve chvíli, kdy naletěl fiktivnímu profilu, je ale navždy zostuzen. A jeho závěrečná reakce je taková, že se za to sice stydí, ale zároveň už si příliš zvykl na to být rozumradou, ke kterému budou lidi vzhlížet, a tak ze sebe pořád sype různý moudra. A ještě na závěr mi připadalo trochu zvláštní, jak dokument tvrdí, že trans, který se vydával za Mantiho holku, dokáže přesvědčivě měnit hlas na holku. V tom dokumentu je to ale dokázáno dost nepřesvědčivě. Řekl bych, že mu nějaká holka pomáhala, ale to dokument nezkoumá a asi ani nechce zkoumat. Myslím, že by se z tohohle příběhu podařilo vydolovat ještě víc. Celkově však vydařený dokument. (8/10)

plakát

Ghost Dog - Cesta samuraje (1999) 

Ghost dog je často překvapivě vtipnou černou komedií. Taky jde ale o pomalejší gangsterku, v níž se vyskytuje obskurní postava černoského zabijáka, který má své vlastní pojetí samurajství. Díky tomu se dozvídáme různé myšlenky ze starého Japonska, a tak je film i mírně filozofický. Jim Jarmush opět vykouzlil skvělou atmosféru a jedná se o jeden z jeho nejzábavnějších snímků. Ale taky je to slušný úlet, nic vážného nečekejte. (8/10)

plakát

Hokus pokus (1993) 

Pohádka s puberťáckými vtipy - například hlavního klučinu si pořád dobírají, že je panic. Občas je vtipné, občas ne, občas jsou ty vtipy trochu divné. Námět je hodně fajn. O Halloweenu jsou vyvolány zlé čarodějnice, které mají jen jeden den na to, aby získaly dost energie na to, aby mohly zůstat naživu, a ideálně zařídit, aby byly mladší a krásnější (i když jedna už dost pěkná je). Bohužel jednotlivé postavy mi nepřišly moc zajímavé. Hocus Pocus má ale dobrou atmosféru a sem tam přijde nějaký ten fajn nápad. Vývoj příběhu však není zase tak zajímavý a ke konci se i děj trochu táhne. Celkově slušné. (6/10)