Nin

Zajímavé pojetí Candymana. Už je to nějaký ten rok, co jsem viděl původní film, ale myslím si, že můžu tvrdit, že v této verzi se rasismus zkoumá mnohem více. Což je samozřejmě v pořádku, ale... moc mi to tu nesedlo. Máme tu na jednu stranu ukázány různé úspěšné černochy pohybující se v umělecké sféře, kteří se skrz hororový děj dostávají ke kořenům rasismu na jednom chudším sídlišti. To není kdovíjak zajímavé, ale dějově je to hlavně horor, takže dejme tomu. Bohužel postupně jsou postavy čím dál míň sympatické a to v čele s hlavním hercem. Možná jsem to špatně pochopil a někdo by mi to lépe vysvětlil, ale fakt se mi nelíbilo finále, kde se vlastně Candyman stává jakýmsi symbolem odporu proti rasismu či aspoň rozhořčenou obětí rasismu... nebo se můžete obecně dovolat jeho smrtícího háku, když vám někdo ubližuje? To vůbec nedává smysl v rámci filmu, kde několikrát je Candyman vyvolán úplně náhodně a úplně náhodně masakruje lidi, kteří nic neudělali - a mezi nimi jsou i černoši. Možná si někdy dohledám nějaké vysvětlení a komentář změním, ale v tuhle chvíli na mě Candyman působí jako film, co chtěl být slasherem i politickým komentářem a je to k sobě sešitý horkou jehlou, takže výsledek nějak nefunguje. Občas je tam ale nějaká fajn natočená scéna a je to vcelku zábavné. (5/10)

Je to příšerně nadužívaný termín, ale Ricky opět přichází s politicky nekorektní zábavou. V tomhle speciálu hodně rychle hláškuje na všechna možná témata, která můžou být pro někoho tabu, a dělá si prostě srandu z kdekoho a kdečeho. Jak ale sám říká, jeho vtipy nejsou dělané tak, aby "punch down". Spíš jen tak rychle někoho popíchne a jde se dál. A jo, jeho humor na mě nepůsobí zákeřně ani zle. Jen holt Ricky Gervais věří tomu, že ve své show - kde platíte za to, abyste ho viděli - si fakt může vtípkovat o tom, o čem uzná za vhodné. To si nevymýšlím, protože tohle říkal jinde a říká to i tady. Vlastně v téhle show věnuje poměrně dost času tomu, že nějaký vtip vysvětluje či se obhajuje. Dělá to zajímavě a často i vtipně, ale stejně je to trochu zvláštní... je to asi takový otisk této doby, která se pak zpětně může (i skrz toto vystoupení) analyzovat. Rickyho mám fakt rád a hlavně mám rád jeho humor. Tady se dost snaží a jeho vtipy mi přišly super. Vlastně jsem se v podstatě non-stop smál. Gervais je moje krevní skupina. (9/10)

Pěkný námět, ve kterém se vzal klasický retro seriál, co byl jen fajn naivňoučká odpočinková zábava, a pojme se důsledněji, drsněji a realističtěji. Zpracování je však v lepším případě rozpačité. Relistický nakonec film moc není, a není ani nijak dospělý. Na to, že hlavní postavy mají být elitní tajní agenti, co někam přijdou, udělají svůj džob a odejdou dřív, než si je někdo všimne... tak se tu po celý film chovají naprosto neprofesionálně a emocionálně, až hystericky A to se týká jak "rebelského" hlavního hrdiny, tak vyšších důstojníků a taky samozřejmě padouchů. Nikdo z nich by ve své práci neobstál ani týden. První Mission Impossible se může chlubit režisérem Brianem De Palmou, jenže jeho režie je dost zmatená. Záměry mají být cool, ale to myslím nijak zuvlášť nebyly ani v době vydání. Celkově nakonec film není ani nijak temný, spíš se jen bere děsně vážně. Když Tom Cruise přísně prohledává svou kolegyni agentku, u který tuší zradu, má tam asi být jakési erotické dusno, ale nakonec to spíš jen působí jako nepříjemný a creepy zážitek pro všechny zúčastněné (i nás diváků). V druhé půlce se objeví herci Ving Rhames a Jean Reno, kteří oba mají dost charismatu, ale jaksi nemají co hrát. Akční scény jsou dlouhé a nejsou moc zábavné. Podivný akčňák, který hrozně zastaral a je nudný a občas až tragikomický. (4/10)

Na tenhle seriál jsem se dost těšil a jsem fakt rád, že mě nezklamal. Spin-off Jamese Gunna k (jeho) Sebevražednému oddílu se filmu v mnoha aspektech podobá a přesto je dost jiný. Máme zde skvělé postavy, z nichž mnohé jsou ujeté, ale každá je něčím sympatická. Celkově má seriál Peacemaker svůj vlastní zajímavý styl (řekl bych, že je mnohem osobitější než Suicide Squad, který se mi ale jinak taky líbil). Výrazná je v něm hudba složená především z kýčovitého a přesto v daném kontextu cool glam rocku. Seriál je taková trochu reálnější komiksovka. Je výborně zasazená do DC světa nejen různými detaily, ale i důležitějšími věcmi pro DC Extended Universe. Někoho může malinko podráždit, že James Gunn do seriálu jasně otisknul své výrazné levicové vidění. I když je v seriálu černý humor, tak například z rasismu si dělá srandu jen velice opatrně. Netlačí na pilu, ale "leviáčctví" je třeba znát v tom, že spousta jinak kontroverzních či prostě zvláštních věcí se tu bere jako norma, protože jde o ideální Gunnův svět (např. adopce gayů anebo prostě to, že obézní agenti jsou nejen sympatičtí, ale i schopní bojovníci, když na to přijde). Příběh seriálu je překvapivě solidní a působí velice komiksově (žádná otravná civilnost, kdy například barevný maskovaný hrdina bojuje proti normálním teroristům či zkorumpované policii). Jsem velký fanoušek Johna Ceny, protože mi připadá výjimečný jak svým nabouchaným zjevem, tak skvělým komediálním talentem. Celkově jsem si Peacemakera vážně užil. Je dobrý stejně jako jeho znělka. (9/10)

Málem jsem druhou řadu nedokoukal. Což by byla chyba. Nezačíná totiž zrovna lákavě. Zaprvé jsem byl nesvůj z fekálního tématu, které je prostě nechutné a nebyl jsem si jistý, jestli tohle má být představa něčího vtipu. Taky je velkým nedostatkem druhé řady, že hlavní "tvůrci" dokumentu, dvojice kluků, už neřeší případ vandala ve své škole, kde mají taky různé vztahy podezřelými a dalšími, ale jsou na nějaké úplně jiné, jim vzdálené církevní soukromé škole. Tam jsou za cizince a stávají se jakýmisi vyšetřovateli. Naštěstí po nějaké chvíli se příběh víc rozvíjí a s ním přichází i objev, že tam přeci jenom jsou zajímavé postavy a dojde i na dobré vtípky. Vtipů je ale ještě méně než v první řadě a soustředí se na to, co se už tak povedlo v jedničce. Opět tu ukazují zajímavé vztahy mezi mladými lidmi a jejich problémy, s tím že nyní je příběh temnější, protože téma je vážnější - máme tu především sociální média a kyberšikanu. Nakonec se ukazuje, že scénář je pořád kvalitní a dostaneme tu až překvapivě propracovanou detektivkou, takže gradace je tu perfektní a na rozdíl od první řady je finále skvělé. (8/10)

Myslel jsem, že půjde o nějakou blbůstku a nakonec jsem se dočkal seriálu, který mě fakt zaujal. Jedná se o parodii na Netflix dokumenty, která je natočená přesně v tom stylu, takže dost profesionálně a efektně. Herecké výkony jsou natolik super, že se určitě i pár naivnějších diváků nechá zmást a bude si myslet, že jde o reálnou záležitost. Nakonec jde ale však o mnohem víc než jen o parodii. Fiktivní dokument se stává spíš jen originální formou, kterou se vypravuje příběh, jenž je částečně napínavou detektivkou, ale především zajímavým dramatem zkoumající život mladých lidí na střední škole. Je to tak dobrá záležitost proto, že příběh je napínavý a zábavný, ale především postavy a vztahy mezi nimi jsou výborně zpracované. Poutavá a velmi originální záležitost. Chtěl jsem dát i pět hvězd, ale trochu mě zklamal závěr, u kterého je fajn, že je to vlastně nakonec docela realistické, ale stejně bych čekal víc. (8/10)

Dokument, který líčí život Jimmyho Savilea a představuje ho lidem mimo Velkou Británii, protože v ní se jednalo o velmi slavnou celebritu. Jak se nakonec ukázalo, své slávy maximálně využíval ke svým odporným činům. Je fajn, že dokument si nelibuje v nechutnostech. Vlastně nechává i diváka dlouho čekat, než se o jeho zločinech něco více dozví, a nějaké znepokojující detaily si vyslechneme až v podstatě na konci. Místo toho se Jimmy Savile: A British Horror Story zaměřuje hlavně na Savilea jako takového a na to, proč mu něco takového mohlo tak dlouho procházet. Jimmy Savile byl trochu blázen, ale zároveň byl velice ambiciózní, cílevědomý a v určitých oblastech neskutečně inteligentní. Což je bohužel vzhledem k jeho choutkám efektivní kombinace. Dokument si dává v podstatě za cíl ukázat ho v tom pravém světle. Protože Savile unikl díky své smrti jakémukoliv trestu, dokument chce alespoň navždy zničit jeho dědictví. Zajímavé je, že za odhalením Savila stojí z velké části větší přístupnost internetu - oběti se mohly více ozývat a zjišťovat, že v tom nejsou samy. Toto je jedna z velkých výhod internetu. Díky němu se už pravděpodobně nic v takové míře jako u Savila nemůže opakovat. Napínavý, zajímavý a celkově kvalitně zpracovaný dokument. (8/10)

Milý, ale dost infantilní film. Je o hledání lásky a štěstí v životě, což jsou docela dospělá témata, ale jsou vyprávěny jako hraná pohádka. Film hodně těží z roztomilosti Audrey Tatou. Ve své době holky chtěly vypadat jako ona a chlapi se do ní zamilovávali. Film jsem kdysi viděl poprvé asi ve 13 letech, takže až jsem docenil mimořádnou atraktivitu Audrey. Na druhou stranu toho poťouchlýho blázna sice hraje dobře, ale teď už bych si na někoho takového dával v reálném životě spíš pozor. Režisér ve filmu hýří různými filmařskými triky. Paříž je velice stylizovaná, nachází se zde drobné detaily a to nejen vizuálně, ale i v příbězích jednotlivých postav. Tenkrát film působil dost originálně a ani teď nemá v tomhle ohledu příliš konkurence. Celé je to děsně milé... ale v druhé polovině už to začalo být na můj vkus trochu příliš divné. Konkrétně jde hlavně o to, jak se najednou Amélie, která předtím jen nenápadně pomáhá lidem kolem sebe, rozhodne pomoci "sama sobě" a začne nahánět chlapa, který působí jako totální mimoň. Když ho poprvé potká, tak dokonce působí jako úchyl, ale z nějakého důvodu se ho rozhodne Amélie komplikovaným způsobem nervózně sbalit - a to přesto, že v první polovině filmu nejevila o chlapy zájem. Tuhle část jsem asi nějak nepochopil nebo mi prostě jen nesedla. Připadalo mi to už jako taková chlapská fantazie, kde pasivního ňoumu sbalí super-zajímavá super-kočka. Přesto působivý snímek. (8/10)

Hlavními tématy, ze kterého si dělá film srandu, jsou velká filmová studia bažících po penězích (ne po kvalitě) a zhýčkaní herci. Jednotlivé postavy jsou sice šílení maňasové, ale naštěstí je hrají sympatičtí herci, takže není otravné je sledovat. Námět o tom, že natáčí film během covidu, je dobrý a vtipný, ale na to, jak byl covid kontroverzní a obzvlášť v USA dost polarizující, tak zde prostě je brán covid jako nebezpečná věc, během níž americký štáb dodržuje vysoce přísná opatření, a i když vidíme, že tím často trpí a že tím vznikají absurdní situace, nijak se o přísnosti opatření nepochybuje. Takže satirická část o covidu vlastně není. Blbé taky je, že celé téma covidu je vlastně už v tuhle chvíli trochu out, různá opatření a jak nám to ztěžovalo život jsou (v tuto chvíli, březen 2022) už nějakou dobu za náma. Snažíme se na ně zapomenout a tady to film najednou vytahuje a to ne způsobem, že by to nějak zpětně reflektoval, jen je to taková připomínka zvláštní doby. Měl jsem z filmu pocit, že měl vyjít o dost dřív, ale tvůrci to dřív nestihli. Každopádně příběh začne velmi zajímavě, ale velmi rychle ztrácí dech a přestává být zajímavý. Občas se ale vyskytne fakt vyvedený fór (který ještě podtrhávají ti charismatičtí herci), například mě bavila tancovací scéna ve stylu TikToku. Nejvíc jsem si užíval občasný "trapnohumor" - když se někdo třeba snaží říct hustou hlášku a zoufale se mu to nedaří. Celkově je film spíš průměr. Má občas dobré vtipy, ale nic moc příběh a téma působí spíš divně. (6/10)

Vizuálně pěkný horor. Opuštěná krajina, kde se střídá silné světlo a ponurá tma. Filmu dominuje obrovský dům, ve kterém si staří manželé vytvořili ve spolupráci s jeptiškami dětský domov pro malé holky. Už první film se odehrával v minulosti, konkrétně v 60. let, takže Zrození jde ještě o deset let hlouběji do minulosti. Té si ale není nijak zvlášť neužijeme, protože jsme na venkově, který se přeci jen tolik nemění. Stejně jako jednička je druhý díl Annabelle solidně natočený, ale také je zde průměrný příběh. Není příliš zajímavý a nemá moc zajímavé postavy. Možná jsem necitlivý, ale chápu, že manželé přišli tragicky o dítě, ale takové to, že jsou permanentně nabroušení a zdeptaní mi připadá hodně hollywoodské... a hodně otravné. Taky mi přišlo nelogické jak - když to scénář potřebuje - dítě nekřičí, když ho v noci něco vystraší. Dům je totiž sice velký, ale i tak by ho někdo uslyšel a přiběhl. A příběh potřebuje chvilku tu fázi, kdy ještě nikdo nevěří tomu, že se zde děje něco strašidelného a nebezpečného. Jediné, co se v příběhu opravdu povedlo, je úplný konec, který spojuje tento film s předchozím. Celkově ale solidní. (6/10)