RAiken

Za časů hladových po jakémkoliv bijáku na VHS, za časů bájného zvuku točíčího se pásku ve dvouhlavém videu, za časů askeze a za časů zoufalosti z nedostatku filmů to byla legenda všech časů s akčním polobohem Jean-Claudem Van Dammem. Ale dneska je ostuda televizí pustit to v jiném čase než po hodině půlnoční. Za tu mlhavou a matnou vzpomínku však za 3 hvězdičky...

Obyčejný a poctivý thriller ze staré hollywoodské školy, který se plně drží zásad učebnice thrilleru. Začátek lehce nezáživný, až nudný, ale nakonec přeci jenom přejde do očekávaného vyústění v podobě lehce strhujícího boje o rodinu, peníze a vlastní čest (jak už to tak Harrison Ford má ve zvyku). Sympaticky mu sekunduje i Paul Bettany, i když podle mě zosobňuje kladné role s větší grácií (těžko za jeho modrýma očima hledat záporné myšlenky). Jinak příjemná oddychovka na pošmourné odpolodne...

Mel Gibson je zvláštní režisér. Na začátku si vždy vybere závažné seriózní téma (ať už spjaté s náboženstvím či rovnou s celou starobylou civilizací), ale nakonec se vždycky rozhodne použít jej pouze jako rámec pro svůj skutečný záměr, kterým je natočení poutavého příběhu okořeněného zajímavým a neokoukaným prostředím. Nechává tak na divákovi, aby si domyslel veškeré souvislosti a zařadil příběh do správného období (viz pozadí). A je to právě vyprávění obyčejného příběhu neobyčejnými filmovými prostředky, které mu jde nejlépe. Z běžné honičky po pralese se tak stává nádherný zážitek, z krvavého obětního rituálu skutečně dostanete mrazení po zádech a při ryku divoké šelmy ztuhnete doslova. Z jemně historické sondy do života Mayů (architektura, neškodné lidové tradice jako uřezávání hlav apod.) se tak dostanete k dokonalému akčnímu filmu, ve kterém budete utíkat společně s hrdinou. Vše je přitom vybroušeno k dokonalosti, ať už jde o onu architekturu Mayů či kulturu těla vykreslenou pomocí detailní výpravy, kostýmů a masek. Co se týče zobrazeného násilí, tak to bylo IMHO samoúčelné spíše v Umučení Krista nežli v sondě do života civilizace, která dle historiků SKUTEČNĚ uspokojovala svého boha lidskými obětmi, nemyslíte? I když uznávám, že je Mel tak trochu sadista. A jen tak mimochodem, nepřipomínal vám jeden z pronásledovatelů hlavního hrdiny podobu Jana Krause? Mě teda ukrutně… Pozadí (spoiler!): Určení časového období ve kterém se odehrává film je poněkud rozporuplné. Na jednu stranu jsme svědky zemědělské katastrofy, která postihla říši Mayů, a na kterou odkazují kněží při vykonávání rituálu obětování. Podle historiků mělo k této katastrofě dojít někdy kolem let 900 n. l. V této době byly rovněž vystupňovány veškeré krvelačné rituály. Na druhou stranu jsme však svědky příjezdu evropanů, kteří se sem v žádném případě nemohli dostat v daný historický moment. První výpravou odhalující prastarou říši Mayů byl až známý španěl Cortéz, a to někdy na začátku 16. století. Mel Gibson vás však nechtěl připravit ani o jeden z faktorů, který nakonec zapříčinil pád slavné civilizace a předvedl vám je v plné kráse oba najednou. P.S: Onen obětní rituál je rovněž aztécký a nikoliv mayský :-)

Na první pohled okouzlující a přímo vtahující do děje. V nejedné části snímku byste si přáli, abyste byli na místě hrajících postav a užívali si stejně tak jako oni - trochu toho nevázaného sexu, nevázaného veselí a alespoň na chvíli se distancovali od společnosti. Ale je to skutečné distancování od společnosti? Nikoli a v žádném případě. Naprosto souhlasím s kleopatrou, neboť scénář se snaží vytvořit "kmen" distancovaný od konzumní společnosti a přitom je to jen povrchní skupina, která je živena na základě principů konzumní společnosti a pouze si hraje na volnomyšlenkářský život. Avšak sakramentsky příjemný život, na který se pěkně kouká, proto alespoň za tři hvězdičky. Kdo by se totiž alespoň na moment nechtěl ocitnout v této zobrazené společnosti, když je to tak sexy a cool, přinejmenším po boku Anny Friel...

Zajímavá filmová hříčka na oblíbené téma: Co kdyby. Na povrchu poutavý, nenáročný a zábavný film, ve skutečnosti varovná fikce před závažným vztahem umělé inteligence a technologie versus lidská mysl a její činnost. Zatímco si však v letech 80. mysleli, že počítače mohou být nakonec zhoubou a oním faktorem, který způsobí katastrofický omyl, tak v dnešním novém tisíciletí je to právě naopak. Co se týče katastrof všelijakého druhu, tak nejpravděpodobnějším původcem je omyl lidského faktoru nikoli počítače. Úsměvné, že? The only winning move is not to play...

Tony Giglio se očividně chtěl vyhnout klišovitosti podobně laděných snímků, ale povedlo se mu to jen tak napůl. Vyměnit ji totiž musel za spletitý scénář, který je pragmaticky zkonstruován tak, aby se snažil zakrýt od začátku plánovanou pointu. Přesto se dočkáme celkem přímočaré akce, která díky nepřehnané stopáži nepřestane nudit. Pozitivem je opět cool-hláškující-tvář Jasona Stathama, který prostě odvádí svůj standart a svou image drsného chlapce z předměstí rozhodně nenechá vyšumět v lahvi chladivého Spriteu, ale naopak přiloží pár dokonalých úsměvů. V kontastu s jeho živým charismatem rozhodně neobstojí Ryan Phillippe, u něhož mám pocit, že se jeho talent pomalu vytrácí a dává zapomenout na své dokonalé role v Crashi nebo ve Velmi nebezpečných známostech. Nemluvě o Wesley Snipesovi, který postupně upadá do béčkových vod. Dalším pozitivem je... ehm...no vlastně nic. Ale na jednoduchou zábavu po náročném dni a při vypnutém mozkovém centru spolehlivě zabaví...

Slaďoučký pokrm, který chutná v jakémkoliv množství a v jakoukoliv noční či denní hodinu. Láskyplná sonda do života jednoho obyčejného člověka, který chtěl jen získat respekt svého okolí, splnit si svůj odvěký sen a nadto získat i ženu svých snů. Rovněž krásná studie herectví, ať už v případě poeticky hrajícího Adriena Brodyho, kterému se zrodily herecké geny i v břiše a dokáže zastat i herectví dřevěné loutky a dodat jí emoce či v případě Milly Jovovich, které byl dán prostor, aby si zkrátka zahrála co chtěla, a to se jí i podařilo, i když její ztřeštěná postava asi nesedne každému. Jeden z filmů, které dokoukáte, i když se vám bude chtít sebevíc spát a ještě pak usnete s kouzelným úsměvem na tváři, neboť pochopíte, že to, co jste viděli bylo obyčejné hřejivé lidské umění a po tomhle filmu propadnete filmovému světu znova a docela...

Milý pane Bonde, Jamesi Bonde, tady jste skutečně trefil do černého, respektive sbalil jste tu pravou Bondgirl, neboť tenhle snímek je pravděpodobně ten nejlepší, kterému jste zapůjčil své velectěné jméno. Váš ctěný šarm zde vyplul ve své jedinečné kráse a dokonce jste získal sebeironizující pohled na svou osobu. Konečně jste se mohl měřit s protivníkem hodného Vašeho génia a grácie a porvat se s ním o hodnoty nejvyšší. Nemohla Vás zastavit ani nabroušená hrana klobouku pravé ruky ďábla a nechal jste nás dokonce nahlédnout pod pokličku svých citů a pozvolna jste se na začátku nechal unášet svými emocemi, toť tak krásná poloha Vaší osobnosti. Poprvé jste ohrnul nos nad úžasnými vynálezy pana Q a s šarmem sobě vlastním jste zničil veškeré jejich prototypy. Konečně jste tak po dvou pokusech získal vlastní tvář, která nás bude doprovázet ještě dobrých 50 let. A za to Vám děkuji, pane Bonde a posílám chladivou sklenku Martini. Ano, tak jak ji máte rád, protřepanou a nemíchanou...

Zábavné pokoukáníčko, které je však do poloviny plné klišé. Kupodivu do té doby je zábavnější než originálnější druhá polovina, která je komplikovanější a není už tak založená na kontrastu dvou rozdílných osobností, které byly v první půlce zdrojem veškerých gagů. Jinak je prostředí módního průmyslu vykresleno zřejmě věrohodně, a to tak, že byste se v něm asi nechtěli ocitnout ani náhodou a už vůbec byste kvůli takovému místu "nezabíjeli". Jediným plusem takového místa by však byla možnost posedět s hvězdou první velikosti, která je tahounem celého filmu, a tou je bezpochyby hořkosladká Meryl Streep. Škoda, že to s tím oskarem pravděpodobně nevyjde ani tento rok (a opravdu to nevyšlo). Aspoň se můžeme těšit na její další role, kterým dodá šťávu v touze už ho konečně získat...

Filmek, který je na začátku velice svěží a určitě navnadí spousty počítačových hráčů. Úvodní představení hry Stay Alive je celkem sugestivní a vskutku máte pocit, že protagonisté hrají nějakou poctivou počítačovou akci. S každou další uběhnutou desetiminutovkou ze stopáže se však začínáte čím dál více nudit, až vás naprosto přestane zajímat, cože se to vlastně na plátně odehrává. A nakonec byste nejradši popadli pořádnej joystick, respektive virtuální baseballku a vytvořili byste nejvyšší skóre v rozlousknutí hlaviček tvůrců filmu, kteří vypustili do světa takovou zvadlou filmovou břečku...