RAiken

Ať už jde o starou, novou či naondulovanou vlnu českého filmu, důležitá je zábava, a té se vám dostane věru vrchovatě. Na návštěvě u starého kamaráda se totiž budete cítit jako doma, dýchne na vás atmosféra let 60. a kouzelné, jednoduché, ale trefné dialogy vám rozvlní bránici měrou nebývalou. Ať už půjde o mladické vyprávění starého kmeta či opilecké rozhovory dvou starých kamarádů. Úsměvnou sondou do života venkovské rodinky nahlédnete do domácností celého národa a u konce zjistíte, kam že my to všichni Češi směřujeme. Malá nápověda: Je tam tma. Nad úplně závěrečnou scénou se nelze než široce pousmát a hluboce smeknout. Vystihnout v tak jednoduché scéně ze života veškerou povahu českého národa se podaří vskutku málokomu. Tenle film zkrátka hřeje a hřeje...

Leckdo z vás se může ohánět zašedlostí snímku, nudou a pomalým tempem a z hlediska současné produkce může snižovat jeho význam, ale který z nynějších režisérů na vás se svým příběhem, který je od začátku (na první pohled) velice jednoduchý a spočívá v simplicitním přesouvání z exteriérů do interiérů, zapůsobí takovou ohromnou silou, která vás usadí do sedačky a přinutí vás ani nehlesnout. Který režisér udrží vaši pozornost i v těch zdánlivě nezajímavých pasážích nutných však k dosažení celistvosti a dokonalosti odvyprávěného příběhu. Odpověď je jednoduchá: žádný. Oněmi záběry by vás totiž unudil k smrti, nikoliv tak mistr napětí Hitchcock. Z každého záběru, z každého políčka a z každé nové tváře na vás dýchne atmosféra tajemna, mystiky, pochybností a slepých uliček, atmosféra dusna takového, že si budete chtít odvázat neviditelnou vázanku. Veškerý sled záběrů spojených s výborně padnoucí hudbou a ještě výtečnějšími hereckými výkony obou hlavních představitelů vykrystalizuje ve vrcholné mistrovo dílo prodchnuté mnoha symboly, jejichž některé interpretace z rukou filmových teoretiků jsou vskutku neuchopitelné (viz zde a zde - neskutečné). Zdánlivě jde o nevinnou hru na diváka, a přitom, abyste po shlédnutí vyprali trenky…

Přesně takhle dopadne film, a ostatně i jakýkoliv jiný produkt, pokud lidé, co na něm dělají, svou práci neberou vážně, kašlou na ní nebo ji provedou zcela rutinním způsobem. Jak jinak si vysvětlit celkový nezájem a neurčitý herecký projev Julianne Moore, která si opět, tentokrát však velice nudně, hraje na Clarice Starlingovou. Jak ospravedlnit trikové studio za ty příšerné digitální efekty, které se nechutně prohánějí po obrazovce. A hlavně, co říct na režiséra, který nemá ani špetku invence cokoliv vytáhnout ze šedi a průměru režisérského embrya, a který nestoudně nevyužije veškerý potenciál, který se s jasnovidectvím hlavní postavy přímo nabízí. A proboha, co maskéři a vizážisti? Cage vypadá jak naondulovaná ovce přestříkaná lakem na vlasy. Veškeré tyto detaily se výsledně spojí v jeden nezáživný celek, který nedává smysl a kvůli jehož břečkovitosti se nezbývá než vysmát současnému rutinnímu trendu „továrny na sny“, která zničí víc než slušnou předlohu P. K. Dicka, kterou teď už nemůže využít žádné novátorské studio s invenčním režisérem, kteří by námět mohli eventuelně proměnit v perlu (nebo alespoň perličku)…

TOHLE je neskutečná prdel. Ještě nikdy a nikde jste se tak nesmáli absolutnímu úpadku herce - tady vám ale stačí pár minut sledovat Nicolase a je vám jasné, že byste to zahráli líp. Až uvidíte projevy Cageových emocí, padnete na podlahu a konečně poznáte skutečný význam zkratek ROFL. A pokud nevíte co znamená výraz "něco zfušovat", tak se mrkněte na Rituál. Štáb musel bejt snad permanentně nalitej. Věřím, že si to užili, ale výsledek měli vylejt rovnou do hajzlu nebo to propagovat jako komedii. A až si někdy uděláte tématický filmový týden nejhorších filmů nebo nejlepších komedií, nezapomeňte Rituál prezentovat za zlatý hřeb, páč vás zaručeně nezklame...

Ricky Gervais je vskutku neskutečně trapný, nafoukaný, arogantní, chladnokrevný, politováníhodný a cynicko-pokrytecký floutek, který každou minutu, kterou jste s ním, mění vaše sympatie a antipatie k jeho osobě. V jednu chvíli byste mu nejradši za jeho názory dali přes huby, abyste ho vzápětí sebrali polámaného ze země a začali ho oprašovat a litovat, že jste mu nechtěli ublížit. Jindy byste se mu zase vybrečeli na rameni a poklábosili s ním, jenže on by vám řekl něco ve smyslu „jo, to bejvá, nikdo nemůže být tak silný jako já“ a už by měl zase pěst v tom svým ksichtě. Jeho neskutečně trapné fóry snesou ty nejkrutější měřítka trapnosti a mnohdy se zkrátka u obrazovky červenáte jako rak místo něho. On jen v pohodě nasadí svůj úsměv a na moment otiskne svou tvář ve věčnosti, kdy čeká, až se mu někdo zasměje. Leč uznání kolegů nikdy nepřichází. To ale přeci nevadí, on ví, že se všichni v duchu smějí. Kardinální to blb a geniální postava zároveň! Vzhledem k síle a poutavosti jeho postavy by se dalo předpokládat, že veškerou pozornost strhne na sebe a na ostatní spolupracovníky zbude leda tak show „jak co nejvěrohodněji zahrát křoví“. Opak je však pravdou. Ostatní postavy jsou obdařeny vlastní osobností, historií a názory a nejedna vedlejší postava by si zasloužila svůj vlastní komický kanclík. Společně s velkým BLB-bossem však vytváří dynamický koktejl zábavy, která je neskutečně originální a nejeden skutečný kancl plný lidí jakéhokoliv víry, vyznání, rasy a politických názorů by se u něj potrhal smíchy. Kdyby však ve skutečnosti existoval podobný „kancl“ a měl ve svém vedení takové podobné šovinisticko-sexistické prase jako je David Brent, pravděpodobně by do onoho místa udeřil blesk, napálila to do něj Al-Kajda, seběhla by se tam parta afroameričanů s kleštěma a letlampou nebo by do onoho místa byla povolána inkvizice, aby zprovodila ze světa ono cosi, co není lidského, co je zkrátka Ricky Gervais alias David Brent. Jeho zaměstnanci by totiž zaplatili a udělali cokoliv, aby ho viděli svíjet se na pekelném rožni. Pro nezaměstnaného nezaujatého pozorovatele, je to však nehorázná prča…

Velice jednoduchý thriller, který mění svou tvář od začátku až do konce. Nejprve sledujeme zajímavě mysteriózní snímek vyvolávající spoustu otázek a hrající si s myslí diváka, který je potěšen nad tím, že si může sám vykonstruovat, jak to všechno vlastně bylo. V prostřední pasáži si může krásně ověřit své fantastické teorie a porovnávat je s filmovou skutečností, kdy nám režisér se scénáristou pomalu osvětluje události tajemné továrny. Tomu říkám ještě dobrá zábava. Postupně ale díky mdlé režii upadá film do technické klišovitosti a divák postupně ztrácí zájem na osudech bezesporu zajímavých postav, který se částečně oživí zajímavým rozuzlením a akčním zakončením. Ale úplný konec filmu je už jen hollywoodská berlička (používaná od léta páně 1999, kdy vznikl Šestý smysl), jak o něco zvýšit sledovanost filmu, která však v tomto případě selhává na plné čáře a jediný její efekt je rozčarování nad podivnými myšlenkovými pochody scénáristy. Ještě že je ale od začátku do konce na koho koukat, obsazení je totiž skvělé. Jinak průměr jak hovado...

Není nad to, když se sejde partička blázínků z wrestlingového prostředí a řeknou si, že by zase mohli na něčem vydělat, a tak si vyrobí oldschoolový filmek jako vystřižený z 80. let. Postaví si před sebe kopu drsňáků a hrubých ksichtů a vyberou ten nejdrsňovitější, který by se mohl dobře vyjímat před kamerou. „Jak je obejdeme? – Neobejdeme. Půjdeme přes ně.“ Hrát nemusí, o hraní se postará nějaká zajetá (ale bože skvělá) tvářička ze starého Hollywoodu. Co takhle Robert Patrick. Wow, tak ten si ten filmek určitě užije. „This guy is like the Terminator.“ Nebude ho totiž brát tak vážně jako onen drsoň, který s filmem teprve začíná. Dále stačí obohatit násilnickou partičku o pitoreskní stylové a coolové postavičky a navíc jednoho.. jednoho.. koho ještě… no přece černocha (ty přece za všechno můžou). Ale ten musí být opravdu vtipnej (a taky že je). „Brothers don´t camp.“ = „I hate cops… and rock candy.“ Producenti do filmíku nacpou alespoň řekněme 15 milionů dolarů, aby tam byl taky nějakej ten výbuch. Ostatně dobrým výbuchem se prý dá zalepit spousta scénáristických děr. No, zas tolik peněz neměli, i když John Cena lítá vzduchem seč může. Ale víte co, kašlete na to, na dobrý nebo alespoň průměrný scénáře koukáme pořád. Trapné a klišovité dialogy rovnou vypouštějte z hlavy a soustřeďte se alespoň na ty, které odkazují na jiné filmy. A víte co? Zaručeně se pobavíte. Každý z nás by přece chtěl být jako terminátor, který se nesvalí, ani když ho nejméně třikrát vyhodí do povětří, rozstřílí mu celé auto, ale jeho ani neškrábnou, udeří ho tucetkrát pěstí, tyčí, lopatou, židlí, brokovnicí, projedou s ním 3 (slovy třemi) dřevěnými chatrčemi, shodí ho z kamionu, udeří kladivem (bože AU !!!) etc. Jo, jo, takového dostane jenom náruč překrásné blondýny. No nebylo by to skvělý? Zkuste si to sami…

Už při příjezdu hlavní hrdinky do internátní školy v lesích máte pocit dotyku tajemné a zajímavé atmosféry, která se točí okolo podivného lesa a ještě podivnější školy. Po chvilce seznamování a šikany jako z povedeného teenagerského komediálního filmu se ale rázem ocitnete ve špatné noční můře a skočíte do obyčejně podprůměrného horůrku, kterých jsme v poslední době nechutnými svědky. Spousta rozehraných scén a událostí brzy vezme za své a ukáže se vcelku jako chození kolem horké krvavé kaše a brzy budete rádi, že se filmek poměrně brzy dostane k jádru shnilého pudla a dočkáte se finálního „ach jak překvapivého“ rozuzlení. Ani Obitusova agitační pětihvězdičková práce na jakékoliv zviditelnění a zpopularizování tohoto dílka nestačí. Neboť vězte, že jde ve skutečnosti o odpad prvního ražení, pokud přihlédneme především k rozuzlení celého filmu. Z odpadkového koše se dostává pouze díky úvodní slibné atmosféře, která je vytvořena okolo internátní školy v tajemných lesích a rovněž díky oné parafrázi kultovní postavy Bruce Campbella. S přimhouřením oka zůstane rovněž potěšením ona hlavní holčina, která je vystřižena jak z komiksu a její zrzavé vlásky zapadají nádherně do jakéhokoliv filmového políčka. Čím víc ale o tomhle filmu přemýšlíte, tak tím větší máte chuť rozporcovat DVD červenou sekyrou, protože je to vskutku slátanina…

Již přítomnost Ralpha v úvodní znělce Warner Bros. dávala tušit, jakýmže způsobem si s námi Simpsonovic rodina pohraje a vskutku rozehrála svůj filmový part dokonale. A to stylem pokud vás neodrovná prvních pět minut, pak těch dalších pět určitě! Kadence vtipu se pohybuje v intervalu snad 10 sekund, a to nemyslím kadenci špatných či nepodařených, ale dobrých až po ty geniální. Homer je ještě větší tupec než jsme doufali, Bart je rovněž „lepším“ synem než jsme ve svých snech věřili, Líza ještě ekologicky radikálnější než se vůbec dá snést a Marge ještě milejší než je možné unést. Podle mě jedno z největších překvapení a nářez, který jsem skoro nerozdýchal, jak jsem se tetelil na sedačce kina a nemohl nalézt správnou pozici, abych se smíchy nesvalil na zem. Takhle vypadá zábava, která přátelé doufejme nikdy neopustí obrazovky televizorů a po dnešku rovněž i plátna kin. Omluvte sníženou kvalitu komentáře, co se týče objektivity. Vzhledem k faktu, že Simpsonovi všichni známe z hlediska použité techniky vyprávění či kvality dabingu jsem se omezil pouze na popsání pocitů, které mnou propluly během sledování a ještě proplouvají pár dní po projekci. Rovněž pro srovnání připomínám, že nejsem nikterak skalní fanoušek a viděl jsem všehovšudy 12 celých sérií...

Pro filmového laika a příležitostného diváka velice záživné, chutné a lahodné s uhlazeně vypadajícími herci a famózním závěrem. Pro diváka filmem protřelého naopak dosti šedivé a bohužel i dosti předvídavé, neboť po celou dobu vám režisér Neil Burger nabízí dosti okaté scény, které jsou pro otřelého diváka jasným vodítkem a jednoduchou nápovědou, kam se bude příběh ubírat dále a kam až může příběh zajít. Ve výsledku je film až nebezpečně klišovitý a při trošce přemýšlení a domýšlení logicky děravý jak cedník od špaget. Ale spoilerovat se mi nechce už kvůli těm neprotřelým davům. :-) Navíc většina herců se do snímku jakoby nehodí (vyjma Paula Giamattiho a Rufuse Sewella) a dokonce je to hraní snad ani nebaví. Co ty na to Edíku Nortone? Výsledek je tak sychravý a šedivý jako nedělní odpoledne na Vídeňském náměstí. Ale i na tomhle náměstíčko se dá užít trochu srandy a pobavit se...