RAiken

Podmanivý a poetický velkofilm zabývající se otázkami víry, lásky a především jejich rozdílným chápáním člověkem se dělí na dvě souvislé roviny. První rovina se zabývá soubojem jednoho sobeckého muže se svým strastiplným osudem: nejprve máme možnost sledovat spáchání hříchu, poté pokání a nakonec i působivé vykoupení od těch, od kterých to vůbec nikdy nemohl čekat. Celý tento příběh je natolik sugestivně natočen, s tolika emocemi na povrchu, které jsou rozmělněny tolika nádhernými scénériemi jihoamerického pralesa, že by vám jenom polovina tohoto filmu stačila na fantastickou filmovou podívanou, a to nemluvě o výkonu Roberta De Nira, který si jako vždy vychutnává svou roli plnými doušky. V další rovině příběhu sledujeme osudy jezuity Gabriela a jeho snad už předem prohraný boj o záchranu původního obyvatelstva, ale především se sebou samým a také se zničující mocí církve, která ač je natolik odtržená od reality a natolik vzdálená od nového světa, může rozhodovat o osudu jeho obyvatel. Pojítkem obou příběhů je bezesporu víra a láska, ale také souboj světského a duchovního chápání světa. A právě tento protiklad je sugestivně personifikován v rozhovorech a jednáních obou hlavních představitelů, kteří sami mezi sebou bojují o lepší herecké výkony. Celý filmový zážitek je navíc umocněn nádhernou kamerou, která dokáže skvěle nasnímat veškerou výpravu a poetičnost nového světa v jednom jediném záběru. A to vůbec nemluvím o hudbě, která pozvedá celý snímek o další úroveň vzhůru. Právě u tohoto snímku si dokážete uvědomit, jakým způsobem na vás dokáže zapůsobit dokonalé skloubení živého obrazu s nádhernými tóny vykouzlenými z pera jednoho z hudebních géniů naší doby - Ennia Morriconeho. Věřící nejsem, ale tenhle kousek z bible, který se ve filmu zčásti objeví, je vskutku nádherný: "Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží... (Kor 13, 4-13)"

Nikita Michalkov je zřejmě génius, udržet v jednom jediném filmu tolik lásky a přitom tolik nenávisti je vskutku nadlidský úkol, který však zvádl na jedničku. Navíc ztvárnil tragikomickou postavu plukovníka Kotova, která zářila optimismem a charismatem a o níž se v podstatě nikdy nedozvíte, jaký byl její osud. Jediným vodítkem k jeho postavě je úžasná a veselá rodinka, která žije poklidným životem ve slunném Rusku (zajímalo by mě, kde to je). Tahle rodinná pohoda je však až přespříliš idylická, aby u ní mohlo zůstat - navíc se píšou 30. léta a u moci je však-vy-víte-kdo. A za takové situace se veselé příběhy nepíšou...

Krásný lidský film o dobrotě lidského ducha, která zůstává v těch, co nemají moc a naopak ubývá těm, kteří již moc ochutnali. Příběh plyne velice pomalu, přesně jako život v lágru, a představuje nám krásnou postavu JIřího Schmitzera, který nechtěl nic jiného než zůstat takovým dobrotivým člověkem jakým byl před svým uvězněním. Pravdivý film o tom, že bumerang se nemusí vrátit správným směrem a už vůbec ne do těch správných rukou...

Naprosto souhlasím s Marigoldem. Tolik zbytečného sentimentu a brnkání na city se jen tak nevidí. Ačkoliv jsou jistě filmy, které jsou těmito prvky ještě více nasáklé, nedokážu je tak vnímat, jako v tomhle přesládlém spektáklu, který mi neskutečně lezl na nervy a žádnou romanci jsem v něm neviděl. Asi to bylo především díky hlavní postavě filmu, se kterou jsem se jaksi nedokázal ztotožnit a připadala mi značně nesympatická, ať už v první nebo v druhé rovině příběhu. Podle mě jenom zbytečně dlouhá nastavovaná kaše, která vede přes příliš cestiček a příliš dlouho, než aby z ní mohl vzniknout kvalitní romantický film, do jehož postav se dokážete zamilovat...

Opět komorní konverzační drama, které je druhým kolesem zapadajícím do Linklaterovy dialogové trilogie, zdaleka však tím nejslabším. Narozdíl od příjemného konverzování, které nepostrádá cit a pořádnou hloubku, které jsme mohli vidět ve filmech Před úsvitem a Před soumrakem zabředává režisér do vážnějších a smutnějších vod, které se snaží být víc než jen smrští báječných dialogů, ale to se mu nedaří. Přeci jenom působí příběh dosti nedůvěryhodně a lehce šroubovaně, než abychom se mohli plně vžít do chápání a životů ústředních postav. Tím pádem ani příliš nepochopíme jejich vzájemné motivy a jejich následné jednání zaobalené do podivných dialogů, které se neustále opakují...

Nádherný film, který má nejdříve tělo, a pak teprve duši. Skutečný příběh ze života, který si na nic nehraje a nechce být zaškatulkován jako romantická komedie. A dva obdivuhodní herci k tomu jako třešnička na dortu. To si přece nemůžete nechat ujít...

Na Pixaru mě nejvíc fascinuje jejich famózní schopnost vytvořit k hrdinům ty pravé vedlejší postavičky, které jsou pro mne hlavním hnacím motorem, proč se dál dívat na jejich hlavní postavičky, které nesou hlavní moralizující poselství, přesně jako je zde Blesk McQueen. Jeho přeměna z pyšné a namyšlené hvězdy ve velkého kladného hrdinu a kamaráda všech utlačovaných se mi zdála až přespříliš šroubovaná, ačkoliv jeho finální morální agitka v posledním závodě nijak rušivě nepůsobila. Zkrátka a jednoduše jsem se opět soustředil na vedlejší postavičky a sled gagů, které vyplývají z jejich rozmanitosti a nemohl jsem být zklamán. Ať už je to rezavějící roztomilý starý "odtahovák" nebo sexy "porsche" přes kontrast dvou typicky "lidských" vozů v podobě hippíka a militaristy až po 2 nejkrásnější postavičky v dějinách animovaného filmu, a to Guida a Luigiho. Tihle dva, alespoň pro mě na sebe strhli veškerou pozornost a jejich fórky patří k tomu nejlepšímu, čemu se můžete řehtat a řehtat, pustit si to ještě jednou a začít se znovu řehtat :-) Takže pro příště méně moralizování a více prostoru vedlejším postavičkám, které jsou skutečnou perlou Pixaru a jejich hlavním trademarkem...

Kvůli celkovému dojmu nemohu dát více než 3 hvězdičky, ale pokud chtěl Niels Mueller natočit snímek o životním ztroskotanci, který selhává jak v osobní, tak profesionální rovině, a nakonec obviňuje ze svého neúspěchu americký systém, tak si nedovedu představit lepší formu a lepšího herce než je Sean Penn, který by se s takovou grácií zhostil nevděčného tématu a veškerou pozornost strhl na svou stranu. Sean Penn nechal svým obličejem proplout vlnu veškerých negativních emocí, které snad jenom člověk dokáže obličejovými svaly vytvořit a vykouzlil tak jednu z nejtragičtějších postav v dějinách (jak filmových, tak těch skutečných), které prostě nemůžete fandit, protože je natolik tragická, až je opovrženíhodná - a to je famózní výkon...

Příjemná napínavá podívaná, jenom pokud jí dokážete odpustit zřejmou inspiraci v podobě jen o 2 roky staršího kultu zvaného Mlčení jehňátek a především ne-až-tak-dokonalého režiséra, který sice vytváří nádhernou atmosféru strachu a lidského potu v tmavém sklepení, ale nedokáže vyvolat pocit jakéhokoliv soucítění s obětmi a nedokáže vás vtáhnout přespříliš do děje, až na zmiňované sklepení. Navíc je limitován scénářem, který má své mouchy a nabízí více otázek než vysvětlení a ze zajímavého thrilleru s až mystickým nádechem se na konci dočkáte pouze malého zadostiučinění. Ally Walker je ke všemu až neskutečně nevýrazná a troufám si tvrdit, že nikdy žádnou velkou roli nezíská...

Průměrný thriller, který má skvělý začátek, který vás upoutá a vynikající závěr, který vás dostane. To, co je ale mezitím, je poněkud nudné a obyčejné, až na ty krásné hrátky se zvukem, které jsou v rukou Johna Travolty velice poslouchatelné...