MsUtahraptor

Slabounký výluh staršího filmu natažený několika dalšími zkreslenými scénami z knihy. Cesira je zde ještě méně sama sebou, Rosettě to křehké neviňátko nelze věřit, ani Michele není nijak věrohodným idealistou. Ztracené tři hodiny života. Zakončím klasickým "Přečtěte si knížku!".

První sci-fi a hned ten nejlepší námět, jaký by si člověk mohl přát. Od té doby to šlo s vědeckofantastickými tématy z kopce. Na okamžitou transformaci jídla na nožičkách v JÍDLO k papání nic nemá!

Proč musí cpát alespoň náznak romantické linky úplně do všeho, nepochopím. Cesira v knížce několikrát jasně prohlásí, že nemá o chlapy zájem, i počáteční jednorázovka s Giovannim byla skutečně jen jednorázovka, OJEDINĚLÝ jev. A oni nééé, musí tam narvat aspoň "něco" s Michelem.... Tolik k mé nejvýraznější výhradě. Zbytek změn se dá pochopit, připsat na účet nutného zkracování, snad až na poněkud smířlivější konec s Rosettou. Cesira působí jako správná ženská od rány, možná o něco míň chytrá než v předloze (čtení o Lazarovi), ale vzhledem ke stopáži přivřu očko i nad tím. Lepší, než verse z '88, ale i tak lepší průměr (Ano, ta úvodní výtka mne vážně štve.). P.S.: Stojí za to shlédnout v originální italštině- chvilkami se člověk tak zaposlouchá do rytmiky dialogů, že musí přetáčet zpátky jen aby dočetl titulky.

Nápad by byl parádní, ale zpracování působí poněkud sterilně. Člověk si k postavám nevytvoří žádný vztah. To, co mohl být strhující houbičkový thriller, tak zůstává jen zajímavou vizuální podívanou.

Prvořadě romantické filmy, či filmy tak prezentované zásadně nehodnotím plným počtem, protože za to zpravidla nestojí- skluz k otřepaným klišé, tradičním představám o štěstí a "až do smrti"... Proto ráda ocením snímek, který se podobným zklamáním dokáže vyhnout a necpat nám do obličeje omezené "A žili šťastně až do (pozdní) smrti.". Kvalitní herecké výkony, kouzelné Louiny kostýmy a hlavní hrdinka samotná nezvyklou pozici na výsluní jen upevní.

Antipasto je zvláštní díl. Nejen pro absenci poloviny ústředního dua, ale i klasické schéma epizod, jež člověk obvykle spíše jen vnímá než aby ho dokázal vědomě vyčlenit, se zdá být nepřítomno, pozměněno. Hudba zní poněkud jinak, ne jen Reitzellovsky podivně... Jde skutečně spíš jen o takovou neobvyklou ochutnávku, předkrm pro navození atmosféry, než epizodu na jakou jsme u Hannibala zvyklí. P.S.: Při prvním shlédnutí třetí série člověka čekaly "jen" ty hudebně bolestivé okamžiky, obsahující motivy z Bloodfestu. Napodruhé (a dále) evidentně bude třeba probulet i náznaky Love Crime...

Tak si to shrneme: On se po X letech monotónního života nudí. Najde si koníčka. Řádně Jí to neoznámí. Ona ho začne (neoprávněně) podezřívat. Nechá ho špehovat. Tajně přitáhne neukázněnou dceru na Jeho Velký den. Ten se, samozřejmě, posere. Ona mu vyčte troufalost, jíž je opomenutí Ohlašovací povinnosti. (Pasivně) agresivně jej přinutí vzdát se koníčka. "Odpustí mu", navrhne návrat ke kratochvíli a krom viny mu zároveň vsugeruje touhu sdílet i volný čas a Tu jednu věc s Ní. Aneb Jak se vetřít i do posledního volného zlomku partnerova života 101. Opomněla jsem něco? Jestli tohle je romantika, vážně není nic pro mne. Nechutné.

Spása Země evidentně začíná jednou odpálenou přehradou... Dráha vraha trochou nervů v kýbli.

Hodina a půl retardované trapnosti, v našich krajích okupující televizi o víkendová odpoledne. Za jakým účelem to bylo původně vytvořeno, radši ani nedomýšlím.

Je to český a hlavní hrdina není žádný Kája Mařík, tudíž za dvě/jedna/rovnou odpad... První díl mne zaujal. Kostýmy, zdánlivě zdvořilejší doba, lehký náčrt trojrozměrných postav (odpovídající rozsahu jednoho dílu) se starší Manželkou v čele. Nejsem příznivcem současné české (nejen) filmové tvorby- naopak- většinu "těch hovadin" nemůžu ani vystát, ale toto mne příjemně překvapilo v tom nejlepším smyslu slova. Napjatě očekávám pokračování zvědavá, zda tvůrci udrží nastavenou laťku a nezklamou.