Narciska

Jak může být tak starý film stále tak svěží a tak pravdivý?

Víc takových dokumentů, které rýsují budoucnost v dobrém světle a ukazují svět, kde jsou stroje a stavby vyvíjeny v souladu s přírodou.

Přišlo mi, že ti dva, co to měli na starosti, místy nevěděli, co dělají, že Escobar je národní hrdina a když ne jeho, pak určitě hrochy každý v Kolumbii zbožňuje. Když se pak konečně veterinářka a odborník na odchyt velkých zvířat dostali k akci, uspí dva hrochy, které chtějí sterilizovat, operují jen mládě, které ještě ani nedosáhlo pohlavní dospělosti, takže by ještě nějaký ten rok počkalo, jeho matku už nestihnou, zjevně nechtějí přivodit zvířatům stres, ale pak ještě mládě od matky oddělí a odvezou, naštěstí cestou žralo mrkev, aby pak přišli na to, že sterilizovat všechny hrochy by stálo miliony dolarů, které nemají.

Nevěděla jsem, kde rosomák žije, a pak si mohla užívat dokumentárním přenosem krás severské přírody a z tepla pokoje sledovat neúprosnost tamní zimy. Rosomáčí samice to nemá jednoduché, jejími sousedy jsou medvědi, vlci a lidé. Tahle se navíc chystá zabřeznout a bude tak potřebovat ještě více potravy, která se těžko hledá, skrývá (okolí se hemží zloději) a požírá (bývá zmrzlá a nepřátelé se rychle blíží). Dokument nám nabízí záběry přímo z nory, blízká setkání, zprostředkovává ráz krajiny, zahledí se do čarokrásných květin i ledové krásy krápníků a přináší naději ukrytou v tajícím sněhu a vykukující zeleni. K tomu velmi zdařilý komentář, slovem i příjemným hlasem R. Slováčkové. Hlavně jsem ale mohla poznat rosomáka, jak zde zazní, jednu z nejagresivnějších šelem, a přece tak roztomilou. Vytrvalou. Houževnatou. Chytrou a trpělivou, mezi vlky a medvědy neprávem opomíjenou.

Pohádka oplývá moudrostí, postavám nechybí jemnost, romantiku podporuje okouzlující hudba, nebýt jedné hrubé chyby, byl by to plný počet.

Zatímco Poselství Jana Palacha, o něco starší dokument, se věnuje Palachově činu, osobnosti, posledním dnům a reakcím blízkého okolí, Oběť nejvyšší se věnuje jeho odkazu. Sebeobětování. Myšlence, kterou českému národu zanechal. Myšlence, která má mnoha vrstev a která nás vede k vyšším ideálům. Mnoha zásadním hodnotám člověka a společnosti. Myšlenka, která je současně bojem za pravdu a za svobodu. Film se věnuje krátce i dalším, kteří se též rozhodli ztělesnit víru v ideály činem sebeobětování. Ať už v Budapešti, Litvě, Lotyšsku a Německu. V dokumentu hovoří V. Havel, T. Halík a další.

Příběh odvahy a nezlomné vůle podnítil tvorbu dokumentu, který zdařile spojuje historii, zeměpis a mořeplavbu, animaci a rozličný ráz krajiny. Snaží se nám přiblížit osobnost mořeplavců, hnutí lidské mysli, hlad a vzpouru, vytrvalost.

Je pozoruhodné, jak se na tak malém prostoru jedné hodiny podařilo představit tolik rozličných zvířat, současně tak zblízka a s komentářem mající hloubky. Můžeme tak obdivovat eleganci jeřába popelavého, hbité pohyby vydry, svět pod vodou, na zemi i na perutích orla skalního, sledovat souboje kozorožců a jelenů, poznat jednu z nejvzácnějších koček světa, místní poddruh medvěda, dotek keltské mytologie i zvířata, která si s evropskou přírodou nespojujeme, jako jsou supi nebo chameleon. Od vlka k tetřevu hlušci, letíme dech beroucí krajinou.

Severská televizní i filmová tvorba je pro mě jeden z vrcholů evropské dekadence. Neplatí to asi pro všechny, výjimku bych hledala spíš ve Finsku, ale tento švédsko-dánský výtvor je exemplární. Násilí se všemi odpudivými detaily, sex bez lásky, sobectví. Snaha o to vést nás s vrahem sympatizovat. Nehledě na to všechno, poslední díly 1. série staví dosavadní dění na hlavu, jednání zúčastněných je nepochopitelné a tak jen vrtím hlavou nad touto severskou slátaninou. Ještě že je tam ta závěrečná znělka.

Hvězdy bych dala klidně i čtyři, ale mouchy to mělo, chyběla gradace a ten závěrečný souboj mezi princem a princeznou, ten jsem nepochopila a to rozhodlo. Takže za tři, lepší průměr.