Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (232)

plakát

Nesnesitelná lehkost bytí (1988) 

Tak jo, mluvila jsem o tom s kamarádem; umení je široké téma a má několik odvětví: hudbu, výtvarné umění a pak taky třeba film a literaturu - dva obory rozdělené zvlášť. Milan Kundera vydal roku 1985 knížku Nesnesitelná lehkost bytí. O tři roky později natočil Philip Kaufman film podle Kunderovy předlohy. Je to jeden příběh a jedna hlava, která ten příběh vymyslela, ale jsou to DVĚ SAMOSTATNÁ DÍLA, která mají a také fungují sama o sobě, nezávazně na tom druhém. Ano, je třeba vědět a šířit, kdo za tím vším stojí, ale k čemu jsou autorská práva a obchod s nimi? K tomu, aby si někdo přečetl knihu, potom se podíval na film a držel se za hlavu a prskal, co to jako vidí? Vždyť SMYSL ZFILMOVÁNÍ KNIŽNÍCH PŘEDLOH NENÍ PŘEVÉST VŠECHNO (včetně atmosféry, dojmů z jednotlivých scén, nálad, abstraktních představ i na chlup stejné sdělení), PROTOŽE PAK BY TO NEFUNGOVALO JAKO DALŠÍ SAMOSTATNÉ DÍLO, NÝBRŽ JAKO KOPIE V JINÉM FORMÁTU. Takže si na filmové předlohy klidně plivejte, ale pro názor, nezkreslený knihou nebo stejnojmeným filmem natočeným o deset let dřív. SROVNÁVÁNÍ JE OMEZUJÍCÍ, a omezujeme se jím sami, což je nejhorší.

plakát

Proměny (2009) 

Distributoři lákají na ohromně suprózně mladého (talentovaného!) režiséra. Kritici píší v novinách o ohromně suprózně mladém (talentovaném!) režisérovi. Diváci jim na to skáčou jako sup na mrtvolu a rochní se v jejich "ohromně" a suprózně" a jak už to tak u Čechů bývá, tak se rochní i ve slově "český". Myslela jsem, že film se hodnotí pouze jako film, aniž by lověk studoval biografii režisérovu nebo někoho jiného. Přitom jde o dost podprůměrný, zřejmě také vykradený film, za který by Coppolovi rozbili pusu. Každopádně pořád jsem si to užila víc, než matiku, kterou jsem kvůliškolní návtěvě oželila. Dvě hvězdy bez rochnění (odpad to zase rozhodně nebyl, alespoň určitá snaha něco sdělit, i když to něco nebylo nic nového, je dost patrná) - s přivřeným okem.

plakát

Sloní muž (1980) 

Nemohu říci, že je to skvělé, protože tenhle výraz se pro Sloního muže nehodí. Myslím, že nejvhodnější výraz je "nadčasové". Cítím tam trochu Střihorukého Edwarda a Forresta Gumpa, ale pouze coby osobu něčím "postiženou" a reakcí společnosti na ní. Ono je těžké spravedlivě hodnotit film, když už samotné téma je zajímavé choulostivé a především jedinečné. Lynch to ale (zase) posunul dál, za očekávané hranice, a předvedl nám nejen věrohodného Merricka a Trevese, ale také velmi věrohodné a věrohodně odporné "záporáky", což je už asi režisérova specialitka. Škoda, že Lynche nenapadlo pokusit se Sloního muže zpracovat i jako seriál, i kdyby to nemuselo být všechno tak úplně podle pravdy, určitě by to také stálo za to. Každopádně skvělý film.

plakát

Výměna (2008) 

Skvěle natočený dobový film s úžasnými herci, příjmenou atmosferickou hudbou a typicky Eastwoodovským začátkem i koncem. Zápletla se mi po shlédnutí traileru zdála velice zajímavá, scénář byl ovšem ještě mnohem zajímavější, vlastně byl opravdu úžasný. Angelina snad nemohla být přirozenější (resp. působit přirozeněji) a z nejedné scény vytvořila scénu dramatickou, tragickou a zároveň uvěřitelnou. Nebudu dále chválit a popisovat děj. Miluju příběhy a tenhle bych si klidně i ráda přečetla. Ale co se dá dělat, budu muset Výměnu zkouknout brzy znovu.

plakát

Zítra nehrajeme! (2006) 

Skutečně velká, moc velká nuda. Meryl byla sice zase příjemná, ale koukat se na film, kde hraje její dceru Lohan, je docela utrpení. Písničky byly celkem fajn, pár myšlenek snad také. Ale byla to holt směska, kterou neudrželi ani špičkoví herci (spíš filmu ještě víc ublížili) když jsem rozpoznala Woodyho Harrelsona, myslela jsem, že si dělá režisér srandu; co dělá v jednom filmu s Lohan, ta s Meryl a co dělá ta v tak nudném filmu? Scénář byl neuvěřitelně zmatený, nic jsem si z tohoto filmu neodnesla, snad kromě toho, že příště raději přepnu.

plakát

Hranice lásky (1999) 

Fiennes opět ukazuje, jak skvělý herec to je. Julianne Moore také, a ke všemu ještě, jak je krásná. O to více bych ocenila, kdyby se film mohl pochlubit i něčím víc, než obrovským počtem postelových scén; kvality si pořád cením více, než kvantity. V průběhu filmu jsem začala Sáru nenávidět a jejich láska se mi stala naprosto lhostejnou. Takže herci, prostředí, kostými a déšť byli sice špičkoví, ale monotóní děj, který udělal z lásky cosi nesmrtleného (a především neutichajícího, čemuž nevěřím) a ze zamilovaných hlupáky, hudba, která byla sice krásná, ale byla vůbec se mi k ději nehodila a oslava milenecké lásky (padlo tam nějaké slovo o špatném svědomí?) mě moc nebaví.

plakát

Robin Hood: Král zbojníků (1991) 

Příjemná pohádka s (jako vždy) poměrně nudnou hlavní postavou, ale o to lepším skvělejšín a úžasnějším záporákem (ať žije krásně odporný Rickman!) a jako vždy sympatickým a charismatickým Freemanem (ty role mu píše někdo na míru?). Mám chuť se na to podívat co nejdřív znovu.

plakát

Pusinky (2007) 

Největší klad tohoto filmu je přímost, suverenita a syrovost, kterou tento film vypráví svůj příběh. Herecké výkony u hlavní trojky byly skutečně dobré, ale bratříček občas trochu ze své role vypadl (to ovšem nebyl jeho největší problém, vě většině se za svůj výkon rozhodně nemusí stydět, ale problém byl v napsání role - scénaristka nasala sice dost věrně postavy dívkám, ale pochybuji, že by čtrnáctiletý chlapec odpověděl na otázku "Proč tam teda chodíš, když to nemáš rád?" "Nevím. Nejspíš proto, že se to ode mě očekává."). Scénář byl obecně trochu zmatený - děj příběh měl, ale tak nějak trošku neforemný, což by nevadilo, kdyby to bylo celou dobu zábavné, což nebylo, ale nudný tento film také rozhodně nebyl. A Blažek je mi po tomhle filmu silně silně odporný.

plakát

Svěrací kazajka (2005) 

Neuvěřitelné podané tak, že nevěříme nejen tomu, co se v tom filmu děje, ale bohužel ani postavám a jejich rozhodnutím. Rádoby dobrý film mě vážně zklamal. Od dua Brody - Knigtley bych čekala něco víc, něco... klidně méně "originálního". Příběh se zezačátku zdál, a vlastně docela zajímavý byl. Jenže už zezačátku udělal jednu chybu, která do tohoto žánru nepatří - moc dialogů, moc vysvětlování, které vás unudí a způsobí, že to, co mělo být původně tajemné a přitažlivě neznámé, vám vysvětlili, vy jste to pochopili a nic víc, než čekání na konec, který vám mimo jiné prozradili také, vás už nečeká. A pardon - vlastně čeká - hodný vojáček zachránil své malé velké "přítelkyni" matku, která po jeho návštěve nejspíš jako zázrakem přestala fetovat a chovat se jako hloupá ženská, dokonce se z ní stala velmi dobrá matka. Ne, film, kterému nevěříte, kniha, které nevěříte, zkrátka příběh, který ztratil svou pravdivost je k ničemu.