smrt.ka

Miluju každý jejich slovo.

Na pomezí tří až čtyř h. Když jsem tento film shlédla poprvé, řekla jsem si - super! Jenže on je to ve skutečnosti přiměřeně dobrý pokus o přepsání geniálního komiksu. Takovéhle "sebevraždy" by se nejspíš neměly ani povolovat; From Hell je dle mého totiž komiks fungující sám o sobě, nepotřebujíc se dál nějak rozšiřovat, což je ve světě komiksů nejspíš unikát (za příklad bych dala znovu omílané Sin City, které se mi líbí mnohem více na plátně, než na papíře). Pokud ale beru Z pekla jako samostatný film, předstírajíc nevědomost nějaké literární předlohy, myslím, že to není vůbec špatný film. Je tam napětí, romantika, šedá atmosféra, Depp, záhada a Praha.

Juno v sobě nese tolik věcí - možná právě proto se mi tolik líbil; příběh postavený na reálných základech, sympatickou, ač rozporuplnou postavu, roztomilý, dětinský nádeh a humor! Ten humor! Jak někde pláču nad tím, že je film moc dlouhý, tak tady bych pár minut navíc klidně snesla - možná bych dala větší prostor Junině vášní k hudbě a také jejímu celkovému vnímání věcí a lidí kolem sebe - možná víc vnitřního hlasu, je přece z čeho čerpat. Celkový dojem ale více, než průměrný. Divácí v kině se co chvíli smáli, v téže minutě oněměli, aby se pozastavili nad vážnou scénou a začali se smát nanovo. Rozhodně ne bůhvíjak velký zázrak, který by přišel s něčím šíleně novým, rozhodně ale příjemně "jiná" komedie s fanynkou Iggyho v hlavní roli.

Absence Pabla Picassa? Chápu, že bylo vynecháno spoustu hitovek, ale i v záznamu krátkém ani ne hodinu by se měla objevit (dle mého a dle řadou dalších lidí nejlepší) píseň z alba Reality! Vrchol byl opravdu Under Pressure, v závěsu Life on Mars, jinak mi ovšem koncert připadal poměrně málo živý a neprožitý. Ale pořád je to Bowie, a jen se zlomeným srdcem mu nedávám celých pět h.

Na pomezí 3 - 4 hv. Nápad-experiment je o skvělí, jen občas děj trochu drhne. Scénář není úplně nalinkovaný, ale rozhodně bych netvrdila, že je špatný. Spoustu "krásných vět", prima hudba a mimo jiné také vtip. Cate byla skvělá, naopak část s Christianem Balem mě vůbec nebavila. Na Heatha se mi koukalo s lítostí, protože i on se své role zhostil dobře. Richard Gere byl taky fajn a malý černoušek byl teprve hvězda! Škoda, že to tvůrci aspoň o tu čtvrthodinku ještě nezkrátili. "Chcete něco vzkázat vaším fanouškům?" "...Astronaut."

Více, než jen 85 minut filmu. U2 připravují 3D film! Když jsem se to dozvěděla... Cože? Blázni! Díkybohu! Překvapilo mě, kolik záběrů nám bylo k dispozici. Kolik kamer! Skvělé efekty, originální záběry, ryhlé střihy - to všechno bylo skvělé, ale TO, o co tu šlo bylo samozřejmě nepřekonatelné. Úžasní energičtí U2 tam, daleko na pódiu, tam, dole pod námi, nebo kousek od nás. To všechno tenhle film nabízí. Chvíli jste jedním z fanoušků a díváte se na tu čtyřku malých velkých hudebníků skrz zvednuté ruce nadšených fanoušků, chvíli jste přitom, jak The Edge dostává hudební poezii ze své kytary, chvíli jste pták, poletující nad jejich hlavami. U2 udělali skvěle, že svůj koncert zdokumentovali a ještě lépe, že přišli s konečným 3D bijákem! Tohle jsou U2: fanoušci je milují a oni jim svou lásku bohatě vrací. I can´t believe the news today... I can´t close my eyes when I see them play...

Velice vkusně natočený dokument, ukazující Andyho ve světle krále POP-artu, krále New Yorku 60tých let, zkrátka krále své doby. Ale také ukazující Andyho jako podivína, tak trochu i krutého necitu, dokonce téměř až zrůdu, která - ať chceme nebo ne, hýbala/hýbe světem. Klíčovým středem filmu byly rozhovory z veterány, kteří si prošli onou Factory, ale ocenila bych také vhodně vybrané ilustrace - poměrně často se v dokumentech setkávám s nepříliš vhodnými ilustracemi; ať už jde o nic neříkající forografie, nebo vložená videa, která se s vyprávěním častokrát naprosto neshodují. Zde to drželo skvěle pohromadě, začalo to a skončilo, fungovalo to po celou dobu jako dobře zkonstruovaný celek. Nenudil - nemohl nudit. Nechával na divákovi, aby si udělal o slavném umělci obrázek sám.

A takhle se má žít! Film, který nemá sice na první pohled moc velkou vypovýdající hodnotu - až na podzim v New Yorku - a co do obsahu se také může zdát chudý, přes to v sobě nese jsitě velké a hlavně důležité poselství, na kterém by se dala zakládat filosofie, životní styl i vnímání krásy. Je tam radost, upřímná, tak upřímná, jak lze ve filmech vidět poměrně vzácně. Je tam svoboda a láska - k muži, New Yorku i podzimnímu listí. O tomhle to je, ne o tom najít ztracený poklad nebo zjistit, že jsem superhrdina se superschopnostmi, je to o schopnosti těžit z mála hodně.

Filmově mě to příliš neoslovilo - byly tam sice hezké obrazy, ale přehnaná stylizace působila nakonec až příliš kýčovitě. Ale hudba! Hudba byla skvělá! Kdyby byl film tak o pět minut delší, snad by bylo jeho sdělení jasnější, takhle jsem z něj pochytila jen asi čtvrtku a to je moc velká škoda.

Příjemný, střízlivý dokument o nevšedním procesu výroby piána. Není to sranda, je to vážná věc! ale přes to svou práci všichni milují; jde totiž o něco víc, než jen o práci se dřevem. Možná by bývala stačila hodinka filmu, ale netvrdím, že bylo 81 minut neúnosné, to vůbec ne. Občas se to trošku táhlo, ale vláčnější scénu vystřídala za chvilku už scéna nová, a divák zase musel sledovat a podivovat se nad novými informace a obrazy, které se před ním hromadily. Přes to, že nahlédnutí do oné výrobny onoho ušlechtilého nástroje bylo nakouknout moc zajímavé, druhá složka filmu - rozhovory s pianisty mi připadaly (a myslím, že i všem ostatním návštěvníkům kina) ještě zajímavější a také zábavnější. Možná mohly dostat ještě více prostoru, aby jsme se o jejich múze dozvěděli víc i s hlubšího hlediska, které nám jen tak lehce oťukly. Přes to jsem byla spokojená. Všem, kteří tvrdí, že mají tenhle nástroj rádi, bych to doporučila.