Oblíbené filmy (10)
Nelítostný souboj (1995)
Věc (1982)
Barton Fink (1991)
Blízká setkání třetího druhu (1977)
Klan létajících dýk (2004)
Proposition (2005)
Poslední Mohykán (1992)
Maratónec (1976)
Blade Runner 2049 (2017)
Máme za sebou epické neo-noir vyšetřování, kterým nás provázel Blade Runner Ryan Gosling. Po celou dobu s ním během několika deštivých dnů sbíráte důkazy a odhalujete stopy, jako byste byli součástí děje. Divák nikdy neví víc, než hlavní hrdina. Veškeré informace zjišťujete stejně jako on. Neustále cestujete zdevastovaným temným světem, kde každá lokace odhaluje další a další část skládanky, kterou si v hlavě postupně dáváte dohromady. Vyprávění je to mistrovský a člověk je díky tomu pořád přilepenej k plátnu a hltá každý slovo. Los Angeles v roce 2049 nevypadá jako místo pro šťastnej život. Pořád prší nebo sněží, lidi jsou nevrlí a do toho nevíte, kdo je uměle vytvořenej a kdo se normálně narodil. Přesto se toho nemůžete nabažit a každej průlet touhle metropolí za doprovodu neskutečně dunícího soundtracku vám způsobí husí kůži, vhrkne slzy do očí a vy se téměř v hypnóze necháváte unášet nad střechy mrakodrapů ozářenými neonovými hologramy. Z audiovizuální stránky se jedná o naprostou dokonalost a těžko uvidíte líp vypadající a znějící film. Když k tomu připočtete geniální režii a scénář, tak si troufám říct, že tohle je jeden z filmů mýho života. Dřív bylo nutný vidět v kině Psycho, Čelisti nebo třeba Vetřelce a rodiče se vám touhle dobou můžou pochlubit, že to viděli na velkym plátně. Dnešní kino povinností je právě Blade Runner a já za 30 let můžu říct: „Byl jsem na tom v kině. A dvakrát za sebou! A málem jsem se posral.“ Prostě se sešel takovej tvůrčí tým, díky kterýmu v tom filmu funguje naprosto všechno. Romance s umělou inteligencí nikdy nebyla tak emotivní a nevěřil bych, že člověka dokáže rozbrečet hologram. Otázka jestli je Deckard replikant nebo člověk je sice zodpovězena, ale extrémně mazaně a je fakt nutný dávat pozor každou vteřinu. Stejně tak nutný je znát a mít rád první díl z roku 1982. Pokud jste ho neviděli, do kina zatím nechoďte. Pak se může stát, že jako většina českých rádoby kritiků film naprosto nepochopíte a zbytečně mu snížíte hodnocení. V Čechách kritici na film totiž nekoukají jako fanoušek, ale jako hnidopich, kterej musí najít chybu, jinak by neměl o čem psát. Všichni ostatní si najděte největší plátno ve vaší blízkosti, transportujte se do budoucnosti a nechte si vyprávět o zázraku, který vám způsobí tears in rain. Tohle je kulturní zážitek desetiletí … 10/10