Sidonka

Při prvním shlédnutí v originále tato parodie na slavné i méně slavné horory vtipná, i když někdy trochu až moc černý humor, mírně za hranou (viz drtička-Fargo). Při druhém shlédnutí v českém znění spíše horší dojem,vyznělo to úplně jinak. Takže jsem zase s bodováním na štíru. Ovšem myšlenka nesprávně pochopených situací, kdy si dva prostí chlápci chtějí jenom opravit chatu a studentů, co mají poněkud nešikovné burany za podivné zabijáky s motorovou pilou apod. je originální a směšná. Korunu všemu nasadí část, když se zděšení studenti začnou nešťastnými pády atd. nechtěně zabíjet při úprku lesem za domnělou záchranou nebo začnou bránit v jejich očích zajatou, ve skutečnosti však burany opečovávanou- vlastní nešikovností zraněnou -kamarádku. Burani mají studenty na oplátku za podivínské sebevrahy, kteří se chtějí sprovodit ze světa a pokoušejí se jim ten úmysl dobromyslně rozmluvit. Protože však opravují tu chatu, rozmlouvají jim to během práce na domě se sekerou v ruce a tím mládež vyděsí ještě víc a vede to k dalším chaotickým puberťáckým útěkům, při tom útěku pádům, úrazům, nárazům a domnělým "sebevraždám". Když "zajatá dívka" pochopí, že jí nic nehrozí a začne chlápkům pomáhat hloubit na kraji lesa v zemi sklep, studenti sledující ze křoví onu dívku pracující s lopatou v ruce, dojatě zaslzí nad jejím "smutným koncem": "Koukej. Oni jí přinutili vykopat si vlastní hrob, bídáci!." Tato parodie není pro každého, ale občas se při tom zasmát dá.

Nevyvážená pohádka, která mě v dětství bavila svojí atmosférou a několika působ.kousky - záhadný a temný zámecký restaurátor, z něhož jde strach, strach o koťátka, ples zakletých (či mrtvých?) s desetiletou, přesto dětsky koketní princeznou na trůně... Ale po čase mě přestávala tak uchvacovat a bavit. Viděla jsem před dvěma lety (nepříliš soustředěně) a dost jsem se divila, jak se můj pohled na pohádku změnil. Už se příliš nelíbila. Trochu zmatené, pouze pro dětskou fantazii. Některé pohádky jsou opravdu jen pro děti. Tu dětinskost a podivnou "slepenost několika příběhů, které jako by do sebe nezapadaly", už nevidím například u " Panny a netvora", pohádky, která si vypůjčila některé dekorace architekta Labského a je i pro dospělé diváky.

Sebevražedná posádka dělala řadu profesionálních chyb a udělala svými naivními činy snad všechno pro to, aby nepřežila, aby nesplnila zadaný úkol (kolonizovat vybranou planetu a dopravit na ní bezpečně a bez riskování embrya), dělala si v podstatě co chtěla, žádný řád, zodpovědnost, o rozumu ani nemluvě. A ještě přitom nezaujala filmového diváka. A já tímto nepříjemným snímkem zbytečně zabila dvě hodiny času - místo nedělní prosluněné procházky. Brak se slintajícími monstry, který mi nic nedal, ani napětí, ani zábavu, ani potěšení. A nevím, co na tom mělo působit hororově. Všechny činy předvídatelné a okopírované z jiného. Už mi nikdo nepřinutí na něco takového koukat. - Jediný zdařilejší a skutečně inovativní, řemeslně zvládnutý byl první díl, ale ani ten nebyl mým šálkem kávy. Ale alespoň to byl originál plný napětí a opravdu po technické stránce dobře natočený.

Literární předloha je fantastická a má plno zajímavých úvah o nesprávně projevovaném soucitu, který může vést až k tragédii. Je o egoistické zahleděnosti se do vlastních omezení, ochromení, že na druhé, zdravé lidi už není prostor ani chuť ani čas brát ohledy či zřetel.Je i o soucitném lhaní pacientům, kteří svojí situaci vidí realisticky, ale jsou udržování v bludu, že uzdravení není nereálné a důvěry bezradných lékařů, že kde nepomůže současná lékařská věda, pomůže lež a doufání, že víra tvá tě uzdraví. Brodská mi příliš sympatická není a role nervní, rozmazlené až panovačné holky jí dle mého sedla (odpusť, Terezo). Nicméně mně podobná, byť průměrná televizní produkce v dnešní době schází. V televizi jsou buď podřadnější kriminálky ( v lepším případě permanentně opakovaný Kolombo nebo několikrát ročně provařený Poirot) nebo pár stále se opakujících deset dvacet filmů..., naneštěstí ještě přerušovaných množstvím reklam. Už se na Tv téměř nedá dívat. Časy, kdy se točily dramata podle kvalitních knižních nebo divadelních předloh jsou ty tam. Kéž by podobné kousky chtěli po těch dvaceti letech dávat alespoň v repríze. Nebo kéž by veřejnoprávní Tv zase točila nové televizní hry! (Místo nepříliš povedených seriálů)...

Kultovní film s nespornými kvalitami. Bohužel sci-fi filmům o souboji s monstry přisávajícími se paraziticky na člověka, osobně nemůžu a nemůžu a nemůžu přijít na chuť. Všichni moji oblíbení uživatelé prvnímu,originálnímu dílu napálili alespoň 4 hvězdy, já Vetřelce shlédla jednou, spíše nenadšeně, a od všech dalších pokračování utíkám rychleji než napadená posádka kosmické lodi. A to mě chce přítel přemluvit: prý "zítra do kina na nejnovější pokračování, zaplatím ti to i s popcornem." No nevim, když vidím tu slintající hubu hrůzné mimozemské bytosti na plakátě, jestli budu mít vůbec na něco chuť. Ach Bože,proč jsi zplodil Vetřelce, když pro něho nemám pochopení?

Historicky výpravný velkofilm, na nějž si však po dvou třech letech stěží vzpomenete. Zůstane jen mlhavá neurčitá vzpomínka. Měl myslím docela spád, ale asi se jen okrajově držel skutečných historických událostí. Na ty kostýmy a herce se dívalo dobře. Filmu chyběl ten zhoubně depresivní nádech,který na mě dýchá z jiných zpracování o ženách "v milostném ohledu bezcharakterního pacholka" , krále Jindřicha VIII. Mám ráda historická dramata a tento měl v sobě cosi... nevím jak to říct, cosi jako půvabnou roztomilost. Slabší 4 hvězdy, klidně bych se koukla ze zvědavosti podruhé.

Totálně nevěrohodné, nevtažité a plytké. Jak Popelka s nesnesitelnou dcerou ke štěstí kdovíjak přišla. Některé pohádky mám ráda, ale ne ty co se neopírají v symbolice o skutečný život, nemám zájem o ty co nezrcadlí v symbolech skutečnost. Nebo alespoň ty co nejsou správně ocukrované a sladce - tak akorát - poživatelné.

Vzhledem k současné televizní produkci pořád ještě přijatelný průměr.

Nesmírně emotivní a nepřikrášlený film o lidech, kterým je jen těžko pomoci. Ač se snaží, snaha někdy na tragické osudy nestačí a pak je vysvobozením z nedůstojného života snad opravdu jen smrt. V případě scenáristy Bena bych se však ještě pokusila bojovat o své místo na slunci, léčit se, i když těžko přesvědčit k boji člověka, který už nemůže, který už je na konci sil, který už to vzdal a je pevně rozhodnutý to tady v tom krutém světě skončit. Ač v něm pořád ještě skrytý potenciál k lepšímu životu vidíte. Jako partnerka a citlivá "průvodkyně městem a posledních dnů" se pak nachomýtne jinak oslabená spoluhráčka, v rámci možností citlivá, nelhostejná prostitutka Sera. Provází ho na té krátké zbývající cestě, na těch pár dní a nocí v Las Vegas a on jí přijímá, protože bezproblémová a bolestí neposkvrněná partnerka by s ním do téhle vyčerpávající, dopředu takřka marné a neefektivní jízdy stejně nikdy nenastoupila. Cage hraje moc dobře, věříte mu každé gesto, jeho Sera je také moc fajn a přejete jim z celého srdce happy end. Moc smutná podívaná, která stojí za to.

Z nostalgie. Akční thriller, brak, který mě přesto bavil, což se zas tak často nestává. Již jsem dlouho neviděla, tak je to ode mě jen takové zamávání v mlze polozapomenutí. Tehdy v devadesátkách mi to na akční film přišlo celkem zamilované a milé, těžko říct, co by to se mnou udělalo teď. Podobnou, jen méně intenzivnější vzpomínku mám na Dvojitý zásah, jinak tenhle žánr fakt neberu.