plechulka

Jednotlivé scény v sobě měli napětí a gradaci (a skvělou hudbu, která vůbec celý film umocňovala), ale celkově se to rozpadalo. Celý film mi přišel jako rozpadlá skládačka z lega, kterou někdo složil trošku jinak...

Clara a její kamarádi i rodiče jsou naprosto uvěřitelní a reální a narozdíl od většiny romantických, ženských, zamilovaných - nebo jak tento druh filmů nazvat - spektáklů můžete uvěřit, že Goldsteinovi nejsou vymyšlení a někde ve Frisku žije rodina, která má podobné radosti a starosti jako Vy. Clara se pokouší zapomenout na zrádného bývalého pomocí čokolády, alkoholu, lehkých drog a balení kluků na večírcích své protřelé přítelkyně ("víš proč chtěj všichni Monu Lízu? Protože nikdo neví, jestli se směje, posmívá, šklebí nebo nudí - a to vzrušuje. Hraj Monu Lízu a budeš mít každého, na koho si ukážeš!"). Táta Goldstein řeší krizi středního věku vypálením své kanceláře, maminka experimentuje s tradiční židovskou kuchyní s nevalným výsledkem, babička do všeho remcá a Clařina starší sestra si připadá jako jediný normální člověk, který chce normální svatbu.... Chvílkemi se smějete a chvílemi je Vám do breku - prostě život! Tenhle fil DOPORUČUJU!!!

Opět jeden film, který definuje termín "HERECKÝ KONCERT".

Tenhle Gilliamův film na mě moc nefungoval v celku, některé jednotlivé scény ale byly skvělé. Na BRAZIL ani KRÁLE RYBÁŘE to nemá ani náhodou

... v jedné zapomenuté TV inscenaci stojí Jaroslav Hanzlík před zrcadlem a vede tento monolog: "Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je na světě nejkrásnější..... JSI MUŽNÝ A KRÁSNÝ, ALE TEN JURAJ KUKURA - JOJ!!!" Takže za mne kdysi i nyní - JOJ! - a jinak nezpochybnitelná kvalita bratislavských TV incenací, které nás seznamovala s klasickou literaturou i divadelními hrami.

Z téhle záležitosti mám "zimomriavky" i přes obrazovku a závidím všem, co byli tenkrát přímo v sále !

Trošku slabší kousek od Pana režiséra takových pecek jako je NĚKDO TO RÁD HORKÉ apod. Shodou okolností (?) hodinu před uvedením filmu na tomtéž programu proběhl dokument z cyklu "Holywoodští rivalové" a Deanu Martinovi a Jerry Lewisovi - a jestli nelhal, Dino a Dean si byli zatraceně podobní - sebeironie se cení!

Dost zvláštní film, kterému je potřeba dát šanci a pomalu ho nechat na sebe působit. Netradičně obsazený T.L.Jones jako psychiatr a K .Turner jako umanutá matka - všichni trošičku posunutí od reality a nejen centrální postava malé Sally. Celý film na mne působil tak rozměkle a neskutečně, jako sen....

Nedávno jsem shlédla námětem velice podobný film POD PALBOU (1983) o Nikaragui - obojí bylo velice silné, takže komu se líbí jeden, doporučuji i druhý....

Tohle byla spíš psychologická studie než horror - ostatně Stephen King také nepíše jen horrory pro horrory a spousta jeho lepších knížek jsou psychologické romány okořeněné něčím tajemným - pokud jsem se měla bát, nevyšlo to, pokud jsem ale měla ocenit trpký závěr filmu, povedlo se!