Pete

Od poslední seriózní velkofilmové adaptace Dumasova románu uplynulo již 50 let, a tak je zase načase tasit kordy, všichni za jednoho. Notoricky známého díla se tentokrát konečně chopili nejpovolanější Francouzi, a pojali látku poměrně invenčně (a celkem pochopitelně úplně jinak, než předtím Britové) - humor a milostné pletky ořezali na minimum, a prim zde hrají zajímavě "realisticky" pojaté souboje a napětí, pečlivě budované v jednotlivých scénách. Špinavé ulice, potrhané kostýmy, ruční kamera v temných odstínech, břitký střih, pokud není zrovna kompozice nasnímaná na jeden záběr - zde se toho tvůrci nebáli, leč při zachování přehlednosti. Akorát to věčné napodobování Zimmerových hudebních motivů už by stačilo. Herecky tlumenější, vyčnívá pouze božská Eva, a spolehlivý Cassel (ten tu navíc už kvůli tátovi prostě nemohl chybět). Na ty 4* to tady mušketýři vytáhnou, vždyť každý dobře ví, že oni také nejsou jen trojka.

Základní premisa opakujících se stereotypů výborná, některé scény výstižností až mrazivé. Pak tam ale úplně zbytečně Lanďák začne blbnout, zdlouhavě usiluje Somrovi o život ve stylu grotesky, a třeba jejich společný opilecký výstup trvá věčnost. Dvakrát jsme u toho usnuli, jak se s tím mladý Bočan strašně Páral. Kdyby byla Soukromá vichřice svižnější, o něco lépe natočená zkušenějším režisérem, měla šanci stát se klasikou.

Některý písničky nejsou úplně špatný, ale jinak to bylo natolik o ničem, že mi snad muselo něco uniknout. A není to tím, že bych nesnesl transky, i s tímto tématem lze rozehrát velké věci - viz třeba Almodóvar. Zdejší vysoké hodnocení v tomto případě absolutně nechápu.