Pete

Od poslední seriózní velkofilmové adaptace Dumasova románu uplynulo již 50 let, a tak je zase načase tasit kordy, všichni za jednoho. Notoricky známého díla se tentokrát konečně chopili nejpovolanější Francouzi, a pojali látku poměrně invenčně (a celkem pochopitelně úplně jinak, než předtím Britové) - humor a milostné pletky ořezali na minimum, a prim zde hrají zajímavě "realisticky" pojaté souboje a napětí, pečlivě budované v jednotlivých scénách. Špinavé ulice, potrhané kostýmy, ruční kamera v temných odstínech, břitký střih, pokud není zrovna kompozice nasnímaná na jeden záběr - zde se toho tvůrci nebáli, leč při zachování přehlednosti. Akorát to věčné napodobování Zimmerových hudebních motivů už by stačilo. Herecky tlumenější, vyčnívá pouze božská Eva, a spolehlivý Cassel (ten tu navíc už kvůli tátovi prostě nemohl chybět). Na ty 4* to tady mušketýři vytáhnou, vždyť každý dobře ví, že oni také nejsou jen trojka.

Základní premisa opakujících se stereotypů výborná, některé scény výstižností až mrazivé. Pak tam ale úplně zbytečně Lanďák začne blbnout, zdlouhavě usiluje Somrovi o život ve stylu grotesky, a třeba jejich společný opilecký výstup trvá věčnost. Dvakrát jsme u toho usnuli, jak se s tím mladý Bočan strašně Páral. Kdyby byla Soukromá vichřice svižnější, o něco lépe natočená zkušenějším režisérem, měla šanci stát se klasikou.

Některý písničky nejsou úplně špatný, ale jinak to bylo natolik o ničem, že mi snad muselo něco uniknout. A není to tím, že bych nesnesl transky, i s tímto tématem lze rozehrát velké věci - viz třeba Almodóvar. Zdejší vysoké hodnocení v tomto případě absolutně nechápu.

Tak to vypadá, že i mladší brácha z posilovny chtěl mít svou Extrakci, ale tato je viditelně lacinější, a celkově o něco horší. Kdo však má rád střílení, shazování bomb, a trochu toho mučeníčka, měl by si také tady přijít na své. Z toho bahna blbosti a klišé film pozvedává o hvězdu vždy frajer Crowe, kterého je zajímavé sledovat i jak nakupuje v sámošce tofu. Akorát škoda, že nezhubne, aby mohl dostávat zase lepší role, a aby nám ještě dlouho vydržel.

Daleko jsou platonické Prázdniny v Římě, zde kdesi na severu Itálie je poněkud teplejší sezóna stvořená pro velkou romanci. Tato poměrně dost jednoduchá, až (b)anální historka, má devizu v povedeném scénáři veterána Ivoryho, a zejména v příjemně hladce plynoucí režii šikovného Guadagnina. On vždycky, ať už jsou jednotlivé scény krásné či nechutné, zajímavé nebo nudné, vytváří takovou konzistentní masu s konstantním tempem, a se silným vyvrcholením. A nakonec Chalamet - tak z toho skutečně stříká talent na všechny strany, jak když zmáčkneš zralou broskev.

Mírně odkloněné od oblíbené knižní předlohy, jejího ducha vystihující. Všechno pěkné, pěčlivě udělané, povedla se výprava, triky, kostýmy, hudba díky bratrům Rossovým s nádechem NIN, a casting v japonských rolích na jedničku v čele s Tanadou jako dokonalým Toranagou skoro level Mifune. Že si to díky rozsáhlé stopáži dává se vším na čas, to vůbec nevadí. Mám tedy v podstatě pouze jednu výhradu, nicméně tak zásadní, že kvůli ní bohužel nemohu udělit nejvyšší hodnocení - Jarvis v hlavní roli Anjina Blackthorna je dost tragickou volbou, kterou nechápu, že si tvůrci neohlídali. Ne, že by byl snad úplné dřevo, ale pro roli intelektuálně založeného lodivoda se nehodí, a má hlavně zoufalý nedostatek přirozeného charisma. V tomto bodě tedy tuto adaptaci poráží i starší Šogun s Chaberlainem.

Většinou tyhle filmy o dospívání a prvních (letních) láskách moc nemusím, nebaví mě. Zrovna tento je však natočený tak šikovně, citlivě, klobouk dolů Le Bon, že mě to naopak bavilo docela dost. A to zrovna tu pointu úplně nežeru.

Rudla hraje losera, a Blance je jí ho líto - dokáže ho opustit? To je půdorys jedné z nejvíc antiromantických inscenací všech dob, která nabízí pohled za kulisy, když herci smývají šminky ze svých tváří, a odkládají masky. Řekl bych, že asi největší génius české herecké školy Hrušínský tady narazil na své limity - nevěřil jsem mu, že by opravdu dokázal hrát špatně. Ale teď vážně - zde mi běhal mráz po zádech z jeho kreace skoro jak u kremace dobráka Kopferkingla. Přesto pro mě byla Bellevue celkově emocionálně cizí - díky bohu. Nicméně přemýšlet o ní budu ještě i zítra.

A víme zase h*vno. Málo jsem tedy Ivetu Bartošovou znal i předtím, a po shlédnutí tohoto medailonku jsem na tom pořád stejně.

Další z velmi povedených ČT divadelních inscenací - adaptací klasiků. Geniální Kemr, kterému zdatně sekunduje zbytek obsazení. Akorát mě trochu iritovala kamera, která jakoby nedokázala zabrat herce v tom správném detailu, a především až obtěžující hudba, kdy klavírní preludovaní působilo v některých scénách rušivě nevhodně. Škoda, protože tady bylo zaděláno na plný počet.