plechulka

Montrózní tříhodinové vyznání lásky Olivera Stonea americkému fotbalu a lidem okolo něj.V našich končinách tomuhle sportu málokdo přišel na chuť, ale po tomhle filmu mi nepřijde zas až tak nepochopitelný.... Al Pacino skvělý jako vždy...

Když jsem viděla ukázky z americké verze, říkala jsem si: nojo, Amíci, Ti si kvůli 15 minutám v TV a pár stovkám dolarů třeba zničej rodinu a vztahu kolem dokola.... no a za pár měsíců koukám, že i tady je spousta těch, co za pár tisícovek na sebe vybleje kdejakou špínu! Dost si zakládám na tom, že jsem tolerantní a někdy až moc empatická, ale tohle mi fakt hlava nebere!! Stačí mi vždycky zahlédnout pár minut při "surfování kanály " a mám pocit, že žiju na jiné planetě než ti lidé na "horkém křesle"!!!

S filmy pana Slámy mám vždycky ten samý problém: příběh, děj, story - říkejme tomu, jak chceme - se mi moc líbí, ale i když jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, už od půlky filmu poposedávám. Poposedávám, protože sice "co se vleče, neuteče", ale na mne se to vleče trošku moc. Prodlevy mezi jednotlivými větami dialogů jsou někdy k nepřečkání.... Jinak ale klobouk dolů před Zuzanou Bydžovskou i Pavlem Liškou - jedna hvězdička je pro ně!

Mám Johna Cusacka dost ráda a ani tady mě nezklamal - bohužel film jako celek ano. Celé mi to přišlo poněkud natahované..... pak jsem si přečetla povídku Mistra Kinga (která je mimochodem jen na pár stránek) a opět si potvrdila, že čtení a vlastní představivost alespoň mě osobně vyvolá pocit ohrožení a nejistoty - když už ne děsu - daleko spolehlivěji (proto taky Mistra Kinga nečtu zásadně sama doma!). Ale možná že s tím mám problém jenom já (?) Takže suma sumárum - u mne celkem jen malinečko nadprůměr.

Trochu filmům tohohle druhu nerozumím - asi bych to shrnula do okřídleného "co tím chtěl básník říci?" Ano, prostředí je realistické, ano, lidé se chovají jako v reálu, ano, hlavní představitelé hrají dobře a uvěřitelně - ale co s tím? Trošičku mě chybí přesah.... kdybych šla na tehle film do kina (viděla jsem ho na DVD) asi bych to nepokládala za dobrou investici - chápu, že ne u všech filmů se musím smát či plakat, ale tohle mnou skutečně pouze "proteklo"....

Pan Eastwood postavil pomník snad ani ne sobě, ale svým postavám drsňáků a kovbojů... takhle by zřejmě reagovali všichni ti "drsní" "hodní", "zlí", "oškliví"... kdyby zestárli v domku nad předměstí. Je to zajímavé třeba ve srovnání s rovněž pozdním snímkem Jacka Nicholsona "O SCHMIDTOVI" (2002) - oba dva zůstávají po smrti manželek sami, rodina je odcizená nebo daleko a musí se nějak vyrovnat se svou smrtelností.... Nicholsonův Schmidt navenek stejně nevrlý jako Eastwoodův Kowalski, ale uvnitř je každý jiný. Proto má Schmidt-Nicholson ještě šanci, zatímco Kowalski-Eastwood svůj život dobrovolně vymění za potrestání "záporáků".

Jako člověk zajímající se o křesťanství pouze teoreticky a zvenku mne nalákalo pozitivní hodnocení smínku IVETKA A HORA a pokud tohle má být v podstatě pouze jiná úprava téhož, jsem docela zklamaná. Na druhou stranu zase rozumím tomu, že o něčem jako zjevení se těžko točí a že hlavní hrdinka chvílemi působí jako z Marsu - pardon z Venuše! - po tom, co má za sebou není divu! Proto mne nejvíc upoutala její poslední promluva o tom, že za největší zázrak svého života považuje to, že zůstala relativně normální.

Tohle zpracování zásadní kapitoly života Oscara Wilda ve srovnání se životopisem z roku 1997 (OSCAR WILDE - titulní role Stephen Fry, v roli Bosieho Jude Law) bohužel není tak poutavé. V roce 1960 pravděpodobně nebylo možné akcentovat homoerotickou stránku přátelství Wilda a Bosieho a tak člověk, který zhlédne tento film, může mít za to, že Wilde byl stoprocentní heterosexuál - což asi nebyl.... Nicméně Peter Finch v titulní roli jej tak hraje a je přesvědčivý.

Pořád nastandartní, ale "vypulírování" jednotlivých skečů trochu ubralo.... můj oblíbený o "unaveném" papouškovi je rozhodně lepší v původním provedení!

Některé Almanovy filmy jsou sice skvělé, ale dlouhé, některé jenom dlouhé, ale tohle - teprv teď s překvapením zjišťuji, že i tohle mělo trochu "nadstandartní stopáž". Nicméně jsem se celou dobu bavila a pobrukovala si s interprety country cajdáky. Duo sester Johnsonových bylo fajn, ale "honáci přímo z prerie" Woodyho Harrelsona a Johna C. Reillyho přímo neodolatelné a jejich závěrečná píseň se spoustou stupidních vtipů byla úžasná. Detektiv Kevina Klina, který sebe sám stylizoval do Marlowa, těhotná skriptka ... atmosféra zákulisí show, která je možná zaprášená a "demódé", ale přesto ji všichni dělají nejen pro prachy (kterých, jak se dá tušit, příliš není), ale srdcem, je vystižená perfektně. Člověk by měl chuť sám si stoupnout na podium za mikrofon a zazpívat si "Francka a Johny byl párek...."