dewil21

Silná káva... Někdy jsem měla tak silné deja vu, že mi to přišlo až k smíchu, no ale většinou to bylo spíš k pláči. "Já už nehulim" "Dneska jsem si hledal práci" "Dal jsem si jen jedno pivo" "Celej den jsem dřel" i já jsem tohle slíchala, když jsem se vracela ze šichty a stejně jako Eva i já jsem časem odhalila všechny ty lži. No, dost sentimentu, je to natočený bez příkras a dost drsně, necharaktery hlavních aktérů jsou odhalené na dřeň a ikdyž se mi to hnusí, je to dobrej film.

Pro mě za mě můžou všichni takový básníci klidně pojít. Možná má film co říct, možná je hlubší než Macocha a možná je to fakt učebnicový, ale mě to spíš než za srdce chytilo za žlučník a to, uznejte, neni úplně nejlepší zážitek. Navíc jsem spíš na sígry a drsný chlapy, takže Štěpán mě nebere ani v nejmenším a v reálu bych se naštěstí nikdy jeho zájmu o naivní a miloučký křehulinky netěšila a kdyby náhodou, dostal by nevybíravě košem (odpad!kovým). Přesto ho takového hodnocení ušetřím, přeci jen je to snesitelnější než dnešní rádoby komedie o zamilovaných náctiletých.

Možná vás odrazuje hysterie a taky trochu debilita v chování Claire a přejete si, aby jí Madelaine O'Malley co nejdřív pověsila za krk na trám, případně jí schovala inhalátor a zahrála Beethovenovu 5. c moll symfonii na to starý piano v salonku. Ono všeho do času... Ti West vybudoval atmosféru tak hustou, že jsem se bála odtrhnout oči od zdi (projekce, vole) a ke konci jsem měla fakt obavy, aby mý sexy spoďárky neutrpěly (pr)újmu. Do sklepa teda hodně dlouho nepůjdu, ani kdybych nějakej měla. V pokleslém žánru, co se zove horor, je u mě tehle snímek dost vysoko.

Úspěch tototo filmu je (mimo perfektně civilních hereckých výkonů a dialogů) v tom, že něco takového by asi chtěl prožít každý z nás - čas od času... Napadá mě, co takhle se s Doris a Georgem scházet každý rok ve stejnou dobu?

Mám silné tušení, že ty lidi v kloboucích jsem už někde viděla... Tehdy ale jen pozorovali, případně opravovali chyby, kdežto tito mají o poznání víc vlasů a také ambicí, co se týká řízení lidských osudů. To ale ještě netuší, že láska hory přenáší, respektive i dveře otvírá. Velmi příjemná, akčně romantická podívaná, ve které nechybí socha svobody a spousta jiných již 100x viděných klišé, což ale v konečném výsledku vůbec není na škodu, protože Nolfi dobře ví, co dělá a vše potměšile servíruje na stříbrném podnose. Bravo, tahle oddychovka mi celých 106 minut nedala vydechnout...

"Ještě jednou ruku sevřít, v posledním boji co mám znát, dnešního dne chci žít a zemřít, dnešního dne chci žít a zemřít." Ještě štěstí, že na Liama Neesona se tak pěkně kouká, protože ostatní přeživší stáli za houby a ničím nezaujali, jeden měl myslím kšiltovku a druhej měl plnou hubu keců, nevýraznej zbytek se potácel okolo a vlci si pro ně chodili jak do špajzky. Ona hodnota takových herců asi není o moc vyšší než 10 kilovej pytel žrádla pro psy, takže je to vcelku pochopitelný. Ovšem Neeson je pan herec, takže celej snímek táhne v podstatě sám, začátek a jeho monolog mě uvedl do stavu mé oblíbené deprese... Pak se objevili ostatní přeživší a existencionalistické a survival drama jde totálně do kytek. Exteriéry jsou nádherný a vlci taky nebyli špatní. Škoda, více syrovosti a více Neesona a mohl by to být 5* film

"Po svých otcích byl Ira Hayes a jeho Amerika neměla pro něj nikdy víc než kabát nádeníka. Pak přišla válka a Ira Hayes najednou nebyl jiný. Pod hvězdnou vlajkou plul se bít do písku Ivo Jimy. Byl jedním z mála těch, kteří tu bitvu přežili. A tehdy jen pro něj hvězdy na vlajce svítily. Když přišel mír, tak divná změna najednou se stala: Ta jeho zem už Indiána nepotřebovala. Pak začal Ira hodně pít a policejní vůz mu hvízdal, když se někdy bouřil, indiánský blues. Dva palce vody v příkopu za mrazivýho rána, hrob jinej neměla ta zem pro Hayese Indiána." Příběh inspiroval např. i legendárního Johnyho Cashe, jehož Vyčítalem přebásněnou píseň jsem si dovolila použít, není divu, že se tak emotivního námětu chytil i Clint Eastwood. Nádherný film nejen o jedné velmi slavné fotce, ale zejména o lidech, kteří stáli u jejího zrodu a o jejich pádech. Nebudu srovnávat s Dopisy, protože tohle je úplně jiný příběh o naprosto stejné události. A mě oslovil...

Výkladní skříň na zboží pro hokejky a kopačky, každá má čele cenovku a to je asi tak všechno

Film je o dvou naprostejch krávách, z nichž jedna je kráva protřelá a úspěšná a ta druhá je krávou proti své vůli "kvůli všem ostatním". A to se takhle jednou potkaj na silnici... Protřelá kráva zrovna pospíchá ve svém luxusním voze a ostatní účastníci provozu jsou jí u vocasu, což samozřejmě nakrkne chudinku krávu v sotva startujícím autě. Obě mají svým způsobem náročnej den, což skončí konfrontací hvězdářského dalekohledu za poslední prachy s čelním sklem a kapotou luxusní káry a následnou honičkou. Trest nemine ani jednu z krav, ale je vám asi jasné, že nejvíc to "opět" odnesla ta chudinka...

Nechápu, jak se z tak dobré knižní předlohy podařilo udělat Troškovi takovou slátaninu. Doporučuji shlédnout jako poslední možnost při několikadenní zácpě.