Bernhardiner

Od reprezentanta žánru "Commedia sexy all'italiana" jsem čekal něco ještě ostřejšího, ale není nač si stěžovat. Nahota tam sice je (v celkem skromném množství), prim však hrají bláznivé situace - schovávání, lži, záměny pokojů, obskurní postavičky (věčně nalitý ruský houslista s nadstandardní výbavou). Scénář je nejspíš podobný ostatním reprezentantům žánru a sám o sobě není ničím originální, přesto se jedná o velmi dobrou zábavu. Být otrokem, chtěl bych, aby Edwige a Barbara byly mými otrokářkami. To jsou feny se vším všudy! //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 75%

Bernard Šafařík před tímhle počinem nic nenatočil a bohužel je to na výsledku dost znát. Prvních zhruba dvacet minut se věnuje tomu, jak se naši hrdinové dostali na západ. Je to jednak dost podivně útržkovité, navíc to zobrazuje pasáže, které jsou naprosto zbytečné (jízda autobusem) a nepůsobí to na mě důvěryhodně (pochybuju, že by toho malíře pustili na západ). Zbytek filmu odehrávající se ve Švýcarsku je vůbec zvláštní - na jedné straně tu kritizuje pracovní poměry imigrantů ve Švýcarsku a neochotu Švýcarů s těmi fujfuj Čechy vůbec něco mít, na druhé straně tu vidíme věčně nalitého podvodníčka Landovského, jehož bych si, být Švýcarem, do země opravdu nepouštěl. Takže co z toho vyplývá? Že ve Švýcarsku můžou uspět pouze alkoholu holdující vychcánkové? //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 50%

Kim Ki-duk je už nepochybně jednou nohou v psychiatrické léčebně, přesto stále točí filmy, na které se, ač jsou velmi podivné, dá stále dívat. Zde se nepochybně jedná o kritiku korejského kapitalizmu, který ve společnosti podporuje korupci, strach a další nepříznivé jevy. Jen jsem však nepochopil, co mají ti mučitelé představovat. Zachránce demokracie? Těžko. Mstitele? Možná. Nebo také třeba Američany, kteří mají trýznit Koreu (Všimněte si, že ti chlápci a holka jsou navlečeni do mundůrů americké armády), i když to by nedávalo moc smysl. To prostředí okolo našich (anti)hrdinů je jasnější - všude vládnou peníze - holka se nechává mlátit (ne)přítelem, protože jí dává prachy; kluk, kterému bratr zaplatil studium v Americe, ale nyní je nepoužitelný atd. atd., nebudu to tady prozrazovat všechno. Při sledování jsem využil dosud nejnovějších a prý i nejlepších anglických titulků, avšak ani ty nejsou bůhvíjaké. 70%

Islanďané jsou jistě velice inteligentní lidé, ale tohle podle mě nedokážou pochopit ani oni. Možná, že je předloha k tomuhle dílku srozumitelnější, tadytotiž byli v hlavních rolích přeludy, třírohý beran a nějaká tajemná žena. Nesnažte se v tom pitvat, to je zbytečná ztráta energie. Všechno ve filmu zároveň existuje i neexistuje. Prostě pozoruhodné dílko pro hodně otrlé povahy. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 50%

Philippe Clair není v Česku příliš známý režisér a, ač jsem za nadabování téhle komedie rád, ani se nedivím. Aldo Macchione je v dvouroli výborný, je však jediným z mála světlých bodů tohoto filmu, dalším je třeba biskup. Zbytek je takové pěkné, celkem zábavné, téměř nahaté nic. Ale nezlobím se, je to příjemné rozptýlení. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 60%

Nečekal jsem, že najdu jugoslávský snímek, který bude navádět mladé a nehezké, aby zašli za plastickým chirurgem. Ale upřímně řečeno, když máte nos jako skobu, je plastika docela vhodná. Nejen proto, aby se člověk líbil ostatním, ale především proto, aby se líbil sám sobě. Je to svým způsobem romantická komedie na stejné téma jako skvosty typu Rafťáků, Panenství na obtíž a další, které řeší jen panenskou blánu a penis, jelikož je evidentně strašlivé neštěstí, když vám už bylo patnáct a jste stále panic/panna. Tohle dílko má ale mnohem lepší scénář a herecké výkony (do porovnávání hereckých schopností Kotka, Mádla a Sonji se raději pouštět nebudu), a to i ve vedlejších rolích (otec, úchyl). Sonja Savić totiž holku hulící jako lokomotivu s účesem i ohozem lépe situované bezdomovkyně zahrála skvěle. A ta osmdesátková jugoslávská hudba spolu se dvěma vykopávkami z prvního depešáckého alba se mi také velmi zamlouvala. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 80%

Co víc si může divák přát než skvěle zahraný, skvělé napsaný a skvěle zrežírovaný snímek? Nic. Jenže u tohohle počinu je jedno velké ale. Předlohu k Ďábelským ženám napsali pánové Boileau a Narcejac, kteří se postarali i o námět k mistrovskému Vertigu. A v tom je ale právě ten háček. Já jsem Vertigo zhlédl a, ač je to už nějaký rok zpátky, děj si dodnes velice dobře pamatuji. A právě proto mě postupem času došlo, v čem bude spočívat pointa Ďabelských žen, neboť oba dva náměty jsou si podobné jako vejce vejci. Zdá se mi, že Vertigo je po scénáristické stránce dokonalejší, protože Ďábelské ženy nechávají některé záležitosti nevyřčené. Ale třeba je to záměr, těžko říct. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 95%

Domácí filmy u ruského, již úspěšně popkornizovaného, publika příliš netáhnou, a proto se tamní soudruzi filmaři rozhodli klesnout na úroveň svých diváků. Ne, nebojte se, není to takové hrůza, ale na druhou stranu chválit není moc co. Z ruských bylin o bohatýrech je možno při dnešních technických možnostech vytvořit velkolepý film, který bude mít i myšlenku.Tohle je, nezlobte se na mě, parodie na tyto příběhy. Příběh o Aljošovi si klidně přečtu - pokud tedy vůbec nějaký existuje a nevznikl pouze v hlavách scénáristů. Navíc to celé působí neoriginálně, vypadá to jakási míchanice Shreka a Asterixe a Obelixe. Už jen ten okopírovaný osel, zde v podobě debilního kecajícího koně, je políčkem do obličeje diváka, který netrpí sklerózou. Co se animace týče, ta silně připomíná staré animáky s Asterixem a Obelixem. Nemůžu sice říct, že bych to chtěl vypnout v půlce nebo, že bych se u toho uzíval, ne, problém je totiž v nečem jiném - tenhle snímek nemá duši. Ke vší úctě ke Shrekovi a Asterixovi, animované zpracování ruských pověstí by mělo být na mnohem vyšší úrovni, takhle to vypadá, že z nich mají Rusové jen srandu. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 65%

Hlavní hrdina - Muž, který se nemůže smát - místo toho, aby se vtipům smál spíš chrčí a jelikož ho tento problém velice trápí, jde k psychiatrovi. Potud to ještě vcelku normální film, pak ale příjdou na řadu šedesátkové novoty. Místo toho, aby se režisér soustředil na příběh, začnou se před divákem dít věci. Tak například se tam objeví vedoucí výstavy o volném času, který mluví o tom, jak je nutné, aby lidé nějaký volný čas měli, aby následně přiznal, že sám nemám. Nebo třeba černoch, který bělochům - Norům - představuje tradiční norskou lidovou architekturu. Dnes je multikulturalismus do západní kultury tak zarostlý, že by se nad tím nikdo nepozastavil, na konci šedesátých let tomu tak určitě nebylo. Prostě věci postavené naruby a navíc ani vlastně nesouvisející s tématem filmu. Pak tam jsou zakomponovány třeba rozhovory s lidmi na ulici o tom, proč se Norové nesmějí. Samozřejmě flashbacky z hrdinova mládí, kdy přišel o schopnost se smát, nesmí chybět. Prostě mišmaš na druhou, ve kterém je dost těžké se vyznat a který dost možná ovlivnil pány Danielssona, Alfredsona a Kulleho při tvorbě takových obskurních komedií jako Pusťte vězně ven, jaro je tady! nebo Knihkupec, který se přestal koupat. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 85%

Jeden tak trochu obdachlose si vzpomene, že má kdesi ve Štýrském Hradci vlastní boudu. Nevím, jestli bouda je to správné pojmenování, možná že chatrč by byla lepší, ale to nechme být. Dokonce tam v ní má kamarádku - krvežíznivou kočku. Navíc ve městě potkává své staré přátele, mimo jiné i Tobiase Morettiho, ze kterého se stal řádně slizký fízlus. Hodně nám zvlčel od doby, co opustil Rexe, je vidět, že ho dlouho nikdo nehlídal. A taky příjdou pochopitelně na řadu staré křivdy, jinak tomu snad ani být v takovém filmu nemohlo, zvlášť když naši hlavní hrdinové kdysi tvořili partu kinderteroristů. Vlastně všichni zúčastnění nejsou úplně normální, asi na tomto stavu budou mít podíl ty tuny prášků, co berou a zapíjejí alkoholem. Vůbec to není špatný film, samotný námět by asi byl celkem dobrý, ale to zpracování je vlastně úplně průměrné, žádný zajímavý nápad do toho Murnberger nepřinesl (snad kromě kočky lízající krev). Prostě bez chuti a bez zápachu, nemastné, neslané. K postavám si nevytvoříte žádný vztah, díky čemuž vám je úplně jedno, jak příběh skončí. Za to částečně můžou i herci, Moretti byl krásně slizký parchant, který navíc působil i lehce vyšinutým dojmem, tomu bych nic nevyčítal, ale ostatní herci jsou prostě zapomenutelní, Hader, Düringer ani hezká von Waldstätten mě nedonutí, abych se díval na jejich další filmy. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií vol. 2// 70%