Bernhardiner

Osm filmových kousků od celkem devíti režisérů o věcech, které režiséry nebo jejich filmové postavy stimulují. Celkem milé, občas i dost zábavné, ale nic světoborného. Zatímco třeba pro Hanse Abramsona je stimulem humor Charlieho Chaplina, a proto se vydává hledat jeho londýnské rodiště, Ingmara Bergmana nejvíce stimluje jeho dvouletý syn. Hrané filmy ale vypadají mnohem zajímavěji, jako například setkání Harriet Andersson a Sven-Bertila Taubeho za účelem knullování nebo "znásilnění" Leny Granhagen. V nejvážnější a zároveň nejdelší povídce o příliš drahém náhrdelníku exceluje Ingrid Bergman a Gunnar Björnstrand. Pro fanoušky Ingmara Bergmana a staré severské kinematografie vůbec je to záležitost, kterou stojí za to vidět. 70%

Až bude madam Aschan zase někdy něco točit, doporučoval jí bych méně se inspirovat vlhkými sny a více realitou. Ano, je to působivé, ano, je to šokující, ale obojí v tom nejhorším smyslu slova, s Moodysonovým štykem to nemůže nikdo srovnávat ani ve zfetovaném stavu. Hlavní hrdinka se celou dobu tváří jako chcíplá myš, ale to bych jí až zas tak nevyčítal, při výběrovém řízení se nejspíš nebral tolik ohled na herecké dovednosti, jako spíš na to, zda je mladá herečka schopná provést trojité salto s pěti vruty koňmo. A i herecky by alespoň v telenovelách obstála naprosto bez problému. Spíše lituji její filmovou sestru Sary. Představitelce Sáry Isabelle Lindquist bylo v době natáčení údajně šest let. Pokud do té doby nebyla Isabelle stejně jako její hrdinka "předčasně vyspělá", potom dost možná ano. Už vidím ty davy švédských mladíků, kteří si nedali pozor a nechali se svést touto předčasně vyspělou a skončili v kobce za pedofílii. Nedokážu odhadnout, komu byl tedy film určen. Pedofilům? Škoda, že se v tom "nelítostném fyzickém i psychickém souboji" hlavní hrdinka bála použít tu pušku, se kterou si pořád hrála. Výsledek by byl mnohem šťavnatější. Já uznávám, že mezi dívkami také dochází k šikaně a podobným jevům. Ale takhle to, přátelé, opravdu neprobíhá. 40%

Hodinu se čeká na Godota, který, světe div se, dorazil. Přišel ve značně povznesené náladě a dokonale vyzbrojen! Do té doby nepříliš záživné seznamování s jednotlivými postavami a jejich osudy a povahami se změní ohňostroj a kulkostroj, který nenudí ani v momentech, kdy nepromlouvají zbraně, nýbrž lidé. Zbraně však lidské hovory brzy přehluší, což přináší divákovi velmi příjemnou krvavou koupel, obohacenou o vražedné podvazky Jeon Ji-hyeon, na které se půlka diváctva zkrátka nevynadívá. Jsem velice rád, zde nadbytečné žvanivosti bylo učiněno zadost, a nahradilo ji kvalitní herectví - zvláště Lee Jeong-jae snese ta nejpřísnější měřítka. Někde jsem slyšel, že záporné role jsou pro herce jednodušší. Tenhle chlapík dokazuje, že tomu tak být nemusí. A příliš nepokulhává ani scénář. Je sice pravda, že první půlku lze úspěšně prozívat, ale nějak jsme se s tím množstvím postav a jejich dřívějším počínáním seznámit museli. Některé svině je zkrátka vhodné zaříznout včas, tahle znečišťovala korejský vzduch příliš dlouho. 85%

Prasárna, úchylárna a debilita o prasatech, úchylácích a debilech, kteří se chovají prasácky, úchylně a debilně. Asi se proto ptáte, proč to hodnotím tak, jak to hodnotím. Dobrá, prozradím vám to - smíchy jsem se válel na zemi. Alespoň chvílemi tedy určitě ano, vidět žárlivého dokonalého Árijce Götze Otta bylo k popukání. Dejte mi někdo adresu Jean-Marie Poirého, asi mu pošlu kytku. Uvařít z tuny exkrementů takovýhle film, to chce kumšt. 50%

(Snad alespoň před-) poslední služba pro francouzskou komedii. Hlavní hrdina má charakter jak víno - nemá problém okrádat staříky před křížem, jen aby se předvedl před svým nepřátelsky naladěným kolegou, který v sobě skrývá strašné tajemství. Ale do toho mu vstoupí LÁSKA. Taková ta nejčistší, víme? (Velkoryse pomíjím fakt, že vznikla v prvním hodinovém hotelu, na který naše hrdličky narazily) A jelikož tahle láska dokáže hýbat zeměkoulí, nějaká proměna charakterů není pro ní žádný problém. Takže mladík je z prohnanosti nepochybně vyléčen (do té doby, než bude uvidí příležitost v jiném oboru). Hlavně, že láska vždy zvítězí. Není toho moc, za co bych mohl film pochválit. Jedině snad herecké obsazení ve vedlejších rolích je potěšující, Depardieua a Galabrua vždy rád ve filmu uvidím. Ani Didier Bourdon v roli kolegy není špatný, ale koukat víc než půldruhé hodiny na kanadského hezounka Grondina, který by si kvůli kříšťálově čisté lásce řezal žíly, je trochu silná káva. 30%

Uvedený poster trochu klame, nejedná se o film překypující sexem (byť ten je taky obsažen) a klame vlastně i uvedený žánr, komedie si to moc říkat nemůže. Co to ale vlastně je? Čert ví, nuda není žánrové zařazení. Nudné to opravdu je, ale musíme si uvědomit, že hrdinka, která léta v jednom kuse sledující televizi, zároveň je sledovaná internetovými voyeury a občas obšťastňována dvěma "přáteli", musí mít pekelně nudný život. Celý film je tedy nudný až na hezky vyřešený závěr, který celému dílku vlastně dává smysl a vysílá do světa důležité poselství: Nedívejte se na tu zpropadenou televizi! (A já sobě si vysílám poselství: Vypni už ten debilní počítač, magore!) 50%

Měl jsem z výsledku filmařské práce Daniela Bordovského díky zhlédnutému traileru trochu strach, nicméně o železnici se zajímám již od dětství a internetová videa týkající se této oblasti sleduji velmi často, a proto jsem se odvážil i do zhlédnutí tohoto. A trailer nelhal. Obsahoval totiž několik dobře natočených záběrů a jinak nic. S celým "dokumentem" to je stejné - je to jen sled záběrů bez přidané informační hodnoty (snad kromě té práce s výhybkou). Navíc ten sled záběrů je dost podivný, hlavně konec je vyřešen nepochopitelně. Posuďte sami: vlak dojede do Osoblahy, tam se otočí, kousek jede zpátky, pak následují záběry z nějaké opravny, poté je znovu v Osoblaze (!) a pak se teprve vrací do Třemešné. Já chápu, že natáčení muselo být celkem náročné, přejíždění z místa na místo (v některých případech to je slyšet i zvuk motoru auta, což dojem rozhodně nezvyšuje) a natáčení ve vlaku i ve stanicích muselo zabrat soustu času, stejně jako sestříhání videa, ale tohle je prostě dílo, kterému chybí jakýkoli koncept. Kromě toho zde najdeme i několik logických chyb, například ve Slezských Rudolticích parní vlak čeká na protijedoucí vlak Českých drah. V čase 52:46 vidíme, jak si to ke Slezským Rudolticím šine dieselová lokomotiva se dvěma vagony, ze které se v čase 52:59 stane dieselová lokomotiva s vagonem pouze jediným. Z autora může výrůst celkem solidní kameraman, je zkrátka vidět, že kameru nemá poprvé v ruce. Ale není to režísér, v každém vagoně by našel půltucet lidí, kteří by to zrežírovali lépe. Každý má právo na svoje telecí léta a ani Bordovský není výjimkou - je nabíledni, že má pocit (znásobený pod tíhou upřímných i neupřímných pochval), že dokáže ohromit celý svět. Zatím se však dokázal spíše zesměšnit - kdyby měl trochu soudnosti, nikdy by neobohacoval ČSFD a IMDB (tam dokonce přidal i "přeložený" obsah) o pracovníky železnice. Ale nezoufejme, třeba se tvůrce ze svého opojení vzpamatuje a začne tvořit i něco, co bude k užitku. A kdyby ne, sebevědomí má dost. To se dnes cení víc než schopnosti. 30 %

Převlékání se za ženskou na polský způsob dopadlo mnohem lépe než v mnohem známnější Tootsii nebo třeba švédské blbosti Kokpit. Je to totiž mnohem zábavnější než oba zmíněné tituly, přičemž zdrojem humoru není pouze sám hrdina, ale i hostitelé, u kterých v převleku za služku přebývá (např. cukrový badatel). Jakási společenská kritika zde cítit je (hlavně byrokracie a různí nepotřební lidé na vysokých pozicích), ale neznám Polsko tak dobře, abych to mohl plně docenit. Film určitě ve své době (a v katolickém Polsku obzvlášť) provokoval polibkem mezi "ženou" a ženou, což rozpálí další ženu. Ke konci sice filmu trochu dochází dech, ale přesto nemám důvod hodnotit hůř. Mimo jiné i díky skvělému obsazení, kromě hlavního představitele zaujme hlavně Adam Mularczyk v roli "umělce" Adamiece. 70%

Nejlepší severokorejský film, co jsem zatím viděl, ale neberte to zrovna jako nějakou lichotku. Vzhledem k tomu, že se to odehrává v dávnější minulosti, nelze vychvalovat v každé druhé větě správnost vůdcova rozhodnutí, a navíc se zde nekoná ani letitý konflikt mezi bohatými a chudými. Zde totiž bojují korejští hrdinové proti japonským zlosynům a v sázce není jen korejské území ale i manuál bojového umění. Kupodivu to má asi reálný základ, ale ten zbytek, to je poklad. Takové bojovníky nemají ani Američani, tihle dokážou skákat asi padesát metrů do vzduchu! Světe, div se, ale v mých očích to dorostlo do fraškovitých rozměrů, což patrně vůbec nebylo záměrem tvůrců. Velká škoda, protože jinak ten film mohl vypadat vcelku "normálně". Dokonce i ti herci se tu netváří jako rozpohybované figuríny z vitrín jako v jiných severokorejských tyjátrech a hudba! - představte si - nezní jako z padesátých ale možná tak jako ze sedmdesátých let! Pokrok nezastavíš... 55%

Zoufale utahané cosi, co usilovně předstírá jakýsi absurdní humor. Absurní to je sice až do nebes, o tom žádná, humoru je však divákovi servírováno minimum. A jak minuty ubíhají, je to čím dál horší. Nemůžu tomu ale vzít jistou naději v lepší zítřky a velmi dobré herecké obsazení - a navíc Salma El Mouissi je velmi sympatická fena, s tou bych se s radostí oběsil na jednom provaze. Inspirace slavnějším a (z nějakého záhadného důvodu) kultovnějším snímkem se zkrátka moc nepovedla. 60%