Bernhardiner

Zabít draka není jednoduchý úkol. Zbavit draka tří hlav vskutku vyžaduje nadměrné úsilí, nicméně zbavit společnost vnitřních pout je úkol vskutku nadlidský. Film byl velmi aktuální ve své době, dnes je však ještě aktuálnější. Lidé v dnešní společnosti žijí, přemýšlejí a rozlišují dobré od zlého na základě jim vnucených společenských vzorců, které buď nemůžou, nechtějí nebo se bojí změnit. Stejně jako tehdejší i dnešní společnost je spoutána a dušena, tak i široká ruská duše je v tomto filmu, alespoň zdánlivě, spoutávána a dušena německou strohostí. A to se vlastně žádný Němec na scéně neobjevil. A rozhodně za to nemůže pouze město se strohou severoněmeckou architekturou, ve kterém si film natáčel. Jde z toho takový chlad, že nemůžu uvěřit, že je to vlastně ruský film. Že je to ruské, lze vlastně poznat pouze z ruských hereckých es (Jankovskij, Abdulov, Leonov, Tichonov). 75 %

Jean Gabin byl nepochybně vynikající herec, to tvrdím i přes to, že jsem s ním viděl pouhé tři filmy, vesměs komedie. K tomu, aby komedie byla komedií, potřebuje buď výrazného komika, a to Jean Gabin, ve vší úctě k němu, nebyl a Liselotte Pulver, která snad i nějaké komediální nadání má, to ne zcela dokázala vynahradit, nebo skvělý scénář podpořený dobrou režií. Námět by byl celkem dobrý, ovšem pohřbívá to nevýrazný scénář. Film tak nějak pomalu ubíhá bez nějakého většího vzruchu bez toho, aby se snažil diváka nějak získat. Teda pokud pominu příběhovou vsuvku z lodi, což, ano, film oživilo, ale vůbec se to k němu nehodilo. Na jedno zhlédnutí to stačí, ale podruhé bych si to asi nepustil. 60 %

Mé letité přání vidět trojité salto s pěti vruty slonmo se mi ani zde nevyplnilo, nicméně zdá se, že to nemusí být až tak nereálný úkol, zvlášť, když Jiří Sovák naučil jednoho slona zpívat. A to, co předvedli ruští artisté, pro to se těžko hledají vhodná slova. Já měl v jednom kuse strach, husí kůži a závratě z těch jejich nadpozemských i pozemských kejklů, ať již se živými zvířaty nebo bez. Pak tu máme linii příběhovou, která je, vcelku pochopitelně, o něco slabší, ale ani ona mě nenudí. Scénář je, musím přiznat, trošku chatrnější a příběh jako takový je dost předvídatelný, navíc podobné náměty, které se týkají dorozumívání lidí a zvířat dokázal Macourek zpracovat Macourek v jiných filmech a seriálech (hlavně v Arabele) podstatně lépe. Jenže máme tu několik výborných herců, kteří se svoje výkony opravdu nemusí stydět - Jevgenij Leonov v roli ředitele cirkusu (na jeho honičku za údajným záškodníkem Aljošou si počkejte, je k popukání), Jiří Sovák v roli profesora a sloního cvičitele a dirigenta a Iva Janžurová v roli zhypnotizované Angličanky. Všechny ale převyšuje Leonid Kuravljov, s takovouhle grácií zahranou zápornou postavu jsem snad ještě neviděl, opět zde dokazuje, jak multifunkčním hercem je. Upřímně, je tedy pravda, že obě dvě linie by lépe fungovaly samostatně, protože spolu moc neladí a nejsou příliš provázané. Taky je pravda, že akrobatické kousky nemusely být uměle zpomalované a zrychlované. Ale to je asi tak všechno, co by mi na tomhle snímku vadilo. Na to, že to trvalo více než dvě hodiny, mě to skutečně bavilo. 80 %

Když jsem s vyplazeným jazykem dorazil do královehradeckého Cinestaru pět minut před šestou, dozvěděl jsem se, že obsadím poslední volné místo. Řekl jsem si, že když se stal zázrak stal jednou, stane se i podruhé - že třetí díl překoná fantastickou dvojku. Nestalo se tak. Byť film osvěžují historické osobnosti jako Robbespierre či Marat, je až příliš znát, že scénář byl šit horkou jehlou a že se Clavier jako scénárista vyčerpal (znát to bylo už v On ne choisit pas sa famille). Mnoho nových nápadů nepřináší, příkladem budiž mnoho narážek na odporný dech našich hrdinů, kterých v minulých dlech rozhodně tolik nebylo. A - je to možná jen můj problém - nemohl jsem uvěřit, že se to odehrává v Paříži, české prostředí je až příliš znát, zvlášť, když jsem některými pařížskými uličkami osobně procházel v Praze. Pokud se ale Clavier vyčerpal scénáristicky, rozhodně nic neztratil ze svého herectví, stejně jako Reno. A tihle dva dokážou pozvednout film z hlubin (pod)průměru, totéž by se dalo říct i o ostatních hercích, jen kdyby někteří nadarmo nevyplňovali plátno (konkrétně Clavierova nepřirozeně vypadající bývalá manželka Marie-Anne Chazel a jeho kamarádi z Co jsme komu udělali Ary Abittan a Pascal N'Zonzi), protože jejich postavy byly naprosto zbytečné. Víte, asi bych tenhle snímek hodnotil hůř, kdyby měl nějakou slušnou konkurenci - upoutávky před samotnou projekcí mě však utvrdily v tom, že žádná taková konkurence neexistuje, byť někteří v sále i v tomto případě hýkali smíchy. A jelikož francouzská komedie bez nežádoucích doprovodných jevů jako přílišný důraz na romantickou linku či příliš mnoho prostoru pro jakkoliv znevýhodněné postavy. Proto jsem rád za každou exhumaci francouzské komedie, byť nám ukazuje již viděné, protože je to dost možná to jediné, na co se v brzku bude dát dívat, alespoň co se hollywoodských a evropských filmů týče. Ať žije exhumace! A nejlépe se skvělou hudbou Erica Léviho k tomu. 70 %

Jestli je tohle bláznivá komedie, já jsem čínský palácový psík. Dobrá, námět je originální, to uznávám. Herci (hlavně ve vedlejších úlohách) jsou také velmi kvalitní. Jenže scénář je zpracován neslaně nemastně a režie na tom není o moc líp. Můžeme si sice užívat záběrů na vytříbené pokrmy těch nejlepších evropských šéfkuchařů a na jejich přípravu a povedl se i závěr, jenže ústřední rozvedené duo se více než nějakým vařením zabývá svým milostným vztahem, což koutky dívakových úst rozhodně nepozvedne. 60 %

Přátelé, tenhle film není o nějakém příběhu. Pokud to tak vážně berete, tak vám mohou vedlejší dějové vstupy skutečně hodně zmást. Tenhle film je totiž od začátku (starý muž laskající vepřové) až do konce (novorozeně sající matčino mléko) o úctě k jídlu jako takovému, o životní pouti pokrmů (a vlastně i o životní pouti jeho složek - vepřové i nakrájená cibule chutnají podle toho, jaká byla jejich životní pouť). Cesta k dokonalé chuti je zde místy dojemná, místy zábavná, místy velmi vášnivá až erotická a vždy velmi chutná. Úcta k jídlu je něco, co v současném světě strašně chybí a nějací vegani a podobné těžce nepozoruhodné skupinky to nevytrhnou. 90 %

Když je člověk sám, je to na draka. Když ho navíc tíží svědomí, je to ještě horší. Co takhle dostat pořádnou nakládačku? Dobrá smrt tě může zachránit, ale ta se ne vždy rozhodne dostavit. Amnézie však také není k zahození - člověk s tímhle profilem vlastně může žít v relativním klidu. Horší je pak to probuzení ze sna... Neobvyklý příběh o setkání chlápka se zločineckou minulostí bez přátel a rodiny a osiřelou holkou, které zbyl vlastně jen dědeček a hudební studio natočil mistr všednosti, trapnosti a nizkorozpočtového filmu a odpůrce velkoleposti a patosu Nobuhiro Jamašita. Přes potenciálně slzotvorné téma je to natočeno tak, jako kdyby Shigeo a Kazumi byli sousedi od vedle, kteří Vám vyprávějí svůj příběh - je to milé, nenucené a naprosto přirozené (ač trochu krve se tam přece jenom najde). Navíc je to doprovázeno velmi příjemnou hudební složkou, která rozhodně nenudí, Subaru Šibutani je obstojný zpěvák, rozhodně lepší než Doo-na Bae v Rinda rinda rinda. Fumi Nikaidó je nejlepší herečka své generace, kterou znám, a jako vždy odvedla naprosto skvělý výkon. 90 %

V mých ústech se v současné době nachází pouze 28 zubů, čili jsem klidný - tohle se mně stát nemůže. Ani bych o publicitu, opilecké večírky, kde bych názorně dokazoval své lovecké úspěchy, a výstupy v televizi nestál. Ale když je člověk výjimečný, má to těžké. Výjimečný Jevgenij Leonov výjimečně zahrál výjimečného, avšak jinak celkem normálního člověka. Výjimečný je v tom, že mu každý pohyb a každé slovo věříte. Jinak je to skvělá satira na společenské poměry v Sovětském svazu, která si bere na mušku kulty osobnosti, šarlatánství i obyčejnou lidskou závist. Její nadčasovost velmi připomíná Bílou paní, kterou mnohých ohledech překonává. Tenhle film, zdá se, nikdy nepřestane být aktuální. Ať „vyjímeční“ žijí na titulních stranách bulváru navždy, běda, kdyby zrovná žádný nebyl k dostání! 100 %

Že Němcům zrovna moc nejdou komedie, to je zkrátka pravda odvěká. Bernd Stephan taky není žádný komik od přírody. Avšak ve spojení s ostatními herci, obzvláště se starými známými Anny Duperey a Michelem Galabru, kteří mě nikdy nedokázali zklamat, se to dá celkem snést. Samozřejmě, je to trochu nereálná pohádka, která by bez romantické linky, která tenhle film dost „zjemnila“, byla třetinová. A samozřejmě stavící na údajně jednoduché krádeži aut. Struktura samotného příběhu navíc není bůhvíjak originální, tudíž nám zbývají relativně dobré horecké výkony (v případě hlavního představitele pomíjím, že jde o komedii) a celkem pěkně vyřešený závěr. Upřímně, nevím, jestli bych v reálu takovému člověku fandil. 70 %

Docela dobře dokážu pochopit odpůrce Vladimira Putina, že to svorně házejí do odpadu, neboť před pár lety by to jako rudý hadr na býka možná působilo i na mě. Teď jsem ale... chytřejší, bystřejší a všeobecně dokonalejší než kdykoli dříve... nebo jinak - dnes již nečerpám informace jen z Iděsu a podobných médií, která mají zakoupeno předplatné na vymývání českých mozků, ale i z nejrůznějších dalších českých, ruských i ukrajinských zdrojů. Co k tomuhle dokumentu tedy napsat? Stopáž je trochu přes čáru a občas ten dokument útočil na slzné kanálky víc, než by bylo zdrávo. Jinak k tomu nedá říct moc negativního. Když posloucháte, co Putin říká, zjišťujete, že to dává trochu více smyslu než to, co říká třeba takový Petro Porošenko. Co se ostatních vystupujících týče - ze všech vyzařuje radost, upřímnost a lidskost (a žádný rudý komunismus). Koneckonců jsem to sám viděl na vlastní oči, když jsem Krym navštívil - šťastně tam vedle sebe žili Rusové, Krymští Tataři i Ukrajinci (z kterých někteří přišli až po Majdanu). Ukrajina za svou existenci vděčí Rusku nebo lépe řečeno Sovětskému svazu. Před rozdělením Sovětského svazu žádný ukrajinský stát neexistoval, a pokud by Ukrajina nebyla začleněna do Sovětského Svazu a Rusové neuznali Ukrajince jako samostatný národ (a že neruských národů v dnešním Rusku je), její dnešní území by bylo rozděleno mezi Rusko, Polsko a Maďarsko a nikoho by to nezajímalo. Chápu, že Ukrajina, jako každý mladý stát, má problémy. Ale tyhle problémy nesmí řešit tím způsobem, že bude vzývat vrahy, aktivně přepisovat svou historii a likvidovat své chlebodárce. Krymčané se zkrátka rozhodli vstoupit do Ruské federace a na tomto faktu nic nezmění žvásty Kličků, Jaceňuků a podobných. 80%