Omnibus

"Máša je pes negrožravý, Quentin kinofil je hravý. Čert vem volnost, hlavně zdraví. Vzpurný negr? Bič to spraví." No vida. Tarantino, učitel národů. Pár zajímavých poznatků z jeho didaktického black and white spektáklu: Rčení "mít se jako v bavlnce" má jiný význam v Evropě a jiný v Americe. Ideální utěšitelka pro nedomazleného honáka dobytka není stopující slečna z E55, ale německy šprechtící negryně v rozpuku, resp. přiměřeně našlehaná. Samuel L. Jackson má ve své lebce tři důlky v oblasti servility, čímž zabodoval při castingu. V otrokářské Americe se negromilní Němčouři vysokého věku nedožívali, což je škoda, ale slovy klasika: "Pardon, nešlo odolat". Stupňovat se dají i podstatná jména vlastní, například jméno pro psa: Rex, T-Rex, Máša. Nečekaně nabytá svoboda může být břímě nejen pro negry, ale i pro šíleného primitiva z videopůjčovny, což se projeví zejména při (zbytečně a až otravně přepálené) přestřelce v Candylandu. Nicméně, svoboda nesvoboda, milovník filmů Tarantino je ve své scenáristické a řežijní onanii schopen vytláskat svého podměrečného bílého pinďoura až k olbřímí negerské, 25 centimetrové kládě.

"Já jsem staré, vilné prase, potřebuju odčervit. Za slečnami, po terase, plazím se jak trilobit. Olíznu-li červa, chytnu z toho nerva. Boule v břiše cukne, libido se zcvokne." Velmi zvrhlé, velmi lidské. Helmintologii, sexu a poctivé filmařině třikrát zdar! Tak jsem si potvrdil podezření, že Cronenberg byl morbidní staré prase už zamlada, pravděpodobně už coby úchylné batole. Obdržel jsem i užitečnou informaci, na co si dát u partnerky pozor, což se mi hodí nemlich teď, když jsem se oženil s jednou nejmenovanou bujnou uživatelkou naší filmové databáze (kdo ví, ten ví, kdo neví, ať si to zjistí :-)). Obecně, pánové, pokud vaše žena přestane večer vyžadovat sklenici vody a tři tabletky acylpirinu, na "hroznou bolest hlavy", a místo toho začne podezřele funět a tahat vás do postele, je záhodno ji ihned svléknout a ... a zkontrolovat jí pokožku! Jestli ji neosliznul ten Cronenbergův blivajzovitý, genetickými pokusy zmršený šukací červotoč. Pokud neosliznul, užívejte si, pokud ano, prchejte o sto péro, je-li vám vaše zdravé libido milé!

"Já jsem kráva v uniformě, potřebuju... vybubat. Jeblý duchu, pojď si pro mě! Scénář zralý na odpad." Až na to, že nemůžu dát odpad filmu, který mi dokázal způsobit několikaminutové záchvaty smíchu, až mi tekly slzy (např. divoce vyzvánějící pevná linka, se sluchátkem na speedu :-)). Crazy komedie hadr. Taky zdroj zajímavých informací ohledně přijímacích testů žen k americké policii. Např. že IQ uchazečky nesmí převýšit počet tabletek denní dávky psychofarmak, předepisovaných jejím psychiatrem. Že střelený fotr policajt v jejím curriculum vitae jsou body navíc, zejména pokud papá zvládá i posmrtně telefonovat, aby prudil. A že nejvhodnějšího kandidáta z policejního sboru, pro navazování důvěrného přátelství při noční šichtě, poznáte podle díry v hlavě. "Bububu, bububu, bububu... BAF!" Koho jsem teď vylekal, ať udělá čárku...  ,,,,,,

"Azbest, plísně, rtuti sud... neznals bolest doposud. Tuberácká demolice? Sova houká: Nikdy více!" Náhodou, tenhle norský eintopf z rezavé vojenské konzervy, nalezené v nemocniční kantýně tuberáckého sanatoria, byl kupodivu poživatelný, sice mírně klišoidně zatuchlý, ale zasytil, aniž otrávil. A kdyby mezi čerstvým demoličním masem, z nuceného výseku na lékařských jatkách, byl alespoň jeden sympatický kousek, kterému/které bych mohl držet palce při boji o přežití, zaklapal bych spokojeně zobákem (právě vytaženým z díry v hlavě plesnivé norské sykepleier) a střílečkou hřebíků bych tomu přímo do čela nastřelil i čtvrtou hvězdu. Závěr na pohodu, mnou očekávaný, něžně melancholický. Aneb čiň slepé čertici dobře, injekční pidlou do zad se ti odmění.

"Panna je stará dvě stě let, incest s ní není žádný med. Fotr chce dcerušku šustit, já z nudy plyn si chci pustit." Pche. Trpělivost prý růže přináší. Teď jde jen o to, za jak dlouho. Aneb kdyby si každý potenciální prznič vlastní dcery na její "zprovoznění" musel počkat 200 let, řady incestních prasáků by nám dost prořídly. Dojmy z filmu, odborný výcuc: Krajně nesympatický, nedomrlý vlček z Wall Street versus ovečka s kozičkami ven, tied for use na svatebním loži, plus (i mínus) žabák, zde značně ohořelá švýcarská verze MUDr. Mengeleho se žabákoidním ksichtem v rozkladu, jehož vykouknutí po sloupnutí kůže definitivně zkazilo nevěstě Ovečce romantiku svatební noci. Bohužel, vlček a žabák spolu soupeří o titul otravný blbec roku dlouhých 146 minut, přitom 90 by bohatě stačilo. Na druhou stranu v tom bylo více než malé množství vody i zábavných lázeňských procedur, sanatorium bylo fajn, s atmoškou jak švýcarský cyp, jelen skokan taky zabodoval a hadů se tu urodily tři prdele a ještě jedny necky k tomu. Úhoře mám rád, mňam!

"Co to bunkrem leze, mručí? Stalkozombík láskou kňučí... Já být zombík rozumná, až tě čapnu, budeš má! Zamručíme, zašustíme, k oltáři se vypravíme." Aneb pravá láska kvete v každém postapo věku, kvete i v kvalitně kvetoucím těle. Mravní poselství filmu a poučení z krizového vývoje? Stalking je fajn. Dává životu smysl, dokonce i po apokalypse. Je jako hebké hřejivé koťátko, stočené do klubíčka kolem černého stalkerova srdce. Na jeho čmuchací lásku je každej virus krátkej. I já jsem si to užíval, všechno to slídění, plazení vzduchotechnikou a mlsné slinění s pokleslou žrací čelistí. Maxovi a jeho vyvolené Zoe jsem držel palce. U oltáře by jim to spolu moc slušelo. Závěrem zdravím nespokojené diváky: Hej, vy hejtovači fajn filmu, aby vám nadržený zombík olízal ksicht! :-)

"Hlavně v klidu, žádný stres, nebo budem v Pánu. Dýchač dýchá jako pes, napalm voní k ránu." Zpočátku milý rodinný film, na pohodu. Btw, ta pohoda je opravdu důležitá! Protože není nic horšího než nasraný tatínek, nasraná maminka a nedejbože i fakt děsně nasraná holčička. Princezničce naskočila na čele žíla (a kdyby jen jedna) a mě naskočila husí kůže po celém těle. Tísnivý příběh se stolními hrami, sežraným broskvovým kompotem a kvalitně umlácenou krysou, plus důvěřivými občany napálenými napalmem. A obávám se, že i vizionářský film. V podzimním sychravu a plískanicích už odjakživa přichází i chřipkové období. V ČR se zvednou covid statistiky, marná snaha. I kdyby jsme museli nosit roušky i na prdelích, čísla prostě porostou. Cca od listopadu se začne část české populace ukrývat ve sklepích, bunkrech a protiatomových krytech pod základními školami. Nad nimi budou dupat a funět zrůdy - Babišovi dýchači, kteří budou odchytávat do sítí dobrovolníky pro očkování. A nad tím chaosem budou dravě kroužit zmutovaní Babišovi motýle.

"Sněží, sněží, sněží... zrůda kolem běží. Zombík nám sežral Šaryka, teď máme u boudy zombíka." Nejprve kvízová postapotázka. Když na vás dýchne apokalyptické čuně, zde holčička, co si 9 let (!) nečistila zuby, ucítíte: A) smrdutý zombie dech, B) kompost, neb kvůli pěstounovu vegetariánství se krmila jen kapustou, mrkví a podobným humusem, C) nutkání zavolat na jejího tatínka postaposociálku. Správnou odpověď naleznete ve filmu. Druhá otázka: Jak by primář Nešpor, v zombickém světě svých Bohnic nemaje, vyléčil notorického alkoholika, již 9 let chlastajícího první nemrtvou ligu? Odpověď je překvapivá: pozval by ho na večeři :-)). A fíííí.... alkoholismus zmizel během okamžiku, dřív než bys řekl zombišvec. Poslední otázka, ovšem ta nejznepokojivější: Proč vlastně mají naši evoluční zombíci bílé koule?! Netuším. Možná lepší nezjišťovat. Shrnutí: Tento uměle zasněžený a rodinně rozněžnělý prequel k Tichému místu (ty uši, ty uši...) si užijí zejména zubaři, alkoholici a adoptivní rodiče problémových dětí. A já.

"Ďáblovi se nepostaví, když holčina není panna... Posedlost se nedostaví, v noci, ve dne, ani zrána. Marně exorcista stříká (svěcenkou, ne semenem!), vše je v řiti, ďábel říká: Blbej scénář, čert ho vem!" Ostatně, já bych všechny ty posedlosti zakázal. Otravuje to lidem život, zasviní to ložní prádlo a bolí z toho za krkem. Ale když už, bohajeho, zase nějakej čulibrk z pekelné ďury začne opruzovat nějakou kikinu, která svého chlapce dva roky tahá za fusekli a šetří si panenství pro nějakou zvláštní příležitost, např. noční podpeřinové ošukání démonem, tak by se ďábel měl držet pekelných filmových pravidel, krucifix. Po úspěšném vymítání a vyhnání z těla slečny by měl rarach stáhnout ocas, zalézt v pekle někam pod kotel a tam si lízat... rány a pošramocené ego. Ale co udělá náš umouněnec vysemeněnec? Jen oběhne dvě kolečka od postele k fíkusu v rohu a zpátky, zatočí rozverně ocasem, vyfakuje exorcistu i s jeho Bohem a hupky dupky zpátky do oběti! No to mi ho vyndej... A pak nemají exorcisti trpět trudnomyslností a syndromem vyhoření.

"Nádech, výdech, žádný spěch... dýchej zvolna, když máš pech. Kdo jsi, kde jsi, kudy ven? Paměť zdechla, čert ji vem." Varování: v komentáři hrozí nebezpečí srážky s asteroidy, hemeroidy a spoileroidy! Nejprve test z učiva fyziky: Co obsahuje kosmické vákuum? A) minimálně 1% kyslíku, B) prd, resp. vůbec nic, C) cca 99% happy endu. A nyní matematické okénko. Kosmická loď letí 12 let, za tu dobu urazila 95000 kilometrů (info zaznělo ve filmu). Jakou rychlostí letěla? (12 let = 105120 hodin, 95000 km děleno 105120 = 0,9037) Raketa letěla rychlostí ani ne 1 kilometr za hodinu. Tvl, to by to kosmonauti urazili šestkrát rychleji pěšky :-)). A tak si tady matematicky, fyzikálně a momentálně mentálně zaostale blbneme, Na hraně logiky, ale dlužno říct, že docela zábavně a napínavě, při namáhání zbytků šedých buněk mozkových (ty při nedostatku kyslíku rychle odumírají) a pátrání po psychopatovi, který naši chudinku unesl, zdrogoval a šoupnul pod poklop, do techno rakve.