Sweat55

Slovy se mi těžko popisuje, jak moc mě toto kolosální drama vlastně dostalo. Výtečné napsaná a ještě lépe zahraná mafiánská jízda, na kterou ani po dvou týdnech po shlédnutí posledního dílu nedokážu úplně přestat myslet. Když jsem se seriálem začínal, čekal jsem Mafiány nebo Casino roztáhnuté na osmdesát hodin, nicméně jsem dostal tak trochu něco jiného. Ano, jde o příběh mafiánského bosse a jeho "rodiny", nicméně seriál jde mnohem více do hloubky motivů postav a dává nám plně nahlédnout na důvody jejich chování. Zdali ospravedlnit, nebo úplně zavrhnout tyto postavy je poté čistě na divákovi, vy se musíte rozhodnout, jestli jim fandíte nebo ne. A musím se přiznat, takhle rozporuplně jsem se zatím necítil k žádné postavě, jako k Tonymu Sopranovi. Jednu epizodu mu fandíte, abyste ho další epizodu posílali do pekel. A takto se budete cítit k většině postav tohoto velkolepého seriálu.

Nový Spider-man je nečekaně dospělejší, než předchozí díly. Konečně dostáváme klasickou pavoučí story, ve které se Peter musí rozhodovat mezi menším nebo větším zlem a jehož rozhodnutí mají dopad nejen na něj, ale i na všechny jeho blízké. Ano, v první půlce filmu je Parker stále ten středoškolský hňup, který bez přemýšlení dělá jednu blbost za druhou, nicméně jakmile se na scéně objeví staří známí, včele s Alfredem Molinou a ďábelským Dafoem, atmosféra zhoustne, začnou se ždímat emoce a v podstatě se nepřestane šlapat na plyn, až do závěrečných titulků.

Avengers Endgame funguje mnohem lépe jako závěr celé ságy, než jako druhá část Infinity War. Můj problém byl v tom, že jsem očekával to stejné v podstatě znovu, ale dostal jsem úplně něco jiného. A po třetím zhlédnutí, kdy jsem si to pustil v rámci maratonu MCU, jsem to konečně docenil. Engame je monstrózní film, kde se velmi dojemně a chytře ukončuje většina dějových linek v rámci několika filmů a za to si zaslouží obrovský respekt a uznání.

Věřil jsem tomu. Dokonce i po prvních dojmech, které se vyrojily na internetu, jsem si nechtěl připustit že by mohlo jít o špatný film. Bohužel měly pravdu, čtvrtý Matrix je totiž velmi špatně natočený pokus o pokračování kultovní trilogie. Docela by mě zajímalo, jestli se Lana Wachowská rozhodla sabotovat značku záměrně, aby studio nemohlo dělat další díl, nebo jestli jde opravdu o legitimní pokus posunout značku dopředu a předat ji další generaci. Jak je totiž možné, že akce vypadá jako ve východoevropských filmech Stevena Segala? Místo kure*sky nápaditých úseků akce máme rychlé střihy a obyčejnou choreografii. Místo přehledné a chytře postavené kamery máme roztřesený hnus, u kterého nevíte kam přesně se dívat. Dočkali jsme se dokonce "remaku" tréninku v dojo, nicméně ve stokrát horším podání. Mimo akční scény to také kolísá. Postavy jsou nezajímavé bez jakéhokoliv dějového oblouku, jenž by ospravedlnil jejich přítomnost. Yahya je sympaťák, ale totálně nevyužitý. Groff je v celém filmu úplně zbytečne, Harris je snad nejhorší záporák za posledních několik let a zbytek a všichni ostatní jsou nezapamatovatelné karikatury, které budete znát pouze podle dementních účesů. Celkově si ten film nedokázal obhájit svojí existenci. Být to perfektně natočené (jako původní trilogie), tak mě to tolik neurazí, nicméně takto nemám chuť si to někdy pustit znovu.

Asi bych měl napsat, že týden po projekci si nic nepamatuju, nicméně to bych kecal. Ono si totiž není moc co pamatovat. Příběh je neskutečně přímočarý a předvídatelný, bez jakéhokoliv překvapení či nějakého vývoje postav. Stejně nezáživná je i akce, která vůbec ničím nepřekvapí. Doslovný digibordel. Tak proč ty tři hvězdy? Hádky mezi Hardym a Venomem jsem si docela dost užil, jejich dynamika je to nejlepší na celém filmu. Navíc to moc dlouho netrvá, takže při vypnutém mozku se nebudete nudit.

Už dlouho se mi nestalo, abych se při konci filmu usmíval od ucha k ucha. Dostal jsem totiž přesně to, co jsem čekal. A to je ultimatní, na nic si nehrající bečko, které se vůbec nebere vážně. Jako fanoušek videoherní série musím pochválit ten nespočet easter eggů a cool odkazů, které tvůrci do filmu přidali. Nicméně, pokud nemáte nejmenší představu o postavách a nevíte co Mortal Kombat je, věřím tomu, že nemusíte ze začátku úplně chápat, co se tam sakra děje. Postupně se nicméně vše vysvětluje a hezky do sebe zapadá, akce střídá akci a finále je více méně perfektní. Mít to lepší a ještě trochu přehlednější akci (na dvojku zavolejte chlapcům z Raidu) a pár minut navíc k osvětlení motivací některých postav, nebál bych se tomu dát plný počet. Na dvojku se těším dost.

Strašně mě baví filmy, které pro mě neskončí závěrečnými titulky. Filmy, jejichž dějem a myšlenkami se prohrabuji několik dní po zhlédnutí. Filmy, jejichž obsah nemusí mít na první pohled jednoznačný, ale po několika denním odstupu to začne dávat smysl. Do téhle kategorie stoprocentně patří filmy od Christophera Nolana. Nicméně ještě se mi u jeho filmu nestalo, abych po několika denním přemýšlení nacházel spousty nelogičností některých věcí, uvědomil si že postavy jsou tentokrát úplně bez emocí a šel s hodnocením dolů. Don't try to understand it. Feel it. Po vyřčení téhle věty jsem se to snažil cítit i já. A během sledování to stoprocentně fungovalo. Byl jsem ohromen z toho, co Nolan dokázal. U Tenetu si nebudete mít možnost vydechnout, protože na to není prostor. Vizuálně ohromující akce vás nestihne nudit, časové smyčky jsou sice zmatečné, ale vysvětlené a dobře podané, abyste se v tom úplně neztratili. Konec filmu přijde strašně rychle, uteče to jako voda a po prvních vteřinách po konci budete sbírat čelist ze země. ALE! Jakmile jsem dostal možnost si oddechnout, uvědomil jsem si, že postavy byly úplně prázdný. Nolan by potřeboval nějakého dramaturga, aby ho korigoval u kecacích scén, jelikož všichni v tom filmu mluvili a tvářili se jako umělá inteligence, snažící se imitovat lidské emoce. Tak třeba, když se hlavní postava dozví o tom, že čas nemusí plynout jenom dopředu, jeho reakce je prosté 'whoa' (jestli to měl být odkaz na Nea, tak se to moc nepovedlo) bez jakýchkoliv emocí. Jako kdyby mu někdo oznámil, že venku prší, přičemž se protagonista podívá z okna, totálně nezaujatě odpoví 'hmm' a dál se věnuje věcem co dělal předtím. Tohle rozhodně není o neschopnosti Johna Davida Washingtona, který hrát prostě umí, tohle je o neschopnosti Nolana ukázat na plátně lidské emoce, což se bohužel film po filmu potvrzuje, nicméně u Tenetu je to dotaženo do abolutního maxima. Takhle totiž mluví a chová se nejen hlavní postava, ale i všechny vedlejší. Pattinson má sice charizma, ale jelikož slouží pouze k vysvětlení toho, co se ve filmu zrovna děje, nebo bude dít za pět minut, nemá moc šancí zazářit. Platí to o všech dalších postavách, které se ve filmu objeví. Trochu mi to připomíná Hidea Kojimu, znalci tohoto herního velikána mi jistě dají za pravdu. Ten si taky v posledních letech jede svoje, bez toho, aby mu někdo připomínal že na světě existuje i něco jiného, než jednobarevné postavy bez hloubky a že lidi mají i víc než dvě emoce. Stejně jako Kojima, i Nolan stvořil svá nejlepší díla, když mu se scénářem někdo pomáhal. Abych ale nekončil na špatné notě, Nolan je furt boží režisér, na jehož další tvorbu se pořád strašně těším a i přes výtky vypsané výše musím film doporučit, jelikož něco takového nikde jen tak neuvidíte. Jen počítejte s tím, že dalšího Temného Rytíře už asi nikdy neuvidíme.

Chybí tomu tah na branku. Všechno to vypadá tak krásně, jenže mi to přestává stačit. Mám pocit že si tvůrci chystají půdu pro x dalších seriálů, místo toho aby se věnovali téhle sérii. Baby Yoda je strašně nevyužitej koncept, kterej slouží pouze k tomu, aby mohl Mando cestovat z planety na planetu. Bohužel nic víc

Dobrá chobotnice

Mladý papež je nesmírně svěží dílo, které předčilo všechny moje očekávání. Pak ale přišel papež nový a mě spadla brada. Kam se poděla ta svěží režie? Tam, kde první série exceluje ve svojí nápaditosti, New Pope sází na nudně natočené dialogy u kterých jsem měl problém neusnout. Určitě za to může upozadění Jude Lawa na druhou kolej, jelikož když se vrátí, tak to stojí za to. Těch 6 epizod předtím jsem ale bohužel prozíval.