mi-ib

Musím se přiznat, že z tohoto snímku jsem měl obavy. Romantika a víc jak dvě hodiny - no byl jsem skeptický. Jenže naštěstí je tu i něco navíc než jen romantika, není to blbá telenovela. Jen mi trochu vadilo, že na ten pravý zvrat jsem si musel celkem dlouho počkat a pak zas jako by tvůrci nevěděli kdy skončit. Asi třikrát už jsem si myslel, že je to poslední scéna a ono to pořád pokračovalo. Ale nebylo to tím, že bych se konce nemohl dočkat, ale spíš jsem měl na mysli to pořekadlo - v nejlepším přestat. Konec je opravdu velmi silný, ale nemůžu říct, že bych se bavil od začátku do konce, takže 4*.

Musím se přiznat, že jsem nestíhal některé Maherovi myšlenkové pochody. Měl jsem i problém v tom, že se v těch náboženských věcech moc nevyznám. Neznám všechny ty příběhy. Ale líbilo se mi, jak Maher dával všem těm samozvaným prorokům co proto. Možná škoda, že se jen slovy dotknul těch zvěrstev, jako zneužívání dětí nebo obchodování s nimi. Kdyby se trochu pošťoural i v tomhle, tak by to bylo více kompletní, ale asi ne už tak vtipné. Ještě bych vyzdvihl velmi vtipně zasazené prostřihy z různý filmů během rozhovorů.

Musím říct, že jsem byl z celého příběhu tak nějak rozpačitý. Nějak jsem nechápal jednání, motivace a hodnoty těch hochů. Nemám poezii rád, ignoruju jí a podobný názor se mi zdálo, že měli i ti hoši, když jim poprvé začal učitel recitovat. Proto jsem moc nepochopil jejich náhlé nadšení pro Společnost mrtvých básníků. Navíc jsem se asi nedokázal úplně vcítit do doby, do které je film zasazen. V dnešní době by většina puberťáků poslala svého otce někam, kdyby jim začal diktovat, co mají dělat. Přesto konec mi přišel celkem působivý. Ani nevím proč. Možná se mi líbilo potvrzení toho, že i když něco myslíte dobře, nemusí to vždy dobře dopadnout. Za ten konec zaokrouhluji na 3*.

Film s kompletním příběhem. Začne bez jakýchkoliv okolků, já se při něm smál, až jsem se styděl, že se směju při pohledu na hendikepované. No a po hodince začne příběh nabírat trochu jiný směr a konec zkompletuje bezvadný scénář. Tomotu filmu asi nedokážu nic vytknout. Byli v něm sympatičtí herci, sympatické postavy, vtip, smutek, žádná velká romantika, vyhovující stopáž. Opravdu film podle mého gusta.

Myslím si, že je neuvěřitelně těžké udělat dobrý film, který je vlastně postavený jen na jedné postavě, resp. na jednom herci. Zde se to kupodivu celkem povedlo. Další nevýhodou snímku je, že je vlastně celý převyprávěn už v obsahu, a tak jde jen o to, jak se tvůrcom povede tuto linku obalit. A to se podle mě povedlo velmi dobře - především nádhernými přírodními scenériemi, a dále pak Aronovými sny a představami, kterých jsem se popravdě obával, ale naštěstí jsou zde vyvedeny velmi střízlivě. Co bych ovšem nejvíce ocenil, že vatou nebylo vycpáváno víc než je nutné, takže stopáž je tak akorát. v Přesto důvodem proč nedávám plné hodnocení je to, že Aronovo čekání na smrt je nejen tragické a v jeho podání i trochu humorné, ale bohužel bylo občas i trochu nudné. Každopádně jde o velmi pěkný film s nádhernou přírodou, z něhož se možná někdo poučí a třeba i změní svůj pohled na život.

"Ukažte boty! V našich jsou hřebíky kulaté, v německých hranaté. Novikove. Jaké?" - "Hranaté!" - "Stůj! Stůj!... A známka je německá." - "A hřebíky byly kulaté." Tak tenhle snímek je velký masakr, a to myslím doslova. Utrhané končetiny, všude krev, mrtvoly. Asi nejvíce se na filmu museli vyřádit maskéři. Neznám fakta kolem Brestské pevnosti, a proto nemůžu posoudit v jakém množství do příběhu zasáhla umělecká licence, ale každopádně mám pocit, že příběh jako by byl v kvalitě o krok za obrazovou a zvukovou stránkou filmu. Napadlo mě, že bych měl dát pět hvězd už jen z úcty k té odvaze, kterou projevila posádka pevnosti, ale pak jsem si uvědomil, že zde nehodnotíme činy, ale filmy. Každopádně jde o velmi pěkný válečný film.

Je to sice trochu nasáklé propagandou, ale ty záběry jsou opravdu unikátní a scény z boje jsou velmi působivé.

Nějak pořád nemůžu přijít v čem je to Leonovo kouzlo, ale jistě vím, že na mě většinou působí. Sergio Leone natočí skoro 4 hodinový film, a přestože jeho tempo není nijak závratné nemohu říct, že bych se nějak nudil. Jo třeba tančení malé Deborah, nebo pojídání dortíku toho klučiny mi přišli docela zbytečně zdlouhavé, ale zbytek je velmi dobře převyprávěn. Dokonce bych řekl, že snad u tohohle filmu nejde o to, co se v něm vypravuje ale spíš o to, s jakou bravůrou to opět Leone zvládl. A samozřejmě Moricconeho hudba je podle mě možná až celá polovina Leoneho úspěchu. Je to dlouhé, ale je to zážitek.

V roce 1948 mohlo jít o naprostou bombu. Ale dneska k navození té správné atmosféry nestačí jen prostřihy s křiklounem Hitlerem a hromadami mrtvých těl. Mám dojem, že Radokovi se nepovedlo mi přenést do obýváku to dusno té doby. Vysvětluju si to především tou ohromnou rozkouzkovaností příběhu a řekl bych marnou snahou převyprávět 6 až 7 let jistojistě nabytých událostmi ač týkajících se jen jedné rodiny v 108 minutách. Tento prostor ještě ubírá relativně zdlouhavé nic moc říkající scény, které spíše měly působit na estetické vnímání diváka. Navíc některé "epizodky" mi přišli trochu podivné. Teda především ta o výletu pana Bureše do ghetta a zpátky. Asi jediná opravdu působivá scéna pro mě byla ta, zachycující odchod židů z Terezína do transportu do Polska. Takže za tu a z úcty k tématu dávám 2*.

Tento dokument mi trochu připomínal takové ty večerníčky typu Vydrýsek. Jenže tohle je mnohem více seriózní. Musím vyzdvihnout nádhernou slovenskou přírodu a pěknou kvalitu obrazu, která potrvrdila, že sluneční světlo je to nejlepší nasvícení co může být. Příběh rysích sourozenců pobaví, poučí a slabší povahy jako jsem já i dojme. Po tomto snímku se ještě více těším na to, až budu mít možnost zhlédnout Strážca divočiny.