mi-ib

Od prvních minut jsem tomuhle filmu fandil. Ruční kamera, sem tam vykouknivší mikrofon, to dodávalo na autenticitě a atraktivitě. Při prvním Christianově proslovu se film neuvěřitelně dobře rozjede. Jenže o co lépe byl příběh výborně rozehrán, o to horší mi přišel konec. Prostě jsem čekal nějakou bombičku, kterou tahle fiaskovitá oslava vyvrcholí. Jenže spíš mi celý příběh přišel zakončený trochu nelogicky - až moc přehnaná reakce Michaela a hlavně jsem nepochopil, že tam ti hosté zústali až do rána. Z filmu jsem převážně příjemně překvapený, ale bohužel podle mě konec zaostal za předchozím kvalitním příběhem. Je to jako, když v poločase vedete 4:0 a na konci prohrajete 4:5.

Nějak jsem nepochopil co mělo být na tomhle snímku tak zábavného, že má tak velké hodnocení. Koukat se na hádky mě moc nebaví. A když se zrovna dva hlavní hrdinové nehádali, tak jsem si připadal jak v hospodě u stolu, kde se lidé baví o něčem o čem nemám ani páru a navíc mě to absolutně nezajímá. Film drží nad vodou možná jen to tajemství o synovi, které je objasněno až na konci a tudíž alespoň tento fakt mě aspoň trochu udržel v pozornosti. Po skončení poslední scény jsem úplně viděl, jak padá opona dolů a začíná obrovský potlesk. Jenže co funguje v divadle nestačí na film. Divadlo je omezené prostorem a tudíž nemohu očekávat nějakou velkou situačnost, jenže ve filmu já chci příběh a děj. Divadelní hry převedené na filmové plátno většinou trpí tím, že nevyužívají potenciál filmu naplno. Tento film je postavený hlavně na dialozích a děj slouží jen k přechodu k novému dialogu. Jenže bohužel ty dialogy šli tak nějak mimo mne.

Omlouvám se za své barbarství, ale tohle bylo pro mne až moc nestravitelné. Co bych hodnotil na tomlhle snímku kladně je snad jen to, že má celkem snesitelnou stopáž, že se dá v několika hluchých místech přetočit a sympatickou Bibi Andersson. Zbytek je přesně to, co si představuju pod pojmem Bergman.

Oproti jedničce tento snímek ztratil jednu z věcí, pro kterou jsem si Tropa de Elite vážil. Jednička dokázala ve svém příběhu snížit projevy "rambovství" na minimum a tím se stát neuvěřitelně uvěřitelná. Jenže dvojka se z tohoto pohledu pro mne až nevkusně přiblížila americkým trhákům. Zápletka je velmi dobrá, pravdivá (systém jako u nás), pesimistická. Bohužel místama už to bylo trochu moc přitažené za vlasy. Nebýt té přemíry drsných pohledů Wagnera Maura a Adréa Ramira mohlo to možná být i na 5*. Dvojce se bohužel nepovedlo to co jedničce.

Nevím no, čekal jsem nejlepšího Maiyzakiho a místo toho dorazilo mírné zklámání. Já vím i čím to je. Tenhle snímek a jeho příběh už je na mě až moc fantastický. V Totorovi a Mononoke jsem si od té fantazie, alespoň na chvíli odpočinul, ale zde je fantazie od začátku do konce. A abych pravdu řekl, ani příběh mi nepřišel tak silný. Celou dobu mi to nedávalo moc smysl, tak jsem čekal, že na konec přijde nějaká bomba, která to celé osvětlí, ale bohužel žádná velká bomba nevybuchla. Přes tyto výhrady jde o celkem pěknou pohádku, ve které nechybí ani ty mnou velmi oblíbené roztomilé potvůrky, které mám na Miyazakiho filmech asi nejradši.

Slídil je pro mne dalším důkazem, že úspešná divadelní hra není zárukou dobrého filmu. I když podle hodnocení se o kvalitní film jedná, podle mě byl konec až zbytečně natahován a tím jsem měl dost času uvažovat a tudíž konec nebyl tolik překvapivý. Teda ten úplný konec trochu překvapivý byl, ale zas působil trochu jen pro efekt. Nevím rozjeté to bylo pěkně, ale od hry "O ničení důkazů" už na mě příběh působil jako nastavovaná kaše.

Nedokázal jsem si představit, co může být na příběhu o koktavém králi tak okouzlujícího, že je tento film tak oblíbený a vynášený do nebes. I když režisér, maskéři, Firth, Rush, parukáři, rekvizitáři atd. vytěžili z tohoto celkem slabého námětu úplné maximum, já mám pocit, že mi toto jedno zhlédnutí bude stačit na dlouho, ne-li na celý život. Někdy má film skvělý námět a vyjde z toho hrozná kravina, tady je to právě naopak a možná právě v tomto překvapení, co se povedlo tvůrcům z tohoto nic vytvořit, je asi to nejkouzelnější na tomto snímku. Líbil se mi Firth, dobové rekvizity a skoro až zkarikaturovaný Churchill.

Tento dokument nemá za úkol vysvětlit historii či podstatu legie. Jde spíše o postřehy a zážitky lidí, kteří legii zažili. Velkým plusem je, že se zde vyjadřují, jak lidé nasáklí legií do morku kostí, i kteří jsou rádi, že jsou z ní pryč a nemyslí si, že je to něco na co být hrdý. Vyvážený a zajímavý dokument.

Absolutně obyčejný film, níčím nevybočující od většiny boxerských filmů. Neurazí, ale bohužel hlavně nijak zvlášť nenadchne. Nevím, ale ty american dream šťástné konce přece už nemůžou nikoho bavit. Čekal jsem nějaký bombastický konec, ale opět jsem viděl obvyklý balast. Nějak jsem doposud nepochopil v čem je síla boxerských filmů, že mají vždy tak vysokou popularitu. Tenhle snímek nad průměr povyšuje Wahlberg, Bale a místy dobře zvolený soundtrack. Když jsem si teď pouštěl konec zápasu Ward vs. Neary na youtube, musím ještě k pochvale přihodit až dokumentární přesnost zachycení zápasu ve filmu, teda spíš jeho vyvrcholení. Kdo životní příběh Warda zná, asi se do něj dokáže víc vcítit a hlavně může znovu prožívat ty emoce, které prožíval třeba, když se díval na zápas v televizi před dvaceti lety. Ale pro mě je to boxerský film, jakých podobných je a bude spousty.

Já mám takovýhle témata hodně rád. Tvůrcům bych asi vytkl, že do obrazu dali hudbu v momentě, kdy běžel autentický záznam a já jako divák jsem měl velký problém tomu záznamu rozumět. Také by se dalo polemizovat o tom, zda třeba pan Tlustý má v podobných věcech úplně čisté svědomí. Ale co řikal byla krutá pravda. Otázka je jestli v podobných věcech sám nejel. "Je přeci správné nekrást. Je přeci správné být slušný." Bohužel Homo Oeconomicus má jiné hodnoty. Možná už je čas na nějakou tu sociální bouři, samozřejmě pokud možno bez restaurace komunismu. Dokument, u kterého se udělá slušnému člověku zákonitě špatně.