mi-ib

Tento snímek oslňuje především svou výpravou. Na tohle já ale moc nekoukám. I když má film tři a půl hodiny, nemohu říct, že bych se v nějaký jeho moment nějak zvlášť nudil. Dokázal udržet mou pozornost. Závody v circu jsou udělány opravdu velkolepě. Sice asi nejde o film, o kterém bych každému na potkání nadšeně vyprávěl, ale slabé 4* si asi zaslouží. Ovšem nevím, jesli si ho ještě někdy cíleně pustím. Ta stopáž je přecejen docela brutální.

"Jůlijéééé!" Tak tenhle snímek mě velmi překvapil. Myslel jsem si, že s touhle veršovanou romantikou budu mít větší problém. Jasně není to šálek mé kávy, ale 2 a čtvt hoďky uteklo jak voda. Prostě musí se Wildovi Shakespearovi nechat, že na tom příběhu něco je.

Film je plný pravd o byznyse a lidské povaze všeobecně. Bohužel ten příběh trochu zaostává. Není nijak moc strhující. A například bitka v baru s podvodným zaměstnavatelem na mě působila až groteskně. Na druhou stranu líbila se mi pointa. Takový celkem dobrý film na jedno zhlédnutí.

Tak nečekal jsem, že se mi tenhle ruský skoro epos bude tolik líbit. Je super, že se co do techniky natočení může ruská válečná kinematografie v klidu měřit s americkými válečnými filmy. Zdá se, že pro Rusy už není v tomto směru nic nedosažitelné. Ale ještě víc super je, jak se ukazuje, že aspoň v roce 2005 ještě nebyla ruská válečná tvorba zdegenerovaná, tak jak ta americká už dávno je. V tomhle snímku nenajdeme přemíru siláckých řečí, drsných obličejů nebo přehnaného umělého patriotismu. Naopak zde vidíme, že vojáci nebojují až tak za svou zemi, ale spíš za své kamarády, jeden za druhého. Až na ten konec, kde bych asi měl malinko výhrad, tak musím říct, že se mi příběh strašně moc líbil. A už dlouho se mi nestalo, že bych si přál, aby ten film ještě nekončil. Poslední věc, kterou bych vyzdvyhl nad americkou produkci je dnes již stará sovětská technika, kterou známe i z naší armády dnešní či blízké minulosti, a tudíž je mi mnohem bližší než amícké "supertanky", "superpušky", "supersamopaly",... Jo a ještě se mi líbilo, že se konce dožil chlapík, kterému jsem od začátku fandil.

"Paní Phoebe DeWolfová, černoška, porodila černouška v policejním voze. Hartwellova parta dělala doktory. Phoebe šla po ulici, když... Přesně tak. Tak ji naložili do auta. Když se dítě narodilo, zjišťovali, zda to není Williams. Vědí, že se někde skrývá." Přiznávám, že tak dvakrát jsem se opravdu od srdce zasmál. Nejdřív když poprvé figuroval na scéně Billy Gilbert a pak když hledali pana Williamse v černé rodičce. Hlavní dějová linie mi nepřišla moc zajímavá. Mnohem zajímavější mi přišel příběh pana Williamse. I když to už by asi nebyla komedie. Cary Grant zde hraje hroznýho slizouna a svým hereckým projevem paroduje sama sebe.

Ač se Hitchcock snažil sebevíc žádnou velkou mysteriózní atmosféru dle mého navodit nedokázal. Navíc první hodina a půl byla bohužel jen o této snaze a plytké romantice. Následně se konečně začlo něco dít, ale přesto nešlo o nic moc překvapivého. Divák u Hitchcocka zkrátka čeká nějaký zvrat. A zde mi nepřišel natolik šokující, abych na něj musel čekat dvě hodiny plné romantiky.

Mě přišlo, že velkým problémem tohoto snínku je souboj síře pojetí celého příběhu kontra ceklem krátká stopáž. Mě to nevadilo, já byl unavenej, takže jsem byl rád, že film nemá tři hodiny. Ale mám dojem, že aby se člověk v ději stíhal orientovat, musí mít o události trochu větší povědomí. Hodina a třičtvrtě na popsání přípravy, vykonání a skrývání parašutistů mi přijde málo. Každopádně poslední čtyři výstřeli jsou na konci filmu velmi působivé.

Trochu se dokument utrhává do chvalospěvu na Spitfire, ale přesto snad krom opakujících se záběrů pravděpodobně z filmu Bitva o Británii mu nelze nic vytknout.

Velmi povedený snímek, u kterého se sice nebudete válet smíchy od začátku do konce jako třeba u Pelíšků, ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Ze začátku jsem se bál, že nestrávím v hlavních rolích neherce, ale nakonec to musím ohodnotit jako velmi dobrý tah. Jejich projev dodal na autentičnosti a pro mne je mnohem příjemnější koukat na neokoukané sympatické tváře, než pořád dokola na Mádly, Kotky a Hádky. Trochu mi film připadal, jako takové připomenutí po dvaceti letech té ošklivé doby po 68. roce a takové osvěžení paměti, kteří třeba některé nepěkné aspekty té doby už zapomněli a dnes volají po jejím návratu. Já sám jsem tu dobu nezažil, takže jsem na některé věci dosti udiveně koukal, i když jsem o tom již dávno slyšel. Sledoval jsem to i s rodiči a sám jsem kolikrát slyšel: "Tohle už si ani nepamatuju." Tento snímek se opravdu povedl.

"Nebuď příliš mravný, nebo o hodně přijdeš. Nad morálku se povznes. Jedině tak budeš žít naplno." Velmi svérázný snímek a o podivíny zde není nouze. Postupné zamilovávání se Harolda do Maude a jeho fingované sebevraždy, však nejsou nijak zvlášť zábavné. Navíc mám pocit, že jsem natolik velký puritám, že mi vadí, když se někdo nechová adekvátně svému věku. Ale strašně moc se mi líbil kytarový soundtrack, který se naplno projeví v posledních několika minutách filmu, kde se již vůbec nemluví a jen jede hudba a zpěv Cata Stevense. Tyto poslední minutky mě nalomili, ale na 4* to u mne rozhodně není.