Lilloos

Celý předchozí díl je zachraňujem a oni nám je zabijou hned na začátku? Po odfláknutém úvodu přichází hodinka slušného dětského televizního dobrodružství, jenže pak si někdo vzpomněl, že se přece jedná o odnož Star Wars, takže by tam měla být nějaká ta war. A právě ta příšerně sestříhaná půlhodinka boje plyšáků s čímsi z toho vytvořila ptákovinu pro všechny a pro nikoho.

Akční úvod přináší jen předigitalizované efekty, časem se to naštěstí srovná a k vizuální stránce není co namítnout. Přesto musím ignorovat fakt, že akce je bez nápadu, nepřehledná a víceméně samoúčelná. Ovšem romantická linie je na tom podstatně hůř. Od počátečního "Já se rozcházím s tebou", přes vzkaz ve stylu Šarlotiny pavučinky, po konec, který to alespoň trohu zachránil, vše zabíjela příšerná interpretace stupidního scénáře.

Mohla to být příjemná dobrodružná pohádka s parádní hudbou, lepší než celé Star Wars, to by ale stopáž musela být maximálně poloviční.

S původním o deset let starším Spidermanem má snímek tolik společného, že se prostě nevyhnu srovnávání. Ovšem v jediném bodě má podle mě nový Spidey navrch a to ve výběru pohlednějšího hlavního hrdiny, který je svým přidrzle roztržitým způsobem i dobře zahraný. Jenže Tobey Maguire stvořil něco naprosto dokonalého, co mi sedlo do nejmenšího detailu, a tak asi nikdy nebudu schopná akceptovat sice hezčího ale prostě jiného Spidermana. Naopak velkým mínusem je záporák Lizard, který na to nemá jak psychicky, tak fyzicky. Přestože film z porovnání s jeho geniálním předchůdcem, který mě nadchl mimo jiné poutavou atmosférou, která zde jaksi schází, nevyšel zrovna slavně, pořád se jedná o nadmíru povedený kousek.

Věřím, že myšleno to bylo dobře. Námět je na akční sci-fi víc než dostačující, ale zpracování je na mě prostě moc. Absolutně nechápu ty kýčovité příšerky kolem Jabba the Hutta, které jakoby předskakovali Burtonovu Beetlejuicemu. Dále zde vystupují plyšoví medvídci, jsou roztomilí a vtipní, o tom žádná, ale jaksi narušují temnou atmosféru. A chodící popelnice ala Darth Vader si taky moc respektu nezíská.

Jo, tak tohle přesně já můžu. Louka obklopená monumentálním bludištěm je natolik působivým místem, že jsem se už od prvních okamžiků naprosto ponořila do příběhu a mlsně hltala každou souvislost, která se vyskytla. Škoda, že s přibývajícími minutami napětí spíše klesalo, než aby vrcholilo v nečekaný závěr. Stejně tak otázek vyvstalo násobně víc, než bylo v odfláknutém vysvětlení objasněno. Věřím však, že příčinou obou mých výtek je fakt, že se zatím jedná jen o skvělý začátek jedné z nejoblíbenějších sci-fi serií budoucnosti. To se teprve máme na co těšit.

Čeho je moc, toho je příliš. Spiderman vždy nabízel zamotaný příběh rozmanitých žánrů, Raimi ho však dokázal bravurně ukočírovat. Jenže teď si nejspíš řekl: Hm, poslední díl, to musí být něco extra! A do extrémů opravdu šel. Řešení vztahu s MJ, která už je zas tou nesnesitelnou blbkou z jedničky, je na dlouho, prakticky bez výsledku a romantika to taky není. Akce je zbytečně přeplácaná a tím pádem nepřehledná. Takové jsou i vedlejší postavy, kterých se mihne opravdu požehnaně, ale především u záporáků (držte se, tentokrát jsou na Spideyho dokonce 3!) by nebylo na škodu objasnit jejich osobnost a motivace, když už je se to jednou nakousne. Nejvíc mi ale vadil nátlak na naše emoční centrum. Kdo nemá srdcervoucí minulost a hlubokomyslnou poznámku, ať do záběru ani nepáchne. A to kýčovité pozadí při závěrečném dojáku mělo znamenat co? To nikdo nemůže umřít bez toho, aby na něj zasvítilo digi-sluníčko? Na druhou stranu oceňuju herecké výkony Maguirea (přerod na temné já) a Franca (po vymazání paměti byl k sežrání!).

Jako parodie na sci-fi super, ale brát to vážně? Když vidím poskakujícího Yodu nebo slyším kecy Hana Sola, nevěřím, že to neměla být komedie.

Nečekala jsem, že jednička může být překonána, ale stalo se. Film je naprosto dokonalý ve všech ohledech, akce plná prvotřídních efektů nabízí promyšlené souboje, charaktery jsou propracované do nejmenších detailů a fantasticky obsazené (Peter, Oktopus, Harry, teta May, pan Jameson a dokonce jsem si zvykla i na MJ, která mi jediná překážela v prvním díle), nechybí humor ani romantika, vážné pasáže jsou taktéž zvládnuté mistrovsky. A všechno uceluje zajímavá kamera, která především ve spojení s doktorem Oktopusem působí skutečně matrixovsky. Spider-man zkrátka není jen příběh o superhrdinovi, je to superhrdinův příběh.

Chápu, proč je Star Wars legendou. Jedinečný svět, geniální hudba a efekty, jaké béčka nemají ani dnes. Přesto jsem se většinu času nudila, jak je to možné? Nesympatické podprůměrně zahrané postavy prakticky bez scénáře, důvodu a děje poskakují, střílí a vzájemně se mlátí, jen aby vytvořily iluzii akce, když už to tedy má být akčňák. Ale být v 80. letech klukem, taky z toho šílím.