mokrasek

[Rébus obalený v záhadě a to celé zahaleno tajemstvím?] Neřekl bych... . Ač někde uvnitř možná cítím, že tenhle snad emotivně kultovně (a co já vím co všechno) laděný film se tváří velmi ambiciozně, bude mít své ctitele i odpůrce. Stal se mojí noční můrou poté, co jsem ho byl nucený sledovat po kouskách v průběhu jednoho měsíce. Celkem 8x jsem u něho usnul, abych pak ztratil souvislosti a s každou další nově shlédnutou desetiminutovkou se prohlubovala moje agónie. Raději se bojím i použít slovo odpor. No..., nakonec dokoukáno. V zájmu objektivity shlédnuto po 9-váté v jednom zátahu CELÉ. Nechci urážet nebo hanit dílo, na kterém participuje v hereckých >kvadrirolích< více es zvučných jmen než je zdrávo, ale jak ho mám hodnotit, je pro mě úkolem nelehkým. Tento film o hledání pravdy s více příběhy zdánlivě nesourodými, nutící k zamyšlení prostě není mojí krevní skupinou.

Kosmani zakrslí (roztomilé opičky) velikostně něco mezi veverkou a morčetem, vykusují otvory do kůry stromů, aby další den vycucávali rosolovitou mízu. Zajímavý dokument o tom, jak tyhle potvůrky pracují na shánění potravy, kterou nevidí hned a pro kterou si musí přijít až druhý den. To je svým způsobem u živočichů v přírodě zvláštní.

Film hodnocený v superlativech byl pro mě sklamáním. Vyjukaný Marlon Brando byl jako nakládaná okurka, když jí strčíte do pusy a suchou jí vyplivnete ven. Zamýšlel jsem se nad chodem myšlenek tvůrců filmu, ale nebylo mi to nic platné. Jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere.

Pro mě tohle není horor, ale budiž.

Mě film pobavil. Geniální myšlenka-nechat herce hrát, jak to cítí a pak na to napasovat to, co chci já a hlavně věřit, že se to chytne. Tímto způsobem skládalo více undergroundových a punkových kapel. Hrál se nějaký motiv nejlépe na tři akordy a pak se do toho zapracovával text, který nám při tom hraní vytanul na rozum. Buď z toho byl hit (málokdy) nebo shit (skoro pokaždé).

Mefisto neviditelné ruky trhu, který pod pláštíkem ekonomické prosperity od základu překopal žebříček morálních hodnot. Svým způsobem geniální myslitel dokázal přesvědčit dokonce i sám sebe, že například poškozování životního prostředí nebo třeba tunelování (rozuměj nezákonné vyvádění majetku a finančních prostředků) vlastně nikdy nebylo a není.

Vše, co je zaměřené na umělém vytvoření určité závislosti u člověka sledovat další a další díly (seriály, reality-TV apod.) je pro mě vymýváním mozků.

Víte, jak asi chutná maso velemloka čínského a jiných potvor? Nevíte? Tak se nechte překvapit. Apropos podobný dokument je: Království divočiny: Velemlok japonský (TV film).

Film dává zajímavý návod, jak nebýt lehce dopaden. Vraždit bez jakékoliv příčiny a motivu, střídat způsoby provedení a předměty k vraždám, měnit místa fyzického pobytu, být na pohybu, cestovat z místa na místo. Mnoho takových případů je odložených, široká veřejnost se o tom dozví v případě, že jde o sériového vraha. Je pravda, že v dnešní době jsou sdělovací prostředky hyenisticky zaměřené na podobné kausy, což může napomoci k dopadení vraha a když ne, tak alespoň k varování veřejnosti. Rozhodující je, aby vrah udělal chybu. Pokud ji neudělá a má kapičku štěstí, proplouvá životem jako náš zabiják. Nemusíme chodit do USA. U nás to byla Otýlie Vranská. Anebo vzpomeňme např. na Ditu Hrabánkovou, které pachatel vyjmul vnitřní orgány stejně jako Kamile Fajtové a ponechal obě mladé dívky ležet na místech veřejně přístupných. Dodnes jde o nevyřešenou kriminalistickou záhadu. A pak se takový človíček, jako byl Henry, dožije úctyhodného věku ve vší počestnosti čistý jak lilie.

Spásné slovo oddlužení. Pomoc v rešení finanční pasti? Spíše nabádá důvěřivé trouby, aby vyráželi klín klínem. Asi stejné, jako jít z deště pod okap, který je pěkně děravý.