mokrasek

Když chlap s rakem nemá řidičák, páč je to pátá příčina smrti, je to na pováženou. A tak není divu, že je jeho posledním přáním před vážnou operací řídit auťák a má to přednost třeba i před takovým úkonem, jakým je šukání děvek při seskoku padákem. Trhlej kámoš, nepřesvědčivá terapeutka, autoritativní matka, poněkud netečný, byť roztomilý otec a happyend.

Skromná a půvabná motýlí víla Mariposa je pro svoji dobrotu a naivnost šikanována ostatními vílami. Pověřena princem se vydává za brány světa víl, odkud i přes všechny nástrahy přináší v květině protijed na Ilium. Země víl je zachráněna, královna Marabela - stvořitelka životodárného světla, je zase jako rybička. Zlá víla Henna soptí, vyhrožuje, ale není jí to nic platné, tak jí létající požírači víl - kolozubí tlouštíkové odnášejí pryč. Předností kreslených filmů o vílách je fakt, že v nich neuvidíte jediný ošklivý obličej a není tomu jinak ani v této pohádce.

Majstrštyk tvůrců i herců. 5x *

Ten velký je Toopy, ten malý Binoo. Ten velký je ukecaný, ten malý toho moc nenakecá, vlastně vůbec nemluví. Ten velký je ochranář a ten malý je trumberka. Myšák s kocourem, kteří se "jenom" mají rádi. Oba dva jsou dobří kamarádi a navzájem se potřebují ve společné sounáležitosti. Potřebný příklad pro děti.

Dozvíte se například, že ples maškar nakonec vyhraje mrkev, že pavouk štíhlonožka má dlouhé nohy a že se ho bojí i tatínek, kdo je vodní maškara a kdo mořská krysa, že dědečkova rezavá bárka je rychlejší než Burácova kocábka jen do té chvíle, než mu před mostem dojde benzín a plno dalších pozoruhodných věcí. Občas si budete připadat vysmátě jako v hospodě U Zhulený žáby, ale přesto ***.

Citlivá pohádky o tom, že i z továrny pokaženého méďu může mít někdo rád.

Jednom odletječe ptice, ulice naše ostače bez sunca, čovjek ispratiče ženu, dugo na vjetru još stajače sam! Jednom odlazi svako putem svog života na rastanku samo srce kaže ja ču se vrátiti. Nezapomenutelnou píseň Olivera Dragojeviče "A sad adío i ko zna gdje, i ko zna kad" se Šurdovým tanečkem jsem tančil jako kluk v obýváku před televizí.

Tvůrci filmu mistrně předvěli, jak se dá vytěžit z minima maximum. Pár podzemních chodbiček a igeliťáků rozvěšených po šňůrkách. Atmosféra filmu bez prostojů, délka filmu tak akorát, Olivia v bílém tričku zářícím do tmy byla k zulíbání, dětičky zase zralé na hlazení do úplného vyhlazení. Pro mě příjemné překvapení.

Dehonestace nejhrubšího zrna. Absolutní bezmoc se očistit a obhájit pravdu. Krutost bližních, o kterých jsme si snad mysleli, že jsou naši dobří přátelé. To nebyla iluze, takový bývá život.

Pro mě to nuda nebyla. Dobrý horor s forsírovaným koncem.