Saraph

Ukradli mi slona a já ho chci zpátky 2. V podstatě se po shlédnutí prvního filmu nedá ani předpokládat, že by ten film byl o nečem víc než jen mlácení, mlácení a mlácení. Příběh? Scénář? Ani náhodou. Jelikož si v tom prvním nezamlátil Tony Jaa dostatečně, prostě se rozhodl, že si toho slona nechá ukrást ještě jednou, aby sranda pokračovala. Jenže oproti třeba Ong-bakovi i ty mlátičky byly takové nudné a nezajímavé.

Nuda, nuda, nudaaa! Po druhém Ong-bakovi jsem doufal v pokračování prvního filmu, ale z nějakého důvodu se rozhodli pokračovat v tom, co se nikomu nelíbilo. Narozdíl od předešlých dvou filmů už třetí skoro sám neví, oč v něm vlastně má jít. Celá pointa příběhu je „jdeme se mlátit, protože proč kurva ne.“ Skoro bych zapomněl, že půl filmu jsme Tiena viděli jen tančit pod vodopádem. Závěrečným vyvrcholením byl souboj tak příšerně nezajímavý, že už skutečně dokazoval, jak zbytečný celý tenhle film byl.

Řekl bych, že většině lidí bude chvíli trvat aklimatizace do tohoto stylu animace. Z počátku mi přišla opravdu divná a skoro jsem to i kvůli tomu úplně vzdal. Doporučuju ale nenechat se odradit jen tímhle. Má to dechberoucí příběh? Ani ne. Co postavy? Většina z nich jsou dospívající slečny, které se až na pár vyjímek chovají v podstatě dospěle. Jestli to dotáhnete do konce první série, asi už si nějakou oblíbíte. Co je ale ze všeho nejlepší? Hudba! Po tom, co jsem slyšel Casey Lee Williams zpívat, musel jsem si obstarat alba obou dvou sérií (v době psaní komentáře je se zpožděním plánována třetí).

Dragon Ball Super se očividně úplně vyhýbá tomu průseru, jakým bylo GT. Něco z příběhu Super už bylo v uspěchaném 14. DBZ filmu Kami to Kami, nicméně ten mě ani náhodou nezaujal. Určitě tato kapitola nejde jen tak narvat do hodiny a půl. V době psaní tohoto komentáře jsem viděl 10 epizod DB Super a musím říct, že jsem opravdu příjemně překvapen s prozatímním vývojem událostí. Přeji si, aby úplně vynechali dle mého názoru nepovedenou čtvrtou Super Saiyan transformaci, což se jim zatím daří. Po tom, co jsme v Kai remaku z roku 2014 viděli sílu Majin Buu, chtělo by to v pokračování přirozeně někoho ještě silnějšího. Ti v GT na to moc nevypadali, Beerus z DB Super na tuto pozici ovšem krásně pasuje. Držím palce dalším epizodám.

Celkově mně trvalo 2 roky, než jsem se z první epizody tohohle anime dostal až na konec. Kdybych měl hodnotit čistě podle prvních cca. 20 epizod, asi bych udělil 3 hvězdy. Říkal jsem si „Co je sakra na tom tak super? Proč třeba na MyAnimeListu se to stabilně drží na první příčce?“ To už se pak po dvou třetinách anime začne docela dostávat na povrch. Jakmile jsem byl tam, už mě to nepustilo. Beru nudnou první třetinu jako stavební kámen, resp. investici, abychom si o to více užili ten zbytek. Hlavní sílu FMA:B jsem viděl v tom, že netrpí moc klasickou tupou krátkozrakostí anime. Není to žádné „teď se musí něco stát a co se stane pozdějí, to ještě nějak domyslím.“ Kdybych se podíval na každou postavu samostatně, asi by se mi velice těžko některá z nich připojovala ke klišé vzorům. I když se jich tam ukáže skutečně mraky, nikdy jsem se v nich neměl problém orientovat.

Když přimhouřím oko, tak je to vlastně taková bondovka. Chlápek v luxusním obleku, hotely, lodě, ženy, akce, atd. Jedna věc, co se obvzlášť povedla, byly momentky, kdy se něco vtipného dělo v pozadí déle než 10 sekund a žádná z postav tomu nevěnovala nejmenší pozornost. Také způsob, kterým byla udělána kamera během honiček, nešla jen tak přehlédnout. Nevidím důvod, proč tomu neudělit plný počet. Určitě to byla jedna z nejlepších komedií, co jsem viděl.

Tohle anime jsem se nedonutil dokoukat. Vadila mi přehnaně nucená roztomilost postav a na to už moc nejsem. V tomhle aspektu je to vlastně téměř identické s K-ONem, jenže tam mi ty postavy připadaly alespoň o něco sympatičtější. I naprostá absence nějakého příběhu nebo cíle zrovna nenahrává kvalitě.

Původně jsem druhou sérii vzdal a ohodnotil jako odpad. Po roce jsem si na to nějak vzpomněl a dokonce i dokoukal. Asi nemá cenu u druhé série popisovat, oč v seriálu jde. Opět není ani půl minuty bez nějakého perverzního vtipu, i když po prvních pár dílech drtivá většina z nich, alespoň mně, přišla naprosto na zabití. Jsem si jist, že autor psal předlohu jen v momentech, kdy se mu jeho okyslyčená krev nahromadila do penisu. Seriál na perverzi sází naplno a člověku v pubertálním věku by nejspíš sedl lépe.

American Sniper si to nemíří úplně k nějakému konkrétnímu cíli. Je to prostě o zachycení života ženatého muže ve válce. Když se na to pak člověk dívá takhle a nečeká žádné extrémní vyvrcholení, v podstatě je to v pohodě film. Alespoň mě znovu neotravovali s přehnanými emocemi a podobnými levnými zlatými doly dramatu.

Bez oddalování sem rovnou vyplivnu „čekal jsem, že to bude lepší“. Tyhle záležitosti ohledně umělé inteligence vždycky žeru, ale docela mě přestává bavit jedna věc. Film je označen jako thriller, takže v tomto ohledu nic nevykecám. Všimli jste si, že když se ve filmu hovoří o úmělé inteligenci, vždycky je to zakončeno stylem, že se něco podělá? Vždycky je to nějaká vzpoura alá Skynet. Film Ex Machina se snažil doručit myšlenku a já ji naprosto chápu, jen mi prostě nevyhovuje. Až na typické kravinky typu „zdrojové kódy na obrazovkách řešící naprosté blbosti“ to bylo hodně dobře zpracované, ale verzi, kterou se snímek rozhodli zakončit, byla podle mě příšerná.