Recenze (170)
Křižáček (2017)
Nedávno jsem viděl pár historických filmů.Českých.Spanilá jízda.Čest a sláva.Nebo Bergmanovu Sedmou pečeť.Nechci srovnávat,ale zde jde o šunt.
Jen o rodinných záležitostech (1990)
Starokomunista Svoboda to natočil daleko přesvědčivěji a zejména profesionálněji ,nežli polistopadoví noví disidenti.
Poslední traper (2004)
Film,který rozežraná virtuální generace s pizzou a hemerhoidy nemůže už pochopit.Pro ně je to nuda.
Irská odplata (2009)
Podobně jako kdyby jste se ocitli opět v Bruggách.
Rozhovor (1974)
Nesmírně nadčasový biák. A scéna,kdy osamělý Caul hraje ve svém zatuchlém kvartýru na saxofon je téměř ikonická.
Chronic (2015)
Je něco více,než svědomí.
Příběh génia (1991)
Perestrojková tragikomedie zábavná pouze pro veterány studené války a transformace ostkrajin.
Zelig (1983)
Po Zeligovi mi dělá potíže brát vážně jakýkoli dokument.
Na hraně temnoty (2010)
Jako v dobrým westernu se špatným/?/ koncem.Osamělý hrdina rozbolený nejcitlivější ztrátou.Mám pro tu gibsonku slabost i když jí v tomto filmu praskly nejmíň dvě struny.
Dárce (2014)
Trochu,jako kdyby to napsal a režíroval Václav Havel.Tvářící se-kýč.