Vitason

Máte manželské problémy? Pak je tu z dílny Johnston/Spielberg jednoduchý recept, jak vaše manželství obnovit. Stačí si najmout jednoho paleontologa v klobouku, pár šašků s puškami, kteří budou stejně sežráni a vyrazit na ostrov obývaný dinosaury, pokud přežijete, určitě se dáte opět dohromady... Třetí Jurský park se vydal oproti předchozím dílům hororovějším směrem, díky čemuž je film mnohem komornější, ale ani to není nějak na škodu. Místo velkých akčních scén tak sledujete souboj pár celkem sympatických postav o přežití ve stísněnějších prostorech (laboratoř, lávka), kdy se celý dinosauří cirkus může pochlubit triky na úrovni předešlých dílů, slušným hereckým obsazením, mdlou režií a stupidním závěrem. Sice to není žádná hitparáda, ale adept na jedno nudné odpoledne určitě.

aneb kletbou proti finanční krizi:) Sam Raimi se po pavoučích limonádách vrací k tomu, co mu šlo vždy nejlépe a dělá tak ve velkém stylu, protože jeho Stáhni mě do pekla je velice slušná hororová komedie (já se tedy nasmál dost), která i přes spoustu vtipných momentů buduje celkem mrazivou atmosféru vystavěnou na hezkém vizuálu, slušných lekačkách (i když většina z nich funguje díky dobrým a hlasitým zvukovým efektům, ale na druhou stranu strašit kapesníkem si nemůže dovolit jen tak někdo) a spolehlivých hercích (pro krásnou Alison Lohman mám již delší dobu slabost, takže asi tak:-) To, že mě nějaký film dokáže rozesmát, není takové umění. Když už se ale u filmu bojím, tak to docela umění je a když mě snímek přinutí k oběma činnostem, tak mu minimálně 4* musím dát.

Řeknu vám tajemství. Michael Bay je taky robot. Umí se transformovat v zaseknutý kolovrátek... Předem musím předeslat, že noví Transformeři jsou pro mě zklamáním o velikosti Devastatorových kulek a docela mi zkazili dojem ze svižné a vtipné jedničky. Ale vezmu to pěkně popořadě. Pomsta poražených je klasické pokračování letního megahitu. To znamená, že všechno musí být větší a akčnější, jenže to Bayovi pořádně ujelo pod rukou a celý film tak na sebe kupí akční scény, které dříve nebo později začnou nudit. Navíc je to zabaleno do hloupého, překombinovaného (ne složitého) scénáře, který se utápí v infantilním humoru. Všichni ti oheň prdící roboti, psi a roboti kteří pořád něco ojíždějí mě začali docela rychle otravovat (a to zapomínám na ta protivná a zbytečná dvojčata). Jo, jednou, dvakrát se tomu dá zasmát, ale né když to tvoří polovinu všech vtipů. Neříkám, že jsem nějaký intouš, co se směje jen u filmů Woodyho Allena, ale tohle mě po chvíli i trochu uráželo. Příběh dále trpí na veliké množství postav, kdy spousta nemá žádné opodstatnění a ani nevíte, kde se tam vzali (Bee odváží rodiče do bezpečí a najednou jsou zase uprostřed té největší akce, aby diváci mohli zamáčknout slzičku). Ale největší prohrou scénáře je asi ta snaha o pořádnou mytologii, kdy se to pak div nezmění v Indiana Jonese. Skutečně jsem na konci jen čekal, kdy Transformeři vykopají ze země Hvězdnou bránu a vydají se na konečné zúčtování na jinou planetu. Ale abych jen nekritizoval, tak přidám i pár pozitiv. Shia je fajn a Megan je pořád největší kočka pod sluncem. Kamera se oproti prvnímu dílu zlepšila, i když stejně mi při velkých obletech při snímání čistě digitálního dění přišla lehce trhaná. Triky jsou úžasné a jedná se o skutečnou pastvu pro oči, ale to je asi tak všechno. Nemůžu si pomoc, ale tentokrát mi všechno přišlo až moc na efekt. Noví Transformeři jsou pastva pro oči, nikoliv však pro duši (emocionálně mě film nechal, oproti jedničce, úplně chladným). Pomsta poražených by mohla být klidně o půl hodiny kratší a vůbec nic by se nestalo. P.S. menší spoiler Na konci jsem si vzpomněl na Kiss Kiss Bang Bang a jen jsem čekal, kdy ožije i Lincoln.

Nadechněte se, přikrčte a projděte (pozor na hlavu) tajemnými dvířky do světa barevné fantazie, kde skákající myšky hopsají v ohromné formaci, kde se jezdí na obří kobylce a kde se místo očí nosí knoflíky... Coraline je vizuálně vymazlený bonbónek, který dokáže slušně balancovat na pomezí kouzelné pohádky s tajemnou atmosférou a hororu. Je to ulítlé, je to barevné, je to přeplněné bizarními nápady, je to přesně takové, jaké to má být. Navíc k tomu hraje velice sympatický hudební doprovod, takže nemůžu jinak, i když bych si dokázal představit Coraline ve verzi tak o deset minut kratší. P.S. Nechci si hrát na chytráka. Konec konců na to nemám ani pozici, od Gaimena jsem nic nečetl a viděl jen dvě adaptace, ale umí ten chlapík i něco jiného než variace na jiné příběhy?

Myslím si, že kdyby jste dnes pustili Čelisti patnáctiletému adolescentovi, který je zvyklý na horory moderního střihu, tak vám nad Spielbergovým majstrštykem ohrne nos. Protože maestro si vystačí bez rychlého střihu, bez tísnivých pazvuků a ani mi nepřijde, že by byl v lekačkách tak agresivní jako dnešní filmaři, protože skoro každou lekací scénu signalizuje pár vteřin dopředu, ale jeho Čelisti budují postupně slušnou atmosféru, která se může opřít o výborné herce (takové vyprávění o ztroskotané lodi je luxusní záležitost), slušnou gradaci, kdy se hezky střídající poklidné pasáže s těmi divočejšími, výbornou technickou stránku a skvělý ústřední hudební motiv (v mezihrách mi ale přijde Williams trochu slabší). Nikdy nezapomenu na to, jak jsem u scény s průzkumem lodi málem strachy spolknul polštář, když jsem tento film viděl poprvé asi jako šestileté děcko a pak se díval, jestli nemám žraloka pod peřinou, když jsem šel spát. Díky tomuto filmu se v moři necítím a už asi ani nebudu cítit dobře, byť bych stál ve vodě jen po kolena:-)

X-meni jsou pro mě přitažliví především tím skvěle vykresleným (ne)přátelským vztahem mezi profesorem Xavierem a Magnetem. Tito dva výborní stratégové, které pojí dávné přátelství i boj za stejnou věc (ovšem každý na to nazírá z jiného úhlu), mají mezi sebou obrovskou šachovnici, po které hýbou různorodými figurkami a člověk si ani chvíli nemůže být jistý, jestli je ten jezdec bílý a tamta věž černá. V tom tkví asi největší síla X-menů: obrovské množství zajímavých a životných postav. O akci a bombastické triky tu jde až v druhé řadě. Jasně, taková kulka nervózně se vrtící ve vzduchu je fajn, ale akce tu zas tolik není. Přece jen jde víc o temnou atmosféru a psychologii charakterů, v čemž Singerovi pomáhají skvělí herci. Ať už jde o kapitán... Patricka Stewarta, Iana McKellena, nebo Hugha Jackmana, který se do své role se svým zvířecím charismatem výborně hodí. Jestli nehledáte adrenalinový blockbuster plný akce, ale temnou adaptaci s mozkem, která je proti rasismu a potírání jakýchkoliv menšin, tak jste na správném místě.

Ještě než se věčně rozcuchaný Wolverine nasoukal do slušivé uniformy X-menů, tak vystrkoval drápky v těžce průměrných vodách. A přitom měl X-menovský spin off docela slušný potenciál. Jackman je výborný, Schreiber správně démonický a Gavin Hood dělá, co může. Jenže adamantiového fešáka táhne ke dnu průměrný scénář (láska, zrada, rozkmotření bratři- všechno uboze ohrané). Navíc scénář nedává prostor velkým akčním scénám a tak, i když Hood létá s kamerou sem a tam a stříhá až se mu nůžky musely rozžhavit, tak nevykouzlí nic víc než průměrnou akci. Kromě úvodních titulků a závěrečného souboje na chladící věži. Menším dárečkem pro mě byla alespoň přítomnost Gambita, mé nejoblíbenější postavy z celého x-menovského universa, jenže hláškující karbaník je tak trošku zabit a z jeho komiksové předlohy nám filmaři nabídli pouhý odvar. Železný kruh se uzavřel, peněženky producentů snad nacucaly. Takže nezbývá než dodat: Magneto na plac!

Prosím všechny ty chytráky, kteří lamentovali nad McGem na režisérské židli, aby natáhli pravou ruku do úrovně své hlavy... a dali si facku... Jasně, Cameron to není, ale je to akční, temné, drsné (ne krvavé) s pořádným tempem a pěkným vizuálem. McG nebyl vůbec špatná volba, protože akce mu šlape jako švýcarské hodinky. Sice se nekonají nějaké obrovské bitvy, ale pokud nepotřebujete stovky střílejících robotů, tak vás McGeho dobře natočená akce (za zmínku stojí moment, kdy v jediném záběru stihne Bale nasednout do vrtulníku, vzletět, havarovat a pak ještě pozorovat obrovský hřib na obzoru) chytne. Stejně tak se povedlo i herecké obsazení. Bale je sice trochu slabší, ale Worthington a Yelchin to zachraňují více než dobře a byli pro mě velice milé překvapení. A neztrácí se ani Danny Elfman se svými depresivními tóny. Terminator Salvation celkem slušně navazuje na své předchůdce a ostudu jim rozhodně nedělá. P.S. Možná přijde i Arnie.

V časech dávno minulých po zemi pobíhali udatní rytíři, bájné příšery a také... kosmonauti z dalekých planet. Outlander je velice příjemné béčko, které sází na zajímavý žánrový mix, který sice nemusí každému sednout, ale přináší spoustu zajímavých možností, jak proti sobě postavit Vikingy, vetřelce a jeho lovce. Navíc prakticky všechno šlape tak, jak má: Caviezel je výborný, slabší triky nejsou ke škodě věci, příběh má drajv, je tu spousta akce, jenže OUHA- prakticky všechna akce (snad s výjimkou závěrečné bitky) je tak šíleně sestříhaná, že skoro nejde poznat, kdo koho bije. Ale to je opravdu asi jediná kaňka na osvěžující oddechovce, kterou Outlander rozhodně je. Jen víc takových.

Čím víc nad Milionářem přemýšlím, tím méně jsem s ním spokojen a to mám pro Dannyho Boyla velikou slabost. Ale začnu pěkně popořadě. Milionář z chatrče je velice hřejivý film o lásce, který jasně útočí na divákovy city, což se mu celkem slušně daří. Při čemž se může opřít o moc hezký scénář, hravého Dannyho Boyla, slušnou kameru, super hudbu a hlavně geniální střih. Jenže pár věcí mi nepřišlo úplně košer. Jednak to, jak si Boyle hraje s časovými rovinami je ze začátku hrozně fajn a film tak působí, že se dravě žene k dojemného závěru, jenže někde kolem poloviny už to začne trošičku nudit s tím, že divákovi dojde, jak se Milionář točí pořád dokola podle jednoho schématu a že jedinou věcí, která se podílí na slušném tempu je zmiňovaný střih. Dále nevím, jestli se do filmu úplně hodily všechny ty krutosti (mučení při výslechu, mrzačení dětí, násilnosti ve slumu atd.). V této otázce to žolíkem 50:50 rovnou seříznu na dvě možnosti: A) určitě je chvályhodné, že se Boyle snaží ukázat na aktuální problémy a nebojí se říkat určité věci nahlas. Možnost B) občas mi hlavou blesklo, že takto odlehčené téma (film není ničím jiným než obyčejnou love story) shazuje a trivializuje ta palčivá témata, o kterých tvůrci chtějí vyprávět. Také mi přišlo, že se Milionář z chatrče snaží za každou cenu vypadat jako ,,pravý" indický film o ,,pravé" Indii. Dělá to pomocí indických neherců (mimochodem výborných), bollywoodským zabarvením záběrů a stylem. Ale přesto jsem z něj cítil západní pohled na věc a nemohl jsem mu všechno věřit. Jenže i když se mi pár věcí nelíbilo, tak se mi to při závěrečném hodnocení na ty čtyři hvězdičky dostane už jen za to, že jsem na konci téhle hollywoodské oslavy Bollywoodu upustil pár slz a to mi ke všemu přišlo finále vypravěčsky trošičku odfláknuté, dostalo mě prostě obsahově. Ten příběh má svojí sílu.