JoudaCZ

Joy Division jsem párkrát slyšel v rádiu, nikdy jsem je neviděl, proto nemůžu hodnotit věrnost podání. Takže jsem na to koukal prostě jako na příběh člověka, jehož duševní vývoj jde od celkem hluboké deprese až po hodně hlubokou depresi, a to bez ohledu na to, jak úspěšný právě v životě je (ponechávám stranou, jestli jeho umělecký úspěch je odvislý právě od té deprese). A to Riley zahrál dobře. Hudební složka filmu byla skvělá (jak jinak, když do vás v prvních minutách filmu pustí Drive-In Saturday...). A nejvýraznější byla obrazová složka, prostě je vidět, že Corbijn je Pan Fotograf a má to v oku. Co záběr, to nádherný obraz. Snad až moc, tak nějak mi přišlo, že se Curtis do těch sraček řítí trochu moc uhlazeně, skoro jsem čekal nějaký happy-zvrat. Nepřišel. Nemohl, já vím.

Kruté, depresivní, (asi) pravdivé, od začátku do konce vás to drží a tlačí níž a níž (a za ty tři hodiny je to proklatě hluboko!). Mimochodem, dá se ten závěr označit jako happy-end?

Tenhle film není o příběhu, nebo alespoň ne o příběhu, který by nebyl jasný od prvních minut. Ten film je spíš o postavách. Co je která zač a kam bude směřovat, to u každé víme od jejího uvedení na scénu, o to víc si je pak můžeme užít. A ty postavy jsou perfektně zahrané - DeNiro, Pesci, Stone, Woods plus všichni ti mafiánští strejdové... Režisér to vše navíc vyladil do dokonalé symfonie stylu a barev. Že je to dlouhé? 3 hodiny času jsou v tomto případě sakra dobrá investice!

Orwell na tripu....

Lovec jelenů je jeden z nejsugestivnějších válečných filmů z Vietnamu. Ne svými bojovými scénami, ty byly v Četě lepší, ale ve svých "komornějších" pasážích, v zobrazení dopadu válečného zážitku na jednotlivce. DeNirovo odcizení po návratu do Ameriky až hmatatelně ukazuje nesdělitelnost tohoto zážitku, z toho není cesty zpátky, přes snahu jeho i okolí. A Walkenova ruská ruleta, to je opravdové psychické peklo. Je až neuvěřitelné, že tohle natočil režisér bez jakéhokoli jiného zaznamenáníhodného (ježiš, to je slovo :-)) zářezu ve své filmografii, a to před ani po.

Filmově vypravený seriál. Silný příběh, silné emoce, skvělé obsazení. Když ponechám stranou rutinně skvělé profíky Streepovou a Pacina, nejvíc se mi líbili Jeffrey Wright (hlavně jako Mr.Lies, ale i jako Belize, kdy nezklouznul do karikatury) a M-L Parker.

Dobře natočené, dobře zahrané drama o chlapovi, jenž rozehrál příliš vysokou hru, kterou musí, zčásti z frajeřiny, zčásti proto, že už to zašlo tak daleko, hrát až do konce. Přesně obsazené hlavní role - Pacinův "taliánskej skrček" i Cazaleho nervově labilní srab jsou zahraní výborně. Předvídatelnost bych filmu nevyčítal, jiné vyústění takovéhoto příběhu by nepůsobilo věrohodně. Spíš mi tam vadila uměle naroubovaná gay dějová linka - myslím, že motivace Pacinovy postavy by fungovala i bez toho.

Film si drží elmi vysoký standard předchozích dvou, a to i přes trochu přitažený příběh (zejména Vatikánská dějová linie je trochu jako od Dana Browna...). A poslední záběr tam taky nemusel být.

Vynikající dokončení adaptace Puzzova románu.

Začátek jedné z nejlepších ság filmové historie. Film, který si lépe užijete po přečtení knihy (je dobré vědět, jak fungují klany, kdo jsou "negotiators", "pezzonovantes", "capporegimes"; z filmu samého není zřejmé, jaké přípravy předcházely masakru hlav ostatních rodin...). I bez toho je ale tento film zážitkem, kusem poctivé filmařiny podepřeným skvělým scénářem a přesnými hereckými výkony (tady musím vyzdvihout Roberta Duvalla). Že je to příliš dlouhé? Ani o vteřinu!!! No, zhruba 20 vteřin je tam nadbytečných... mám na mysli střelbu na mýtném stanovišti...:-)