janipoly

Film je plny existencialnich otazek, ktere si ti premyslivejsi kladou porad dokola a na ktere ti moudrejsi uz davno nehledaji odpoved. Az si Sedmou pecet pustim priste, nezapomenu mit v ruce blok a tuzku, protoze kazda druha veta by mohla byt citatem. Podobne "veci" si uzivam u filozofickych romanu, u filmu jsem se s tak koncentrovanym hledanim absolutni pravdy jeste nesetkala...

Toho product placementu tam bylo trochu prilis - vsechny interiery od vyrobce luxusniho designoveho nabytku Waltera Knolla, sem tam nejaka ta Vitra, kresilka Barcelona a do toho reklama na BMW, Evian, Lacoste... Ufff! Na druhou stranu u expremiera GB by clovek vlastne ani v realite nemohl cekat nic jineho. V kazdem pripade se film nadherne tahne, takze divak ma moznost se do pribehu ponorit, vsimat si detailu atd., coz pusobi mnohem opravdoveji nez thrillery, kde se uz behem prvni pulhodiny objevi nekolik prilis zamotanych zapletek a neuveritelnych akci. Polanski umoznuje prozitek, coz povazuji za klicove u kazdeho umeni a u zivota vubec. Nezalezi na smyslu toho vseho, cilem jsou pocity z toho všeho. Polanski to vi.

Pokus o vysvětlení, proč nedávám plný počet, ne proč dávám tak vysoké (!) hodnocení (jinak: píšu, co mě na filmu zamrzelo, ne to, co potěšilo): příliš nuceného (typicky amerického?) humoru (přitom v životě jsou vtipné i přirozenější situace - malé a obyčejné - a dobrý film to umí zachytit), dost okatá inspirace u evropského filmu, vykonstruovanost, emoční plochost, ukecanost. Chybí tomu NĚCO. Celý to je tak moc pohodový, až mi to chvílemi připadá prázdný. Ale nenudila jsem se.