fallanga

Tohle se moc nepovedlo. Jako technologický kousek to je skvělé, všechno to vypadá velice pěkně, asi první 3 minuty, tedy, dokud nezačnou mluvit. Jakmile se začnou z těch pěkných zvířecích obličejů linout lidská slova, tak se dostáváme do nové audio roviny uncanny valley. Ty lidské hlasy zní prostě divně, když vycházejí z realisticky vypadajícího lva, který ovšem nemá rty na to aby takové zvuky vyprodukoval. Tohle se obávám, že je aspekt, který i přes enormní snahu nebude nikdy fungovat, stejně jako realisticky vypadající oči zvířat nikdy neprojeví emoce tak expresivně, jako oči kreslené. To by se ovšem dalo víceméně ignorovat, a film by se dal odkývat jakožto pokus o něco nového, kdyby tam byla vidět ta snaha udělat dobrý film, a ne jenom dobrý vizuál. Ale ta snaha tam vidět není. Je tady naprosto příšerný dabing, nikdo ze zúčastněných se nevyrovná svému předchůdci (jakkoliv zbožňuji Johna Olivera, tak Zazu v podání Rowana Atkinsona je jednoduše na jiné úrovni). Jediná stabilita v podobě Jamese Earla Jonese pravděpodobně nedostala dostatečně zaplaceno, protože i Mufasa zní ukrutně uspěchaně a bez emocí (nebo že by to bylo tím fotorealismem?), zvuky prostředí jsou až příliš tlumené, a vzniká tak jakási disonance mezi zvukem a obrazem, a občas se mi zdá, že se postavy hýbou až příliš těžce a nemotorně, většinou v akčních scénách. Nevím čím to je, možná jsem moc zvyklý na plynulost kreslené verze, ale koukat na Nalu jak se nemotorně prohání džunglí mě prostě nebavilo. Vlastně jediné co na tom opravdu oceňuji jsou Timon a Pumba, jejichž dabing byl o něco méně odbytý, jejich scény byly také o něco méně realistické než zbytek filmu (což přičítám k dobru, protože o co méně byly realistické, o to více byly zábavné), a jejich remake Lion Sleeps Tonight je vtipný a svižný. Kromě toho, a technologické demonstrace, ten film ovšem nemá žádnou hodnotu.

Ukrutně pomalé a nezáživné psychologické drama, které ovšem vyniká dokonalým vylíčením postav zahnaných do krajních mezí sanity a prozkoumává jak se lidský charakter mění tváří v tvář extrémním situacím.

Zajímavá romanťárna o narcisovi s OCD, drsné, ale roztomilé servírce, a emočně nevyrovnaném malíři. Motiv je fakt super a všechny postavy jsou zajímavě vykresleny. Ale bože, ta romantická linka je příšerně nudná. Což je u romantického filmu problém. Nicholson skvěle hraje psychicky nemocného člověka a Hunt skvěle hraje hroutící se matku, ale kurva, je to tak strašně předvídatelné, neoriginální a nudné, že to bolí.

Romantické drama, které je neobyčejné pouze tím jak extrémně je obyčejné. Kdyby to aspoň bylo groteskně špatné, ale ono ne, ono je to jenom neuvěřitelně nenápadité, lehce otravné a bez pointy.

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Scott se snažil zkombinovat impozantně vypadající scifi (což se mu povedlo) s filosofií (což se mu nepovedlo) a Vetřelcem (spoiler, ten se objevuje pouze v jedné minutě ze sto dvaceti). Celkově to kromě nádherného vizuálu, který kazí akorát obří šmoulové, a drsné scény s potratem nemá vůbec nic. Děj nedává smysl (vkládám lehkou naději v Covenanta), ničí to celý lore původní série (Vetřelec jako biologická zbraň je podstatně méně děsivý, než jako velká neznámá), má to naprosto příšerné herecké výkony (viním za to fakt špatný scénář a režii), a diváka to u obrazovky udrží jen čirou náhodou, a odměnou za pozornost mu navíc dá naprosto všední rozuzlení příběhu, při kterém si budete opakovaně říkat "WoW tO jSeM fAkT nEčEkAl, bRaVo mIsTřE, sCotTe".

O památnosti lidských postav svědčí jejich počet v galerii tady na CSFD.

Příběh o tom, jak se skupinka občanů konzervativně pravicové dystopie jménem Spojené Státy Americké rozhodla změnit svou zemi. A selhala. Kromě jedné servírky jménem AOC, která začala skromně debatou s congressmanem, který se nedostavil a kterou nikdo neviděl, a nakonec se stala nejvýraznější congressmankou v historii USA, společně s Berniem Sanderesem symbolem Americké levice, symbolem pokroku, a společně s Barackem Obamou také symbolem toho, že z politické konkurence benefitují všichni, z pokroku benefitují všichni, a že zapálené občanské sdružení dokáže porazit politické geronty. Dokument má spoustu hluchých míst, těch 86 minut je strašně moc, a vůbec by tomu neuškodil schopnější režisér, který ví jak zaujmout. Ale příběh AOC to táhne dál, a pokračování mapující její fungování v congressu bych si určitě nenechal ujít (od jiného režiséra).

Asi jeden z nejhravějších filmů jaký jsem kdy viděl. Ano, příběhová linka je tupě ubíjející, ale to je taky jediné negativum celého filmu. Všechno ostatní, od estetiky a hudby, přes punchliny a vtipné dialogy, až po souboje s neskutečně, ale opravdu neskutečně famózní choreografií, je špičkové. Má to slušné tempo, které brzdí akorát dokola se opakující romantická složka filmu, ale jinak prostě nenacházím chybu. A i ta klišé romanťárna nefunguje jenom zřídka. Hlavní duo Cera a Winstead se skvěle doplňují a táhnou i otřesně neoriginální příběh dál svým charismatem (které se projeví až po chvíli).

Hystericky vtipný "dokument" o roku 2020. Některé vtipy nejsou příliš vtipné (část s královnou bych třeba naprosto vystřihl), ale po většinu filmu jsem se megalomansky bavil a svíjel smíchy. Samozřejmě, tento téměř dětinský humor není pro každého, ale i pokud vás nerozseká mluvčí Bílého Domu popírající existenci Ukrajiny, či Britka co považuje dění v USA za televizní show, tak si stejně myslím, že je to pěkně odlehčená rekapitulace toho co se roku 2020 událo. Hlavně to připomene i ty události, které vypadají, že se staly někdy v minulém století. Jakože, Austrálie hořela taky 2020? WOW! Občasný pohled mimo USA by vůbec neuškodil, přeci jenom po světě se děje tolik genocid, že by to vystačilo na vlastní seriál. Ale to asi nebude téma na žertování...

Čistá Tarantinovka, kde se nejdříve hodinu a půl celkem zábavně kecá a potom se nakopávají zadky. Kdyby to kecání trochu lépe táhlo a nakopávání zadků probíhalo jinak než skrze autohoničku, jakkoliv dobře natočená byla, tak by to byl i dobrý film. Takhle se jedná pouze o další Tarantinovku. Pořád lepší než Kill Bill.