xentrixx

V tomhle je krása Youtube, že na něm člověk vždy najde něco, co mu kdysi v televizi z nějakého důvodu uniklo. Hezký dokument pro každého, koho zajímá tuzemský box, případně k němu alespoň trochu přičichnul. Zaujaly mě příběhy pánů Nekolného i Tormy a Němečka, stejně jako raritní  záběry z tréninku US Praha. Srdce mi pak poskočilo při několika momentkách z KTSO Praha v Haštalské ulici, kam jsem v roce 95 několik měsíců chodil na tréninky právě k Markovi Šimákovi. Box je neskutečná řehole a v závodní formě je jen pro málokoho. Pracovat musí umět nejenom ruce, ale i nohy, je to v podstatě tanec. Proto jsou v něm špičky Kubánci, Rusové i černoši a proto amatérský box, kde se v neskutečném tempu "tancuje" 3×3 (2) minuty, považuji za atraktivnější než 12ti kolové taktické bitvy, kde je to dlouho o vyčkávání a oťukávání se, často mezi metrákovými valibuky, kteří ladnost a eleganci pohybu nahrazují brutální silou a těžkými knockouty (byť třeba staré zápasy mezi Alim, Foremanem nebo Frazierem jsou v tomhle směru výjimkou).

Podívá-li se člověk na Youtube na tématicky stejný dokument Noční Praha (1990), zjistí, že se to v srdci Matičky stověžaté za to čtvrtstoletí v daném směru skoro vůbec nezměnilo. Ansámbl je stále ten samý - bezďáci, smažky, šlápy, zloději a desítky dalších existencí. Změnou oproti minulosti je snad jen mnohonásobně vyšší výskyt Finista Jasného Sokola v teplácích s buzertaštičkou přes prsa na každém rohu a postupně narůstající počet Sindibádů (kdo chce na okamžik zažít pravý Blízký východ, nechť někdy projde nenápadným průchodem mezi Spálenou a Opatovickou ulicí). A pokud jde o toho Karima - postupně bylo mnoha lidmi zjištěno, že je to spíš takový Hans Christian Andersen.  Třeba když někde zasvěceně vykládal o případu kuchaře od Dvou koček, kterému údajně usekli ruce za podvádění při karbanu. Zaprvé se to stalo v roce 82, to Karim možná ještě ani pořádně nevěděl, kde Praha vůbec leží, a zadruhé kuchaře zavraždil jistý recidivista Doležel, když se se svou partou nad ránem pokusil vloupat do té hospody a onen nebožák je přitom náhodou nachytal. Ruce mu pak post mortem usekli z nějakého zvráceného rozmaru. Karty v tom tedy nebyly, ta verze se však záhy do Prahy od kohosi rozletěla a začala si žít životem městské legendy, která se - jak už to bývá - v průběhu času všelijak vylepšovala a zkrášlovala. A stejně tak to bude i s mnoha dalšími "zaručeně pravdivými příběhy" tohoto lidového vypravěče..

Kokoška, vy ste vůl, vy ste vobyčejnej vůl, děte, ať vás už nevidim! Tuhle scénu miluju...