filmharmony

mimo jiné... ...oskar za titulky a příběh střely...

...nechápu, kdy se a jak se rodí filmařský tým, který stvoří zázrak... Shawhank je oslavou synergie... páááni... tohle je prostě nádhera...

Duše toho, co Tančí s vlky je něžná... zvláštní pocit... drsný, silný, dravý... ale něžný... Kevin Costner, skrze nějž ožívá příběh, který je mistrný... málokdo dosáhne ke hvězdám má-li křeslo režíséra a tvrdou práci v hlavní roli... (snad Barbra Streisand v Yentl)... duální Costner vytvořil film, který jde po srdci... rovnou, bez klišé a neférových pomůcek filmového jazyka...

...jestliže lidství má krásnou a oslavnou podobu (v době, kdy pozornost neustále manipuluje každodenní porce hrůzy) potom s pokorou díky za připomenutí, že být člověkem může být... nádherné... že stojí za to, snažit se a nepadat do hlubin beznaděje, když máme šanci, třeba jen jednou v životě... přemýšlím, jak strašně těžká práce musí být dar talentu a touha ho nezmařit... a Clint stále pracuje a vybrušuje svůj talent...

já nevím... film jako celek je průšvih... muzika je výborná... výkony herců ok... scénář byl asi myšlen zajímavě... režie to celé poslala do filmové kanalizace... byla jsem naštvaná... všem nám hrabe...

...kdyby se točily koncerty takhle, byla bych na každém... nemusím davy lidí... intenzivní prožitek 3D, dokonalého zvuku (Imax Flora) a U2 ( jako dnes si pamatuji, když jsem je slyšela poprvé)... vzájemně cizí lidé sedí vedle sebe v řadě, nemohou se pohybovat, tančit, křičet, ale stejně celá řada sedadel vibruje dupajícími podrážkami bot... ano, musíme jen sedět, ale proto se každý tón a var rytmu vrývá daleko hlouběji pod kůži... někdy až k neudržitelné gradaci radosti, dojetí a hlavně chuti vtrhnout mezi ně... ale to právě nejde a o to jde...

...kniha byla skvělá a film dokonale zpracován, bez chyby... to se často nestává... ..ať žije královna... stačí dodat...

akční filmy nemám ráda, ale tohle je bomba... a vybuchlá... to, co se vynořilo z gejzíru trosek je špička... skvělé výkony, režie jak řemen a jedno překvapení za druhým, že člověka málem klepne a to nesedí v autobuse....

...nejkrásnější a největší hlas naší doby... lehkost, oslava, tóny, které jsou na hraně člověčenství... asi je odjinud a je báječná

...knihu o Edith Piaf znám dlouhá léta nazpaměť a za starého ismu, jsem věřila, že si jednou v Paříži sednu na chodník, kde se narodil Vrabčák... rok po plyšovém puči jsem se poprvé motala s batohem v pařížských ulicích a první místo, kam jsem batoh položila, aniž bych tušila kde jsem... onen chodník... na Per Lachaise jsem poslouchala jejího Harmonikáře od pařížského bezdomovce s harmonikou... tenhle film je o základních pocitech, koláž šíleného a nádherného života... Marion byla stejně silná jako Piaf...